~Michelle~
Celou dobu zůstanu sedět u dveří a všichni ostatní na Janině posteli. Slyším její vzlyky, které mě ničí. Chtěla bych jí jakkoliv pomoct, ale nevím jak.
Její vzlyky se trochu ztiší a já přitisknu ucho ke dveřím. Nastane ticho, které trvá až moc dlouho. Vstanu a dojdu k její skříni. Otevřu jí a ze šuplíku vyndám náhradní klíč od koupelny.
Uslyším hlasitou ránu a tak se rozběhnu ke dveřím, rozdělující mě a mou sestru.
Klíč vrazím do zámku, ale nepovede se mi odemknout. Jasně, vždyť se zamknula! Všelijak kroutím klikou a klíčem v zámku, ale stejně se tam nedostanu.
„Myslíš že zamknula ty druhý dveře?" ozve se Terezz a já dostanu chuť jí vrazit ale zároveň ji obejmout. Že mě to nenapadlo?!
Vstanu a vyběhnu ven z Janina pokoje. Zahnu do leva a hned u prvních dveří zaberu za kliku. Zamčeno. Vezmu klíč a odemknu. Jakmile vstoupím do místnosti, uvidím Jane opřenou o vanu s hlavou v dlaních. Roztříštěné zrcadlo a na jeho prasklinkách rudou barvu. Kapky rudé barvy skapávají v dlouhých intervalech dolů z umyvadla na bílé dlaždičky, kde se rozprsknou na několik dalších, avšak už menších, kapek.
„Jane!" vykřiknu a doběhnu za ní. Se zarudlýma očima se na mě podívá a já jí otřu slzy které se stále objevují. „Co jsi proboha prováděla?" řeknu s pohledem upřeným na její ruku a po líci mi sjede slza.
Zvednu ji na nohy, posadím jí na okraj vany a ze skřínky pod umyvadlem vytáhnu lékárničku.
Na ránu na Janině ruce nakapu trochu dezinfekce a nechám chvíli působit. Poté vyndám krém na rychlejší regeneraci, aby se trápila co nejkratší možnou dobu. Po dalším ošetření ji zápěstí společně s poraněnými klouby obvážu obvazem.
„Jane, teď si stoupneš, ano?"
„Michelle?" osloví mě ihned poté co se postaví na nohy.
„Děje se něco?" zeptám se starostlivě.
„Strašně se mi motá se hlava a vidim strašně rozmazaně..."
„To bude hned dobrý, uvidíš..." vezmu ji za ruku a druhou odemknu dveře vedoucí přímo do pokoje. „Lehneš si a bude to lepší."
„Děkuju..." zašeptá Jane. Najednou se jí oči zavřou a ona začne padat k zemi. Chytím ji.
„Liame! Pomoz!" zakřičím a z mých očí se začnou valit vodopády slaných slz, které si prorazí cestu až na dlaždičky bílé koupelny.
++++
Bez zaklepání vtrhnu do Zaynova pokoje.
„Vypadni!" zakřičím na Lucy.
„Cože?" zeptá se mě zaskočeně.
„Nebudu to znova opakovat!" řeknu výhružně.
„Miláčku běž." řekne Zayn a pokyne Lucy ke dveřím. Ta nakonec se skloněnou hlavou odejde.
Nejradši bych mu jednu vrazila. A jedna by byla ještě málo. Nejenže úplně zdeptal Jane, teď tý mrše, a ještě k tomu předemnou, řekne Miláčku?!
„Co se děje?" zeptá se mě.
„Co se děje?! Co se děje!?" zopakuji křikem. „Děláš jako bys to nevěděl. Děláš jako bys něvěděl, co jí tím provádíš!"
„A co jsem udělal? Komu co provádim?" zeptá se nechápavě.
„To snad nemyslíš vážně?! Ty to snad nevidíš? Ty jsi snad neslyšel tu ohromnou ránu z vedlejšího pokoje?" zeptám se ho stále s křikem. „Tu ránu, kdy si kvůli tobě Jane ublížila!?" řeknu s výhružně zvýšeným hlasem a pomalu k němu jdu blíž a blíž. „Ty snad nevidíš, že Jane není v pořádku jak ti to určitě řekla."
„Jak-"
„Asi svou sestru znam ne?!" vykřuknu znova a až po tom si uvědomím, že Jane vlastně spí vedle. „Ty asi nedokážeš pochopit důvod toho proč se Jane zhroutila a sekla sebou v koupelně, že?"
„Co chceš říct tím že si ublížila? Stalo se jí něco?!" začne se vyptávat ale já ho umlčím.
