Triskelion

21. Prosím o jednoho člověka na vrch

Derek mu nevědomky sám ukázal, jak z toho ven.

„Ta rána na břiše vypadá zle," odtáhl se od mladíka a zamračeně ji studoval pohledem. „Cítil jsem krev, už když jsem sem přišel," zabručel a s mrknutím se zaměřil zpět na Stilese.

Ten mezitím v hlavě sesumíroval solidní polopravdu. „Napadnul mě Vyděděnec."

Derek v tu ránu zblednul a zatnul prsty do Stilesových ramen. „Kdy?" vypadal, že slova ze sebe musí tlačit.

„Nedávno, ale nestalo se nic hrozného. Zerferos ho stihnul včas sejmout," ušklíbl se Stiles. Schválně zlehčoval, jen aby vlkodlaka uklidnil a tak trochu doufal, že zmínka o Zerferosovi odvede vlkovi myšlenky jinam. V minulosti to vždycky fungovalo.

Derek zavřel oči a znovu si přitáhl Stilese pevně k sobě.

„Ještě štěstí, že tam byl," zašeptal a zastrčil obličej mezi mladíkovu tvář a rameno.

Stiles ho poněkud neohrabaně poplácal po zádech. „Neboj, tvůj superhrdina je v pořádku."

Derek si k jeho překvapení odfrknul a zamumlal mu do kůže. „On mě momentálně vůbec nezajímá."

Stiles vyvalil oči. „Cože? Od kdy?" donutil neochotného Dereka se od něj odtáhnout a dlaní mu sáhl na čelo. „Nemáš horečku, Sourwolfe?"

Vlk se viditelně ošíval pod Stilesovým pátravým pohledem.

„Protože co si já pamatuju, pronásleduješ Zerferose a nikdo ve tvé blízkosti nesmí k němu říct křivého slova, jinak mu jdeš okamžitě po krku." Stiles po chvíli zamyšleně naklonil hlavu do strany. „nedal ti takhle náhodou kopačky?"

„Nedal, ty, idiote!" zavrčel Derek a odstrčil ho.

Stiles se ušklíbnul, zatímco se snažil zahnat chlad, který ho obklopil, jakmile se vlk vzdálil. „Tak jste si dali pauzu, chápu," utahoval si z něj a víc se zachumlal do košile.

„Jsi pitomec, odfrknul si Derek a přešel k posteli. „ Jen jsem si uvědomil, že někdo jako on je nedosažitelný," sedl si se svěšenými rameny na postel. „Nic o něm nevím," natáhl se pro hamburger. „Co když má rodinu nebo je mnohem starší než já?"

„Ve věku bych zas takový problém neviděl," hlesnul Stiles a přišoural se k Derekovi.

„Pravda," souhlasil Alfa, „jde mi ale spíš o to, že ho neznám. Ne, jako znám třeba tebe," obrátil se k mladíkovi a ukousl si Hamburgeru. „Proto jsem se rozhodl jít dál a radši napravit vztahy, co za něco stojí."

Ve Stilesovi vzklíčilo semínko viny, které okamžitě udupal. Derek ho nezná, jak si myslí, ale to není jeho vina.

Stiles si vzal mléčný koktejl a beze slova upíjel ponořený do myšlenek. Zatímco Derek vedle něj zamyšleně jedl.

Panovalo mezi nimi mírumilovné ticho, jež přerušil až Derek, jenž se k němu zprudka celým tělem otočil. „Pojď ke mně do smečky."

Stilesovi který právě nasál velký doušek mléčného koktejlu, z toho zaskočilo. Kašlal a dusil se, dokud se Derek nad ním nesmiloval a nepraštil ho dobře mířenou ranou do zad. „Říkal jsem ti, že nechci!" zachrčel ochraptěle, poněvadž pořád popadal dech.

Derek odsunul jídlo stranou a sedl si k mladíkovi blíž. „Chci tě tam jako člověka."

Stilesovi spadla brada. Nenápadně se dokonce štípnul do stehna. Bolelo to, takže se mu to nezdálo. „Je ti dobře?" vyptával se starostlivě a přejel dlaní Derekovi po tváři.

Derek, který vypadal, že si dotek užívá, se zamračil. „Je, proč?" zaprskal jak vzteklá kočka.

