Triskelion

14. Podmínka

„Musíme nejdřív vyzvednout moje auto," prohlásil Stiles, jakmile nastoupil do Derekova Camara.

„To není dobrý nápad," protestoval vlkodlak a zamračil se na mladíka. „Neoklepal sis boty."

Stiles protočil oči. „Nemyslím si, že tvoje krásné autíčko přijde k úhoně, když se o něj otře trocha špíny."

„Jsem to ale já, kdo to pak bude uklízet," zabručel Derek a chystal se nastartovat.

„Víš co? Možná dojdu radši pěšky," zatnul Stiles zuby a bez jediného dalšího slova vylezl ven. Skoro zapomněl, jakou osinou v zadku dokáže Derek být.

Studený vánek mu ovál rudou tvář, jak dupal směrem ke stromům. Zcela ignoroval vlkodlaka, co se ho snažil přivolat zpátky.

„Stilesi, počkej!" přidal, jakmile za sebou zaslechl spěšné kroky. Nechtěl s Derekem být už ani minutu a bylo mu docela jedno, že se chová jako dítě.

„No tak zastav a nastup si!" chytil ho Alfa za paži a otočil k sobě.

„Nech mě na pokoji, Hale!" vykřikl a vyvlíkl se mu. „Nenastoupím do tvýho blbýho auta! Ještě bych tě dostal do řeči a tvá matinka by mě mohla z města zase nakrásně vykopnout!"

„To by neudělala," zamumlal Derek.

„Ne?" nadzvedl Stiles obočí. „Věř mi, že udělala, a víš proč? Protože jsem člověk!" rozhodil paže do stran, nijak se přitom nesnažil krotit svůj vztek. „Tvoje matka nemůže lidskou rasu od jisté doby vystát."

Derek sebou trhnul, v očích se mu objevila vina.

„Já mám bohužel tu smůlu, že jsem jeden z nich!" řval Stiles na celý les.

„Tak přijmi Triskelion!" zařval Derek zpátky. Ramena se mu viditelně chvěla, jak se snažil ovládnout.

„Ne," odmítl Stiles.

Derek byl u něj mrknutím oka „Nechápu tě," zasyčel zlověstně do mladíkovy tváře. „Řekni, co vlastně vůbec chceš?"

„Klid," vylítlo ze Stilese bez přemýšlení.

Oba odpověď překvapila.

Stiles polknul a začal couvat. Popravdě nevěděl, co ho popadlo, že to řekl, ale nemínil to popírat. Trochu klidu by vážně bral. Vyčerpání ho každým dnem stahovalo víc a víc dolů.

S posledním pohledem k Derekovi se otočil a odešel. Vlkodlak ho naštěstí nechal jít. Stiles byl rád, že se ovládnul natolik, že neprozradil, co chce ve svém životě nejvíc. Kdyby to vyšlo najevo, už nikdy by se nemohl podívat Derekovi do očí.

///

U Haleova domu na něj čekala hotová armáda.

Stiles zahledl svého otce s Melisou a se Scottem, jak stojí pár kroků za Alfou Talii Haleovou. Okolo ní se nacházela její nejbližší rodina. Cora a Laura byly z pravé strany. Nešlo si nevšimnout, že mezi děvčaty zřela jasná mezera. Místo pro Dereka. Na druhé straně se nacházel Will s Petrem. Zbytek smečky stál v hloučku za rodinou Haleů.

Stiles nasadil škleb a vystoupil z auta. Koutkem oka viděl, jak se hlouček za Talii začal hýbat. Stačil ovšem jeden jediný pohled od Alfy a nikdo se neodvážil udělat další krok. Teda až na Coru, která jich udělala hned několik, než byla svou sestrou Laurou stržena zpět do řady.

Stiles naoko dramaticky rozmáchl rukama. „Tak prý je tu po mě sháňka," vykřikl a vykročil dopředu.

„Takže přiznáváš, že znáš, Zerferose, osobně?" Talia zkřížila paže na hrudi a změřila si mladíka vypočítavým pohledem.

Stiles si stoupl před auto a pokrčil rameny. „Je jedno kdo mi co řekl. Podstatné pro mě je že můžu domů," opřel se o kapotu.

Výraz, který přeběhl Talii po tváři se Stilesovi vůbec nelíbil. „Zřejmě máš špatné informace."

Stilese tím zaskočila a nebyl jediný. Will, stejně tak jeho otec a Cora se na ženu nechápavě podívali.

„Mami, co to děláš?"

Talia zvedla ruku, aby svou nejmladší dceru umlčela.

„Můžeš se vrátit, Stilesi, ale pod podmínkou, že přijmeš kousnutí."

„Nechci!" odmítl Stiles a bez mrknutí oka zíral na Alfu. Nenechá se nikým zastrašit.

Tu chvíli si Derek vybral k tomu, aby se přiřítil ve svém autě.

„Čekala jsem to," ozvala se Talia chladně, „škoda hodil by ses mi do smečky. Máš silnou vůli."

Stiles zakroutil hlavou, zatímco koutkem oka zaznamenal, Dereka, který se zastavil pár kroků od něj. „My bychom se ve smečce zabili," vytrčil bradu a upřímně se zadíval ženě do očí. „Mám totiž povahu po mámě. Jsem si jistý, že si na ni vzpomínáš? Byla to tvoje kamarádka, dokud ses nerozhodla, že jsou všichni lidi stejný odpad jako Kate."

„Nemluv o ní!" vykřikla Talia nepříčetně. Následně se ale s hlubokým nádechem uklidnila.

Stiles netušil, o kom nemá mluvit. O mámě nebo Kate? Popravdě mu na tom ani nezáleželo. Podstatné pro něj bylo, že mohl zpět domů.

„Dobře, můžeš se vrátit," zvedla Talia prst, „ale jenom a pouze, když mi řekneš, kdo se skrývá pod Kápí Zerferose."

Stiles si odfrknul. „I kdybych to věděl, nikdy bych ti to neřekl." S tím se otočil a vydal se ke dveřím řidiče. „Mějte se," otevřel je připravený odjet a už se sem nevrátit.

„Ne, mami, to nemůžeš, zachránil mi život!" protestovala Cara hlasitě. K všeobecnému překvapení se k ní přidal i Derek.

„Fajn," odsekla Talia a zadívala se na Stilese.„Zůstaň, najdi si ale nové bydlení, protože tvůj dům jsme před týdnemprodali."  ¨

Tak co říkáte na Talii? Líbí se vám nebo by jste ji nejradši nakopli? 

Všem moc děkuju za podporu Triskelion krásně roste a já jsem nadšená, protože vím, že vás to baví. :)  

Uvidíme se zase příští úterý ve 20:00. Všem přeju hezký zbytek týdne.