Triskelion

13. Davy

Vrátit se do města jako Stiles Stilinski proběhlo s velkým antrée.

Stiles zastavil u pumpy s úmyslem dát svému milovanému jeepu trochu šťávy a opláchnout ho. Přeci jenom stál dlouho pod vojenskou maskovací sítí v lese. Tudíž si zasloužil řádnou péči.

Nicméně z toho sešlo ve chvíli, kdy si ho všimla, Heather a její přátelé. Už zvedal paži, aby jím zamával, když si uvědomil, jak se tváří. Polknul a dal se na útěk. Sotva rozrazil dveře pumpy už ho někdo chytal zezadu za bundu.

„Stůj, Stilesi, tentokrát už mě o to nepřipravíš!"

Vyvlíknul se a jen v tričku utíkal dál. Hlas Heather mu zněl v uších.

To se snad dočista zbláznily? Zachvěl se, jenže nikoli zimou, ale vzpomínkou jak se tam všichni tvářili. Vypadalo to, jako kdyby ho chtěli roztrhat na kusy, aby si každý mohl vzít kus.

K jeepu nemělo smysl ani běžet, protože je měl těsně v patách. Jediná šance jak se jich zbavit, bylo je unavit.

Běžel, co mu síly stačily. Pod nohama mu praskal štěrk, srdce v uších bušilo. Neudržel se a hystericky se rozesmál, poněvadž se ho snažilo chytit víc a víc lidí. Skákaly mu do cesty. Chňapali ho za nohy, zkrátka se ho snažili všemi způsoby zastavit.

Utíkal dlouho, přesto se nezdálo, že by tomu měl být brzy konec. Jakmile někdo odpadl, odněkud se vynořil dalších houf lidí. Kličkoval mezi domy a auty, jenže se nedokázal davu zbavit.

Postupně ho začala zmáhat únava. Plíce hořely, jak popadal dech. V jeden okamžik zpomalil námahou, ale zastavit se nepřicházelo v úvahu. Rozdupali by ho. Pot se z něj jen řinul, když mířil přes cestu k lesu, s úmyslem dát těm vytrvalcům horší terén a sobě možnost se schovat. Málo kdo znal lesy kolem Beacon Hills lepe než on.

Skřípění pneumatik a zběsilé troubení zaznamenal Stiles na poslední chvíli.

S hlubokým nádechem, jenž se mu zadrhl v krku, vytřeštil oči na auto, ale donutil se utíkat dál.

Sotva došlápl na lesní půdu, něco těžkého mu narazilo do zad a srazilo ho k zemi. V tu ránu měl ústa plná hlíny a listí. S prskáním se ohnal po útočníkovi. Známé zaúpění ho donutilo toho ihned nechat.

„D-Dereku," vydechl Stiles trhaně jméno mezi nádechy a uvolnil se. Svaly ho bolely vyčerpáním.

Odněkud zaslechl rozrušené hlasy.

Napjal se připravený znovu běžet, přestože měl na zádech statného vlkodlaka, který ze sebe vydával varovné vrčení.

Stiles se zachechtal, jakmile hlasy utichly. „Radím, hoďte čelem vzad. Není v dobrý náladě, takže za něj neručím."

Lidé se ale dnes zdáli obzvlášť hloupí protože se odmítali vzdát.

„Viděli jsme tě první!"

Stiles polknul, když se kroky přiblížily.

Paže se kolem něj jako na povel utáhly. „To je možná pravda, jenže jste mě nechytili a nedotáhli k Talií. Takže vám radím, vypadněte než..."

Víc říct nestihnul, neboť váha z jeho zad zmizela a nad ním se ozval ohlušující řev, jenž otřásal půdou.

Nikdy se nestavte mezi vlkodlaka a ulovenou kořist. Pomyslel si Stiles, jakmile zaslechl dusot nohou upalující pryč. „To je taky řešení, Velký chlape," zabručel a zvedl se s funěním ze země.

Oprášil ze sebe tu největší hlínu, zatímco mlel páté přes deváté. Na Dereka se přitom ani očkem nepodíval. „Víš, že mě ti blázni honili po celým městě? Věděl jsem, že je po mě sháňka, ale že až taková?" Poslední slovo ze Stilese vyšlo s heknutím, poněvadž do něj vzápětí narazilo tělo a málem ho srazilo z nohou. Jenom silné paže, které se kolem něj následně obtočily mu zabránily v pádu.

Stiles zmateně zamrkal, když se Derek v jeho náručí zachvěl. „Jsi v pořádku, Sourwolfe?" zvedl ruku a bez přemýšlení přejel prsty muži po zátylku.

Z Dereka vyšel povzdech, z kterého se Stilesovi postavily chloupky vzadu na krku, a nebyly jediní jak si Stiles rozpačitě uvědomil.

„Žiješ," vyšlo z vlkodlaka a přitáhl si k sobě mladíka ještě víc.

„Jo, hlesl Stiles a uvolnil se do obětí. Hlava mu přitom jela na plné obrátky." Co se stalo? Že ho Derek najednou objímá? Za ta léta se stali cizinci. Pouto, které měli v dětství, se po požáru, na dobro zlomilo. Tak proč?

„Musíme tě dostat za mámou," ozval se Derek a vytáhl mladíka zpět do reality.

„Fajn," souhlasil Stiles a chystal se odtáhnout, jenže Derek ho nepustil. Místo toho mu zabořil tvář mezi krk a rameno. „Fakt, jsi v pohodě?" mumlal do mladíkovy kůže.

„Jsem, Sourwolfe," poplácal ho Stiles po zádech a pokoušel se ovládnout chvění vlastního těla.

„Neříkej mi tak," zaprotestoval Derek slabě a odtáhl se.

„Miluješ, když ti takhle říkám," uchechtl se Stiles a udělal dva kroky vzad. Potřeboval odstup.

„Nesnáším to!" Přesto se ale v Derekových slovech neobjevila žádná zášť, naopak vypadal, že ho opravdu rád vidí.

Stilese při cestě k autu napadlo, jak dlouho radost Vlkodlakovi vydrží?

Příště se můžete těšit na Talii a celou rodinu Hale :)  

Všem moc děkuju za úžasnou podporu a uvidíme se zase příští úterý ve 20:00 :)