Triskelion

8. Ve Stínech pravdy

Stiles vystoupil z auta s dýkami v rukách.

„Dával jsem ti znamení, ať jedeš dál!" přidupal k němu lovec, zatímco zbytek kumpánů postávali na místě a s pochechtáváním pozorovali doutnající prostory auta. Jeden si to dokonce natáčel na mobil.

Stilesovi se udělalo zle. Lovci vypadali, že jsou jen o málo starší, než on a přesto byli schopni takového zvěrstva. „Chtěl jsem," pokrčil rameny, „ale to co tady provádíte, může způsobit válku," protočil dýkami v rukách, „a tu já nechci!"

Kluk si jich zdá se všimnul až teď, poněvadž jeho pihovatá tvář se zakabonila. „Jdi domů!" ukázal prstem doprava, aniž by ze Stilese spustil pohled. „My tady děláme lidem, jako jsi ty službu."

„Ne, vy tu děláte akorát pěknou blbost, kterou pak odnesou všichni." zakroutil hlavou Stiles a připravil se.

Ostatní si jejich rozhovoru už začínali všímat.

„Jestli nejsi s náma tak jsi proti nám, a takové tu nepotřebujeme," rozeběhl se ke Stilesovi. Ten se jenom ušklíbnul, a jakmile byl piháč na dosah, uhnul s tělem lehce do strany. Dotyčný to napálil čelem přímo do jeepu.

Mírně omámeného piháče Stiles chytil a jedním dobře stlačeným tlakovým bodem ho uspal. „Vy nejste lovci, vy jste manijaci,"pronesl a opřel kluka o auto. Následně se honem přikrčil, poněvadž se po něm ohnal další. V podřepu se natáhnul dopředu a vykopl jednou nohou vzad. Jednoho z nich trefil zřejmě do kolene. Praskání kostí mu znělo v uších, když se kluk s řevem skácel a se slzami v očích se držel za poraněné místo.

Třetí při pohledu na svého kamaráda zrudnul, že s fleku dělal čest svým zrzavým vlasům. S napřaženou pěstí se k němu řítil. Stiles proto čapnul čtvrtého, který to nečekal, a jeho dlouhé nohy se zamotaly do sebe. Zaštítil tak Stilese vlastním tělem a schytal ránu v plné síle od svého kamaráda.

Stiles následně položil omráčené tělo a překročil ho. Připravený specifikovat posledního se zapřel nohama, ale žádný další boj se nekonal. Kluk zblednul a sám si s prosbou na rtech lehnul na zem.

Stiles se klukovu počínání uchechtnul a obešel ho. „Jestli se o něco pokusíš, budou tvoje prsty hledat po asfaltu," zamával na něj dýkou. Potom už neváhal a utíkal k autu, do kterého se přes hustý oblak nedalo nic zahlédnout. Honem přerušil kruh z horského popela a překročil bariéru. Přiskočil ke dveřím, ale byly zavřené. Rukojetí dýky jedním silným máchnutím rozbil sklo a uvolnil zámek. Následně chytil za kliku a uvolnil si cestu k vlčici.

Z auta se vyvalil kouř, který se mu okamžitě dostal do krku, kde ho začal dráždit ke kašli. Poprvé pocítil skutečný strach, jakmile nasál vzduch. Pach Wolfbane by poznal kdekoliv. Tohle nebylo dobrý. Slepě se natáhl dovnitř. Dým ho zasáhl plnou silou, až se mu z toho zatočila hlava. Ignoroval to a po hmatu našel dívčina ramena a zatáhl směrem ven.

Táhl ji nohama po zemi a ustupoval, co nejdál od auta to bylo možné.

V okamžiku, kdy ji položil na trávu u krajnice, se podíval Core Haleové poprvé do tváře. Rty měla fialové, pod očima kruhy a ve tváři bledá jako smrt.

Přiložil jí ucho k hrudi a srdce mu spadlo do kalhot, poněvadž to její nevydávalo jediný zvuk. Polil ho studený pot, jakmile začal s masáží.

Štěstěna dnes musela být na jeho straně, protože stačilo pár stlačení a Cora otevřela oči, které nabraly zlatou barvu. Načež protáhle zavyla, než opět upadla do bezvědomí.

Samotný zvuk se opřel do každého nervu ve Stilesově těle.

Musel okamžitě pryč!

