Triskelion

23.Rande

Po hlasování, které skončilo překvapivě, se tak nějak všechno vrátilo do starých kolejí. Vyděděnci neustále zabíjeli, ale za pomoci města se je dařilo držet na uzdě. Stiles se postupně smiřoval s tím, co udělal, zejména z důvodu že aktivně pracovali na protijedu. Zatím s tím ale neměli moc úspěchu. Většinou se Vyděděnci stávali ještě agresivnější, pokud je to rovnou nezabilo. To zapříčinilo více ran, které musel Stiles schovávat. Což se ukázalo jako nemožné před jedním ochranářským vlkodlakem.

Derek Stilese neopustil, ačkoliv hlasování skončilo nerozhodně. Smečka se poté do sebe pustila. Řvali po sobě, cenili zuby, vystrkovali drápy. Cora s Erikou se dokonce porvali že je od sebe museli odtrhávat.

Stiles odmítal být svárem mezi smečkou. Rozhodl se proto se do nich víc neplést. Derek mu bohatě stačil. Samotný Alfa musel myslet podobně, jelikož lezl oknem do mladíkova pokoje skoro každý den. Proto se nebylo čemu divit, že si všímal Stilesova přílišného krvácení.

„Měl jsi mi zavolat," syčel Alfa, zatímco čistil ránu od drápů na mladíkově rameni.

„Seběhlo se to rychle, Sourwolfe, nestačil jsem ani mrknout natož volat o pomoc."

Derek vypadal, že by nejradši někoho prohodil oknem. „Až zas budeš chtít někam večer jít, řekni, půjdu s tebou."

Stiles se ušklíbnul, ale následně, zaúpěl bolestí, jak mu Derek příliš přitlačil na ránu. „Nebudeš mi přece dělat bodygarda."

Derek se na něj se zvednutým obočím podíval. „Stanu se vším co bude potřeba, pokud tě to udrží na živu a v jednom kuse."

Stiles zíral, v hlavě prázdno. Derekova řeč mu totálně vzala vítr z plachet. Silou vůle odtrhl oči od Alfy a odkašlal si, poněvadž v puse měl najednou úplný sucho a srdce se mu rozbušilo o sto šest.

///

V obleku Zerferose s kápí přes hlavu prováděl Stiles svou obvyklou obhlídku po městě. Když narazil na Dereka Halea. Kývnul připravený ho jednoduše obejít, jelikož vlkodlak nevypadal dvakrát v dobré náladě.

Pod nohama mu křupalo jehličí, jakmile sešel z cesty dál do stínů.

„Drž se co nejdál od Stilese," zastavil náhle Zerferose Alfův hlas.

„Zajímavé," pronesl Zerferos a ohlédl se na vlkodlaka opírajícího se o pouliční lampu. „Pokud si pamatuju, tak při našem posledním rozhovoru ti na tom človíčkovi příliš nezáleželo."

Derek zavrčel a vydal se s dupotem k němu. „Necháš ho na pokoji jasný!" dloubl Zerferose do ramene až dotyčný o krok ustoupil.

„Nic mu nedělám, naopak ukazuje se jako docela chytrý a užitečný."

Derek nasadil tvář, při které měl Zerferos chuť vzít nohy na ramena. Místo toho se ale napřímil. „Člověk mi je víc než užitečný, vlku," zíral na něj, jenže to postrádalo efekt, neboť mu vlk do obličeje neviděl.

Vzduch kolem nich podivně zhoustnul. „Oba víme co se tu děje, a pro všechny bude lepší, když se to co nejdřív vyřeší a jestli k tomu mám využít jeden z geniálních lidských mozků, neváhám a udělám to!" dokončil svou řeč rázně Zerferos.

Alfa se zakabonil. „Co se děje?" vyptával se Derek a veškerý jeho útočný postoj zmizel a nahradilo ho zmatení.

Zerferos si muže pečlivě prohlédl. „Ty nevíš, Alfo?" odmlčel se, v hlavě mu vzklíčilo podezření. „Poslal jsem tvé matce vše a společně s jejím emisarem spolupracujeme na protijedu."