Triskelion

35. Proč?

Ve chvíli, kdy největší šok odezněl, přišel na řadu vztek spolu se zapřením. „Ne, vy se mýlíte!" pohodil Stiles hlavou, jako vzteklý pes. Ze všech sil přitom mrkal, aby zahnal slzy, které ho začínaly pálit v očích.

Will naproti tomu vypadal, že by si přál být kdekoli jinde než tady. „Bohužel ne, Stilesi. Ověřoval jsem si to hned několikrát a meč v pařezu je každým dnem větší," pronesl polohlasně odmítající se podívat na svého svěřence.

„Jak dlouho to víte?" Stilesovi se tak moc zvedal žaludek, že nechybělo málo ke zvracení.

„Pár týdnů," hlesl muž rozechvěle a sklopil oči k zemi.

Pár týdnů?! A kdy jste mi to chtěl říct?!" Stilesův hlas rozčilením přeskočil.

„Hledal jsem vhodný moment." Willův hlas nebylo téměř možné zaslechnout.

„Aha a ten by přišel kdy? Na mém pohřbu? Stiles funěl mezi jednotlivými slovy a sotva se držel, aby jednu muži nenatáhnul. Ten muž to věděl týdny a ani slůvkem se mu nezmínil! Pocit zrady se Stilesovým tělem šířil jako jed.

„Je mi to líto. Snažil jsem se přijít na způsob, jak to zvrátit, jenže žádný není." Mužovou tváří projela bolest, která ovšem Stilese ještě víc namíchla.

„Lítost si můžete strčit za klobouk!" odseknul a prohnal se s dupotem kolem muže.

„Kam jdeš?" křiknul za ním Will.

„Pryč," vyprsknul," a vy si koukejte najít nějakého jiného blázna, protože já končím!" zakřičel z plných plic.

„Nemůžeš jen tak odejít, Stilesi. Ne, dokud neumřeš nebo se nenajde další Zerferos."

Willova slova byla pro Stilese rána pod pás. Zprudka se otočil k muži čelem, z očí mu šlehaly blesky. „To je jediné, co vás zajímá co?" setřel si z tváře první slzy. „A víte co? Je mi to jedno. Nebudu čekat, až mě něco odkrágluje. Sbohem."

///

Stiles se octnul poté ve spirále předstírání a falešných úsměvů, které bylo čím dál těžší si udržet, jelikož nitro se mu proměnil v tornádo nenávisti na celý svět.

Proč on? Ptal se sám sebe neustále. Co udělal hrozného, že zrovna on by měl umřít? Ve světě existuje tolik zla, kterému všechno prochází. Tak proč on? Proč?!

Netušil, co se sebou. Ztrácel pevnou půdu pod nohama a strach ho postupně pochoval a nebyl nikdo, kdo by ho podržel. Dokonce ani Derek, neboť ten měl plnou hlavu své smečky, která se mu rozhodla najít družku.

„Já je neměl přeměňovat," rozčiloval se Alfa u Stilese v kuchyni. „Jsou plní hormonů a myslí si, že to tak má každý."

Stiles by se kdykoli jindy i bavil, jenže od jisté doby neměl sílu skoro na nic, natož od srdce se smát. Svět měl, jak v šedé mlze a dnes se to zdálo horší než jindy. Takže nezvládal ani přetvářku.

„Jsi v pohodě?" zeptal se náhle Derek.

Stiles odtrhl zrak od okna a otočil se. „Bylo líp, ale za to ty vypadáš, jako kdybys snědl něco, co ti zrovna dvakrát nesedlo.

Derek se k němu se zamračením přiblížil a položil mu ruku na rameno.

Stiles se zachvěl, jelikož mu skrz horkou vlkodlakovu dlaň pronikalo do těla příjemné teplo.

„Jsi úplně ledový," zabručel Derek a začal mu třít obě ramena.

„Asi na mě cosi leze. Udělám si čaj," couvnul Stiles z Derekova dosahu.

„Sedni si, udělám ti ho," postrčil ho Derek k jedné z kuchyňských židlí. „Popravdě jsem tě chtěl dneska vzít na shromáždění, ale když se necítíš, tak to odložíme."

„Tak proto tu jsi." Stiles nevědomky konečky prstů kroužil po dřevěné desce stolu. „A já si myslel, že si potřebuješ jenom postěžovat."

„To taky," zapnul Derek konvici a otočil se ke Stilesovi. „Nikdy by mě nenapadlo, že mě budou chtít dát dohromady s Heather."

Stiles pokrčil rameny. „Chtějí, abys byl šťastný. Nemůžeš jim to mít za zlé."

„Mně by bohatě stačilo, kdyby přijali tebe. Nic víc ke štěstí nepotřebuju," postavil Alfa před mladíka hrnek s horkým čajem.

Stiles se nad něj naklonil a snažil se zahnat příjemný pocit, který se mu po Derekově prohlášení usadil v žaludku. „Nemůžeš je k tomu nutit," foukl jemně do páry a opatrně položil dlaně na horký porcelán. „Jediné, co snad můžeš je jim říct, co od svého partnera očekáváš. Vyhneš se tak lidem, které nedokážeš vystát," zvedl Stiles hrnek a usrkl.

Derek se svalil na protější židli a natáhl si nohy tak že se dotýkal těch Stilesových. „Za prvé nechci nikoho, a když tak si vyberu sám. Za druhé vztahy se ženami mi nikdy nedopadly dobře. Proč to zkoušet znova?"

Stilesem projela lítost při pohledu na zachmuřeného Dereka se svěšenými rameny. „Nesmíš všechny lidi házet do jednoho chumlu. Jinak zůstaneš sám."

„Je mi to jedno," loupnul po něm Derek očima. „Navíc nebudu sám. Mám tebe."

Ta jistota Stilese zaskočila. „Co když se něco stane a nezůstanu?"

Derek zakroutil hlavou. „Ne, tuhle debatu odmítám vést."

Stiles věděl, že jakmile Derek nasadí tento postoj, nemá smysl se o tom dál bavit. „Fajn, tak jedeme na shromáždění." S tím vstal, aby zbytek čaje vylil do dřezu.  

Tak pomalu ale jistě nám jde do tuhého. Příště se můžete těšit na pořádnou akci! 

Všem děkuju za podporu a uvidíme se zase v úterý :)