„Najednou se o ni zajímáš?!" vykřiknu šokovaně. „Tolik si jí ublížil! A jak myslíš že se zachovala, když uslyšela jak si to rozdáváš s tou krávou hned ve vedlejším pokoji, hm? Jak náráží ta postel do zdi?! Zamkla se v koupelně a z koupelny už nevyšla!"
„Jak to myslíš?"
„Má naražený zápěstí a pořezanou ruku! Pak omdlela a kdybych jí nechytla, hlavou by se praštila o vanu! Do postele ji přenesl Liam!"
„Jdu za ní..." vyhrkne a chce kolem mě projít ale za ruku ho stáhnu zpátky. Překvapí mě, jakou mám sílu, ale to bude asi tím, jak jsem vytočená. „Ty, jsi jenom ubohej hajzl, kterej si nezasloužil srdce mé sestry! Jsi obyčejnej děvkař, kterej vyměnil tak úžasněho člověka jako je Jane za tu nánu Lucy, která-"
„Michelle, jdi pryč..." ozve se unaveně ode dveří. Otočím se a pohlédnu do jejích od pláče rudých očí.
~Zayn~
„Co? Jak to myslíš?" zeptá se Michelle v klidu a nechápavě pohlédne na Jane, která má obvázanou ruku.
„Prostě odejdi z týhle místnosti... Tohle bych si měla objasnit sama..." řekne potichu Jane a pohlédne do stále nechápavých Michelliných očí.
„Ale-" snaží se Michell namítnout, ale je přerušená Janiným zakřičením.
„Prostě vypadni!" zakřičí, ukáže tou zraněnou, obvázanou rukou směr nejspíš do kuchyně a Michelle se v očích zalesknou slzy. Tohle jsem opravdu nechtěl. Jane kvůli mně zakřičela na Michelle, která to - jak to její obličej naznačuje - vzala hodně špatně.
„Jane, jsi v pořádku?" přejdu k ní, jakmile odejde Michelle.
„Nedotýkej se mě..." zašeptá se skloněnou hlavou.
„Co?"
„Tak teď mě dobře poslouchej." začne a z příma se mi podívá do očí. „To, že jsem si začala myslet, že vám dvoum ten vztah vlastně přeju, protože nechci nic jinýho, než aby jsi byl šťastný... To byla ta největší kravina, na kterou jsem kdy pomyslela. Nepřeju vám to. Promiň ale je to tak!" prohlásí. „Lucy je svině která je s tebou jen kvůli tomu, že máš peníze."
„Jak to můžeš vůbec říct?!" vykřiknu.
„Protože mám oči Zayne!" vykřikne. „Protože nejsem slepá! Neříkej že ty to taky nevidíš... Zrovna ty." řekne už klidněji a z jejího hlasu poznám, že je zklamaná. Jenže nevím proč a nechápu, že bych to měl vidět zrovna já... Není co vidět. Na všem, co právě teď Jane řekla, není ani kousek pravdy.
„Tohle je teda dost ubohý... To že za mnou všichni šli a říkali o Lucy jednu a tu stejnou věc. To jsem tak nějak očekával, protože oni jí nemají rádi a tebe ano... Ale že jsi to řekla i ty?" odmlčím se a zakroutím hlavou. „Jsi jenom obyčejná děvka která nepřeje ostatním nic dobrého..." řeknu potichu a zakroutím hlavou.
„Jděte všichni do háje!" prohlásim.
++++
Odemknu dveře a vstoupím. Rozhodl jsem se udělat menší překvapení pro Lucy a zajít si na večeři. S pugetem růží vstoupím do jejího bytu, od kterého mám klíče.
Podívám se do obýváku a kuchyně, ale není tam. Uvidím že dveře do její ložnice jsou pootevřené, a tak se tam pomalu vydám. Položím ruku na dveře a zatlačím na ně.
Dveře se otevřou a mě tak uvolní výhled na nahou Lucy v posteli.
Jenže v ní nebyla sama.
Lidičky mam takovej problém :( Mobil musím dát do opravny a notebook se mi ještě nevrátil od bráchy, takže nemám kde psát :( Opravdu nevím, kdy bude další kapitola, ale bude co nejdřív jak to bude možné :)
Jinak, co říkáte na Lucy? :D A na to, jak se zachovala Michelle? -.- Já bych byla třeba na Jennyině místě vděčná za tak úžasně starostlivou ségru jako je tady Michelle :))
Btw. Co myslíte? Bude Zayn litovat toho, co řekl Jane? :)
-J
ČTEŠ
This Is Us || One Direction ✔
FanfictionPROBÍHAJÍCÍ PŘEPIS/KOREKCE PŘÍBĚHU (47 ze 70) korekce neprobíhá postupně, proto je přepsán konec příběhu (včetně nově přidaného epilogu) a začátek minimálně Jane, mladá dívka studující vysokou školu, která má jako všichni ostatní své sny a touhy. J...