This Is Us || One Direction ✔

e p i l o g

Vítejte u epilogu mého úplně prvního příběhu!

Chtěla bych poděkovat Vám, mým čtenářům, kteří tento příběh dotáhli až sem, tedy k více než 340 tisícům přečtení!

Něco u TIU: Příběh jsem psala po dobu necelého roku v mých třinácti / čtrnácti letech, o čemž také svědčí příběh a děj. Na jaře 2019 mě čekala maturita a jelikož jsem vyhledávala veškerou činnost jako prokrastinaci, zvolila jsem korekci tohoto příběhu, která stále do teď probíhá. Doufám, že tímto krokem učiním příběh o něco čitelnější a záživnější. Maturitu jsem i přes to, že jsem přípravě nevěnovala tolik, kolik bych měla, zvládla.

Nakonec jsem se dala do nového příběhu Rookie a do přípravy New Look, který začne vycházet na podzim 2019. Určitě se k příběhům vydejte a zanechte komentář s poznámkou, že jdete od tohoto příběhu! Ráda Vás tam uvidím, ale teď, k dlouho odkládanému epilogu.  

Po přivezení našich dětí do vily, kde jsme společně s kluky a Michelle s Jacobem bydleli nějakou chvíli, jsme se přestěhovali do Zaynova bytu, který jsme pro děti náležitě vybavili a připravili. Po společném roce v bytě jsme se ale začali porozhlížet po nějakém skromném baráčku se zahrádkou pro Ellie, který jsme ale nenašli. Tedy našli, ale rozhodně se o něm nedá mluvit jako o skromném a o naší obrovské zahradě se nedá mluvit jako o zahrádce. První narozeniny našich dětí jsme oslavili v Zaynově bytě, jakmile to ale bylo možné, přestěhovali jsme se do našeho nového bydlení.

Po zabydlení se jsme si řekli, že by se Ellie hodil nějaký parťák, s kterým by mohla skotačit na zahradě, a tak jsme si po nějaké chvíli pořídili malou, sněhově bílou štěněcí slečnu sibiřského huskyho, se kterou se Ellie ihned spřátelila.

Michelle a Liam s Jacobem se přestěhovali blízko nás, a proto jsme spolu trávili spoustu času. Stejně tak kluci, kteří se přestěhovali do svých vlastních baráčků a začali randit, i když nám své slečny odmítají představit, dokud si nebudou jisti o vážnosti jejich vztahu.

Uběhly již čtyři roky od chvíle, kdy se nám narodila dvě překrásná stvoření a také něco málo přes čtyři roky od toho dne na pláži, kde mě Zayn požádal o ruku. Donedávna jsme o svatbě ani moc nepřemýšleli, ale dnes je ten den, kdy se ze snoubence a snoubenky stanou muž a žena.

Několik měsíců zpět jsme společně s mou sestrou a jejím manželem Liamem seděli na verandě, popíjeli jsme kávu a sledovali naše děti, jak si společně hrají na písku, nebo běhají za psi, kteří ale chtěli mít klid a nedařilo se jim zbavit se našich dětí.

„A co vy dva?" zasměje se Michelle. „Kdy nám hodíte děti na hlídání a odletíte do Vegas, kde se konečně, i když tajně, vezmete?"

„To je pravda," přitaká Liam. „Zasnoubení jste snad ještě delší dobu, než když jste spolu jen randili,"

„Já si myslím, že manželství není to podstatné," usměji se a políbím Zayna na tvář. „Důležité je, že jsme šťastní a zdraví," dodám a Zayn přikývne.

Pravda byla ale taková, že nás to oba trošku probudilo a museli jsme nakonec uznat, že mají oba dva pravdu. A tak jsme začali plánovat. Sice jsme neplánovali odletět do Las Vegas a tam se tajně oddat, jak bylo předpokládáno, ale svatbu jsme plánovat začali. Našli jsme perfektní místo, kde jsme ihned zarezervovali datum svatby, díky čemuž jsme mohli dát do tisku již připravené pozvánky, které nakonec obdrželo něco okolo padesáti hostů. Jednalo se pouze o naši rodinu a nejbližší přátele. Nejtěžším úkolem ze všech bylo sehnat svatební šaty, jejichž výroba trvá několik měsíců a půjčovat jsem si je nechtěla. Oba dva jsme chtěli, aby byl náš den D perfektní, a proto jsem se nechtěla zabývat například tím, že najdu perfektní šaty, ale nebudou mi je ve svatebním salónu ochotni zkrátit a já se tak budu muset trápit v extrémně vysokých podpatcích, nebo odmítnou jakoukoliv jinou úpravu, kterou bych já vyžadovala.