Triskelion

28. Schovka

Točil se po pokoji, jak dřevěná káča Panika proudící mu žilami ho téměř poslala do mdlob. Derek stál za dveřmi a jediné, co mu bránilo vejít, byla tvrdohlavá zdravotní sestra.

„Je mi jedno, kdo jste, chlape, dovnitř vás nepustím, pacient potřebuje klid!"

Stiles té ženě nemohl být vděčnější, obzvlášť když se ji Derek pokoušel zastrašit.

„Pust mě! Je tam můj přítel," vrčel.

„O tom pochybuju," odfrkla si sestřička. „Radím ti, jdi nebo zavolám ochranku."

Stiles se znovu rozhlédl po pokoji. Kde se nebylo kde schovat. V místnosti se nacházela pouze postel s umyvadlem a malá skřínka, do které by se nevešel, i kdyby se z něj stal hadí mužem.

Čas mu podle stupňující se hádky docházel. Kde je Will? Proč tu není a Dereka nezastaví?

Na chvíli musel úplně přestat uvažovat rozumně, protože se nasoukal pod postel. Byla to totální kravina, jenže schopnosti coby Spidermana, jaksi nebyly přibaleny do balíčku. I když by se mu teď hodilo přilepit se na strop.

Panika se mísila s trapností, jak se tak krčil pod postelí.

Sevřel ret mezi zuby, jakmile se dveře s hlasitým bouchnutím rozrazily a dovnitř si to přidupal Derek.

„Kde jsi, Stilesi?" zahřměl.

Stiles se neovládnul a zachvěl se. Následně zalapal po dechu, když se dusot nohou přiblížil k posteli.

Mrknul a otočil tvář na druhou stranu.

„Stilesi?"

„Stiles tady není," zamumlal dětinsky.

„Stilesi," Derekova horká ruka se po něm natáhla a začala ho tahat ven.

„Můžeš mi říct, co tu děláš?" vyptával se Alfa.

„Vytírám podlahu co asi?!" odseknul a vydrápal se na nohy, zatímco ho Alfa pevně držel za paže.

„Stilesi," zavrčel a překvapivou jemností mu pomohl posadit se na postel.

„Kde je ta sestřička?" ohlédl se Stiles za Derekovo rameno. „Že jsi ji chudáka poslal na pravdu Boží?"

Derek se s protočením očí napřímil a se založenýma rukama si mladíka prohlížel. „Proč tu jsi?"

„Sakra, Sourwolfe, ty jdeš rovnou na věc, co?" Stiles zdržoval, jak se dalo, ale k ničemu to nebylo, jelikož záchrana stále nikde.

„Stilesi, prosím," zabědoval Derek a vypadal, že neví, jestli ho vzít do náruče nebo mu jednu vlepit.

„Žádný, Stilesi," rozhodil rukama, „jak jsi mě vůbec našel?"

„Vystopoval jsem tě."

Stiles zvedl pochybovačně obočí. „Přes celý město?"

Derek se vyhnul mladíkovu pohledu, ale červenající se uši ho prozradily. „Jo," zabručel, „tvůj pach je pro mého vlka hodně výrazný."

„No teda," mlasknul Stiles a spadnul zády na matraci. „Smrdím ti tak, že ani popelnice ve městě můj smrad nezamaskujou."

Derek na to zrudnul ještě víc. „Tak to není Stilesi, nezveličuj to."

„To nezamluvíš, Dereku," zvedl Stiles hlavu a podíval se na Alfu. „Nemám ti na nos přidělat kolíček?" zašklebil se.

Derek už se nadechoval, jenže se nestačil dostat ke slovu, poněvadž ve dveřích se objevil zadýchaný Will.

„Co tu děláš?" opřel se o rám chytající dech.

„Jsem tu za Stilesem," zamračil se Derek na svého otce jako na vetřelce.

„Už je dávno po návštěvních hodinách," chytnul Will konečně dech a narovnal se. „Musím tě proto, poprosit, abys šel." Do Willova hlasu se vlil ocelový tón.

Stiles viděl, jak se Derekova ramena napjala a honem se hrnul do sedu.

„Nikam nejdu, dokud mi Stiles neřekne proč tu je!"

„Dereku, Stiles není tvůj příbuzný ani partner, nepotřebuješ nic z toho vědět. Jdi," uvolnil Will cestu a mávnul rukou do chodby.

„Ty nejsi vlk, nemáš mi co poroučet," zavrčel Derek a mírně se nahrbil.

„Jsem tvůj otec, proto ti nařizuju, odejdi, pacient potřebuje odpočinek." Willovi tváře postupně nabíraly rudý odstín.

Stiles už se natahoval po Derekově paži, jenže ruka mu bezvládně spadla, když zaslechl vlkova slova.

„Jsi můj otec, ale jenom na papíře, Jinak jsi slabý bezvýznamný člověk, kterého nepotřebuju."

Stilesovi puklo srdce při pohledu do Willovy tváře. Tohle si ten muž nezasloužil. Vjel do něj vztek, který ho naprosto ovládnul. Vystartoval na nohy a postavil se k Derekovi čelem. Ruka mu k vlkodlakově tváři šla úplně sama.

Ostré plesknutí se ozvalo po celé místnosti.

„Vypadni, Dereku, a už mi nikdy nechoď na oči."

Stiles se nám skutečně schoval pod postel :D  Když jsem to v jednom z komentářů četla vyprskla jsem smíchy a poslala dotyčnému čtenáři palec nahoru. Dobrá práce. 

Všem vám děkuju za podporu a uvidíme se opět v úterý :)