Triskelion

29. Zapírání pravdy

V ideálním světě by Derekovi okamžitě došlo, že přestřelil. Bohužel nežili v dokonalém světě. Proto se na něj vlkodlak obrátil s dokonale ublíženým výrazem.

„Proč, Stilesi?"

„Protože se chováš, jak naprostý tupohlav, co je zralý na ránu!" Stiles s nahrbenými rameny syčel na vlkodlaka, s pohledem, za který by se nemusel stydět ani Bazilišek.

Alfa jeho vztek bez mrknutí přešel. „Netýká se tě to." Derek očima zabloudil ke svému otci, za kterým se právě zavíraly dveře. „Je to mezi mnou a jim. Ty s tím nemáš nic společného."

Ze Stilesova srdce vytrysklo cosi zoufalého, co mu rozšířilo po těle jako kyselina. „Uvědomuješ si Dér, že jsem stejný jako tvůj otec. Člověk."

„Jasně, že to vím," vyštěknul Derek se zatnutými pěstmi. „Ty jsi, ale něco jiného ty jsi..." Ústa se mu naprázdno otevřela neschopen doříct slova.

„O tom pochybuju," hlesnul Stiles a veškerý boj z něj nečekaně vyprchal. Zůstal jen prázdný drásající pocit.

Derek zaklel a dvěma dlouhými kroky mezi nimi zkrátil vzdálenost.

Stiles se zachvěl, jakmile se kolem něj obtočily pevné paže. Doteď si neuvědomil, jaká zima se mu vkrádala do kostí.

„Ne, Stilesi, nelez do té černé díry a poslouchej mě," couvnul a chytil mladíkovu tvář do dlaní. „Nenávidím lidi, jelikož mi všechno vzali. Od tebe se ale držet nemůžu, i kdybych chtěl. Jsi moje kotva. Jsi ten, kdo drží mojí vlčí část na uzdě a zdravém rozumu. Díky tobě jsem lidský."

Stiles ze sebe vydal roztřesený povzdech a zavřel oči. „Taky tě miluju, Sourwolfe i když jsi občas na zabití."

Z Derekova hrdla se ozval chraplavý smích, než si ho znovu přitáhl k sobě a zašeptal mu do ucha. „Jsi jediný člověk, kterého dokážu, kdy tolerovat."

Stiles věděl, že by to měl nechat být, jenže stačila myšlenka na chladný kov pronikající mu tělem, aby se zachvěl a do Derekova ramene zašeptal. „To není tak úplně pravda. Nejsem jediný člověk, kterého dokážeš tolerovat," zvedl tvář, a aniž by se na Dereka podíval, se pokusil vymanit ze silných paží, které ho ovšem odmítaly pustit.

„Nevím, o čem to mluvíš?" zamračil se Alfa na mladíka, jenž vzdal snahu utéct.

„Braeden je člověk," zamumlal Stiles a odvrátil se, nechtěl se na Dereka dívat.

„Je, ale ona mě nezná natolik dobře jako ty. Navíc v poslední době je náš vztah spíš pracovní."

Stiles se neudržel a uchechtnul se. „No jasně. Plánujete, jak sprovodit Zerferose ze světa?" obrátil se na přikyvujícího Dereka.

„Přesně. To je náš plán!"

Stilese z těch slov úplně zamrazilo. „Proč?" sevřel v prstech Derekovu bundu a doufal, že mu v hlase nezní zoufalost.

„Je to člověk a nikdo takový by neměl mít takovou moc."

Se Stilesem se všechno zatočilo. „A na to jsi přišel jak?" zaskřehotal. Paradoxně to byly Derekovi prsty jezdící mu jemně po páteři, které ho udržely při vědomí.

„Mám svoje zdroje," zazubil se Derek.

„Tak to jsou tím pádem mimo," odkašlal si Stiles a přál si, mít Willa poblíž. Nemusel se ale ani otáčet, aby věděl, že muž byl z pokoje dávno pryč.

„Ne," zaprotestoval Derek, „ ale podle informaci, je ten člověk podrobený nějakému speciálnímu výcviku, potom co se chopí meče."

Stilesovi se podlomila kolena, nebýt Dereka rozplácl by se na zemi jak shnilá hruška.

„Co je? Mám někoho zavolat?!" vyhrkl vlk polekaně a nabral ho do náruče. Zněl, jako kdyby měl jen krok od toho začít panikařit.

Mladík zakroutil hlavou, jelikož nevěřil svému hlasu.

„Ne, jenom si potřebuju lehnout." Stiles vydechl úlevou, jakmile se zády dotkl matrace. Střeva se mu hrůzou kroutila z blížícího se odhalení. Všechno bylo ale tak nějak zahaleno bílou mlhou, co ho stahovala dolů a nutila zavřít oči a spát.

Ležel tiše a klidně dýchal. Skoro už spal, když si uvědomil jednu věc. „Jdi, Dereku, napíšu ti, až budu v pohodě." Nikdy nebude v pohodě, jenže to nikdo vědět nemusel.

„Zůstanu. Nechci tě nechat tady samotného."

Stiles by se kdykoli jindy s vlkem hádal, momentálně,ale už napůl spál. Tak jen zamumlal. „Jak myslíš, pod postelí je ještě dostmísta."

Tak Derek se nám pomalu ale jistě zaplétá do pavučiny intrik. Jak tohle dopadne? Na to nechci ani myslet.

Všem moc děkuju za podporu a uvidíme se zase příští úterý :)