Triskelion

17. Zakázaná zóna

„Stiles může přenocovat u mě," navrhla Cora, když se všichni chystali odejít z Derekova bytu a jít do vlastních, nacházejících se v budově.

Stiles se chystal něco namítnout, jenže Derek byl rychlejší.

„Ne, zůstane tady!"

Dívka protočila panenky. „Dér, brácho, věř, že našeho Stilese neukousnu. Jenom si vedle sebe lehneme," mrkla směrem ke Stilesovi.

„Ne," zopakoval Derek tvářící se u toho jako bouřkový mrak. „Zůstane tady. Může spát na gauči!" Vlkodlakův tón nepřipouštěl námitky.

„Jo, dobře," Cora viditelně zkrotla.

Stiles se potom, co všichni odešli, otočil k Derekovi. „Jdi za ní!" mávnul rukama ke dveřím. „Opustila svojí smečku, musí vědět, že je tu vítaná!"

Derek na něj chvíli vykuleně zíral, než s bručením přikývl a odešel.

Stiles se ocitnul v místnosti sám, ale ne nadlouho.

Plechová vrata, sloužící jako vchod do bytu, se znovu s rachotem otevřela a dovnitř si to nakráčela Erika s karimatkou a dekou. „Na gauči spát nebudeš!" oznámila mu a obešla ho. „Tvůj pach z něj jen tak nedostaneme," hodila karimatku co nejdál od Derekovy postele.

„Jsi fakt pohostinná," zamumlal a ani sebou netrhnul, když na něj vycenila zuby.

„Nesnáším lidský pach. Je proradný a plný lží."

Stilesovi připadalo, že jenom papouškuje něčí slova.

„Koupelnu omez na to nejdůležitější. Tu pak vyvětráme a karimatku spálíme, ale s gaučem bych se nerada loučila."

Stiles tam stál a naslouchal jejím urážlivým slovům naprosto v klidu. Tohle ho už dávno nijak nezraňovalo. Zvyknul si, a určitě to nebude poprvé ani naposled, kdy se stane terčem.

Přesto mu zvuk podpatků v uších zněl ještě dlouho potom, co odešla.

„Opravdu pohostinní vlkodlaci," zopakoval Stiles a přesunul tašku ke karimatce.

V koupelně se zdržel jen tu nejnutnější dobu, přestože vana vypadala lákavě. Nechtěl ale vlkodlačici proti sobě poštvat.

Později když se vrátil ke svému lůžku, mu došlo, že je možná fajn, že vanu nevyužil, poněvadž od betonové podlahy šlo chladno.

Navlekl na sebe proto ještě jednu mikinu a lehnul si.

Derek se další půlhodiny nevrátil. Stiles byl za něj rád, potřebovali s Corou dohnat ztracený čas.

Všeobecně se vědělo, že když se z Dereka stal Alfa, tak rodinné vazby Haleů značně ochably. Stiles to dával za vinu jedině Talií přestože se žena snažila tvářit, jako dokonalý vůdce tak měla své trhliny. Ty se po požáru prohloubily natolik, že si ji Stiles nedokázal spojit s osobou, kterou znal od dětství. Z té moudré ženy plné lásky se stala zahořklá, plná nenávisti, kterou neustále šířila kolem a pokoušela se ostatní nadpřirozené bytosti obrátit proti lidem.

Smutně se usmál a zamuchlaný do deky a mikin s těžkým srcem usnul.

Probudil ho až dotek na rameni. Vytřeštil oči do tmy a zareagoval zcela instinktivně, jakmile nad sebou spatřil temnou siluetu. Vystartoval a trefil osobu vlastním čelem. Až mu v hlavě zadunělo. Zároveň vykopl nohama. Ozvalo se chraplavé zaúpění a osoba nad ním na okamžik zmizela. Toho využil a vymotal se z deky s úmyslem vstát. Z temnoty se ale vynořila ruka a přišpendlila ho zpět na karimatku. Vzepjal se celým tělem a vykroutil se ze sevření. Potřeboval se dostat k tašce, kde měl uložené dýky. Problém byl, že se octnul v pasti. Z jedné strany se nacházelo okno a z druhé na něj hrabal vetřelec. Pohnul se proto jediným volným směrem. Pohyb, který následně zaznamenal koutkem oka. Nestačil k tomu, aby se vyhnul střetu. S heknutím opět ležel na zádech s těžkým tělem nad sebou. U ucha se mu ozval udýchaný hlas. „Stilesi, to jsem já."

Zamrkal jednou dvakrát, než mu to došlo. „Aha," hlesl a pokusil se mezi nimi vytvořit odstup.

Derek ho tlačil do podlahy a nevypadalo, že by si jeho pokusů všímal. „Kdy ses stal mrštným?" zněl udiveně, „co se reflexů týče jsi rychlejší než moje bety."

Na to neměl Stiles co říct. Místo toho se snažil ho ze sebe shodit. „Slez ze mě!" zafuněl a praštil ho do míst, kde tušil rameno. Litoval, že je venku taková tma, takže neviděl nic kromě stínů.

„Ne dokud mi neřekneš, co děláš na zemi?"

Stiles se uchechtnul. „Ležím a čekám až se jistý svalnatý Alfa, odvalí, abych mohl pokračovat ve spánku."

„Haha, chytrolíne," Derekův dech přejel po Stilesově tváři. „Myslím, proč nejsi v mojí posteli?"

Stiles se zachvěl, neboť mu hlas zněl v uších neuvěřitelně sexy. Kdyby to byl kdokoli jiný, domníval by se, že s ním flirtuje, jenže Derek ho bral jen jako přítele. Navíc odjakživa tíhnul k ženám, se kterými neměl příliš štěstí. Po mužích se ale taky nikdy neohlížel. „Bylo mi řečeno, že je tvoje postel zakázaná zóna," odkašlal si a doufal, že mu z hlasu není znát rozhození, které momentálně cítil.

Derek zabručel. „Zákaz ruším! Jde se spát." S tím se vlkodlak odvalil.

Stiles čekal všechno, ale že se Derek zvedne a odnese ho k sobě do postele fakt ne.

„Tobě už vážně hrabě!" zasyčel na Dereka, jakmile ho Alfa položil jemně na prostěradla. Překulil se na bok a pokusil se dostat na kraj, jenže paže ho následně chytly a stáhly bez námahy doprostřed. Zachvěl se a to hned ze dvou důvodů. Derekova blízkost s ním zase dělala všechno, co nechtěl a jeho horká hruď mu vlívala do těla příjemné teplo.

„Spi," zamumlal Derek a na půl ve spánku zavrtal nos do mladíkova zátylku.

Stiles kulil oči do tmy a přemýšlel, jestli se někde cestou nepropadnul do jiné dimenze.

Tohle nemohlo být skutečné? Určitě má zase jenom divoké sny. Koneckonců nebylo by to na posledy, kdy si mysle, že je to skutečné.

Jedna z vás se na Instagramu krásně vyjádřila o Erice :D A já musím jenom souhlasit, ale zároveň vás musím varovat, že bude hůř daleko hůř :D 

Všem moc děkuju za veškerou podporu co mi dáváte. Chystám pro vás za to takové malé překvapení. Tak oči na šťopkách :)