„Protože jsi mi právě nabídnul místo ve smečce, bez podmínek." Stiles nechal ruce volně klesat dolů, než ale úplně spadly, Derek je chytil a pevně sevřel.

„Měl jsem ti to nabídnout, už dávno, jenže mi vůbec nedocházelo, v jakém nebezpečí se můžeš jako člověk nacházet." Alfa přejížděl prstem po Stilesově chladné kůži. „Nevím, proč jsem si myslel, že jsi v pohodě, když se držíš dál od nadpřirozena," zakroutil hlavou, „Ale ty zatím bojuješ o život s monstry."

Stilesova ústa zaplnila hořká pachuť. Ta poslední část Derekova proslovu nemohla být pravdivější. „Nemůžeš za to Dereku," stiskl lehce Alfovy prsty. „Byla to moje volba zůstat člověkem v tomto nebezpečném světě." Pokusil se vlkodlakovi podívat do očí, jenže ten tvrdohlavec se na něj odmítal podívat. Stiles proto vypáčil dlaně z jeho sevření a zvedl si Derekovu tvář k sobě. „Není to tvoje vina Dér."

„Že není, Stilesi?!" tentokrát byl Derek, který se od něj odtáhnul. „Slíbil jsem ti, že tě budu chránit a selhal jsem!" odseknul a postavil se.

Stiles ho chtěl stáhnout zpět na postel, ale než stačil natáhnout ruku, Derek se od něj vzdálil.

„Když mi do života vstoupila Kate, totálně jsem se do ní pobláznil. Slepý vůči všemu čím byla, jsem nepoznal, že je psychopat. Nebýt Zerferose moje rodina by ten den uhořela v ohni, který moje přítelkyně sama založila."

Stiles s tíhou na hrudi sledoval Dereka a přál si něco říct, ale v hlavě měl totální prázdno.

„Potom jsem se pomátnul podruhé a začal pronásledovat Zerferose. Z nějakého důvodu jsem po něm chtěl rozřešení, které stejně nepřišlo, jenom mi to víc uškodilo, protože mně během toho pokousal Alfa vlkodlak a vztahy s mojí rodinou šli totálně do háje. V tom všem zmatku jsem na tebe zkrátka zapomněl, neexistoval jsi pro mě."

Stiles se snažil na sobě nedát znát bolest, která mu ta slova způsobila, ale podle Derekova napjatého postoje se mu to nepovedlo.

„Když se jednoho dne objevil tvůj otec a prosil mě, ať tě vezmu do smečky, odmítl jsem."

Tentokrát se Stiles neudržel a tvář se mu zkřivila bolestí. Byl rád, že je Derek k němu zády a nevidí ho. „Nebyl jsem pro tebe dost užitečný co?"

Derek přikývl. „Pamatoval jsem si tě, jako věčně ukecaného co nedokáže jít po rovném povrchu. V nadpřirozeném světě bys nepřežil," odfrknul si a sevřenou tváří se k němu otočil. „Tehdy ve třídě, jsem byl sám na sebe naštvaný, protože mě k tobě vedl můj vlk. Původní plán byl, že to dám holce vedle tebe."

Stiles se uchechtnul. Heather by ho zabila, kdyby to věděla.

„V okamžiku kdy jsi zachránil, Coru mi došlo, jak jsem se mýlil. K tomu ta nahrávka, která popřela všechno, co jsem si doposud myslel. Ti kluci proti tobě neměli šanci a můj vlk z toho šílel." Derek pomalu vykročil zpět ke Stilesovi. „Navíc jsi jeden z mála, kdo se nebojí postavit mojí mámě. Jsi tvrdohlavý a víš, za čím jdeš, neváháš jít do extrému pro ty, které miluješ," vytáhl cosi z kapsy a podal to Stilesovi. „a takového člověka potřebuju ve své smečce."

Stiles se díval na dřevěný Triskelion a poprvé v životě se měl chuť vykašlat na následky a přijmout. S váháním natáhl paži a prsty se lehce dotkl přívěsku. Jak moc by šel svět do háje, kdyby se stal členem Derekovi smečky?

Co myslíte přijme Stiles Triskelion? Jsem moc zvědavá na vaše komentáře :)     

Všem moc děkuju za podporu jste úžasní. 

Užívejte léta a my se zase uvidíme příští úterý ve 20:00