Sotva se dostal ke svému Jeepu, když se za ním ozvalo hrůzostrašné vrčení, ze kterého mu stouply chloupky vzadu na krku. Polknul a pomalu se se zdviženýma rukama otočil. Mimoděk zaznamenal, že dva z kluků zmizeli i s mobilem. Zůstal jen omráčený a ten se zraněným kolenem.

Vrčení se ozvalo blíž, skoro by přísahal, že mu teplý dech ovál zátylek. S rukama neustále nad hlavou se otočil, dal si přitom dobrý pozor, aby s žádným vlkem nenavázal oční kontakt.

Napočítal jich deset, včetně dvou vlků, kteří byly ve své plné podobě. Talia Hale a Derek Hale jediný dva vlci, kteří se dokázali proměnit, ve skutečné vlky. Oba byli u Cory, jež se stále neprobírala.

Stiles odvrátil tvář, jakmile se oba vlci začali přeměňovat do lidské podoby.

Stál bez hnutí a počítal každý jednotlivý nádech ve snaze zůstat v klidu.

Slyšel, jak kdosi mluví přes mobil s Alanem Deatonem. Emisarem Haleovi smečky, aby se co nejrychleji dostavil na místo.

Stiles po celou tu dobu mlčel a zíral dopředu na neurčitý bod. To samé se ale nedalo říct o klukovi s pochroumaným kolenem.

„Musím do nemocnice, Slyšíte mus-," nedořekl, poněvadž se k němu přiblížil Petr Hale a chytil ho za zraněnou nohu.

„Tak do nemocnice by se chlapečkovi chtělo?"

Z tónu s jakým slova Petr Hale pronesl, přeběhl Stilesovi mráz po zádech.

Kluk na zemi vyjeknul a zíral na vlkodlaka s hrůzou v očích. Stiles se mu popravdě nedivil. Poštvat proti sobě jednoho z nejkrutějších vlkodlaků, k tomu vymahače a pravou ruku Alfy, bylo většinou to poslední, co člověk udělal, než se po něm slehla zem.

„Petře, nech ho!" proťal zdejší chaos zvučný hlas Talie Haleové.

Stiles sebou trhnul, jelikož stála sakra blízko.

„Zasloužil by si vláčet, dokud by nevydechnul, "zavrčel Petr, „málem Coru zabili."

„Vím, bratře, a dostanou za to trest, který si zaslouží, o to se postarám!"

Ve Stilesovi se všechno sevřelo, protože věděl, že ať řekne cokoli tak Talia Hale půjde po krvi.

Zůstal klidný, jakmile si Alfa stoupla přímo před něj.

„Dej ruce dolů!"

Bez váhání uposlechnul a nechal pomalu klesnout paže.

„Podívej se na mě!"

Stiles se zadíval do rudých očí Talii Haleové.

„Proč jsi to udělal? Chtěl ses mi pomstít, že se tvůj otec stal jedním z mých vlkodlaků?

Stiles její pronikavý pohled vydržel, aniž by dal najevo jakékoliv nepohodlí. Nebyl přece ničím vinen, přesto se mu žaludek nepříjemně svíral. „Táta se rozhodl sám, že pro mě v jeho novém životě není místo. A pokud jde o Coru, nic jsem neudělal."

V Taliiných očích se při zmínce o dceři zablesklo.

Stiles by se klidně vsadil, že je jen kousíček od toho, aby ho na místě rozsápala. „Projížděl jsem tudy a viděl, jak se náramně baví," mávnul na ty pitomce.

„Nevěřím ti."

Stilesův ortel byl právě potvrzen.

„S tím se dalo počítat," pokrčil rameny, jako kdyby o nic nešlo. Nedokázal se ale ubránit pocitům ukřivděnosti.

„Dereku, Lauro, odveďte ho na stanici. Později se rozhodne o jeho trestu," kývla Talia na své starší děti a vzdálila se.

„Tak pojď ty zmetku!" procedila Laura skrz zuby a vzala ho za paži, zatímco Derek ho vzal za druhou a společně ho táhly k autu, kterým právě přijel William Hale.

Stiles v mužových očích viděl strach. On se ovšem nebál, protože ať bude trest jakýkoliv, Zerferosem zůstane, dokud naposledy nevydechne.

Tak co myslíte jak se Stilesem dopadne? Hoďte mi pokud chcete do komentáře nějaké své teorie. Ráda si počtu :) 

Všem moc děkuju za podporu a uvidíme se zase v úterý 20:00 Mějte se krásně.