This Is Us || One Direction ✔

t h i r t y o n e

Během večeře v hotelové restauraci jsme se všichni náramně bavili, a to včetně mě, i přes to, že jsem měla Zayna stále na očích a nedokázala jsem s ním prohodit jediného slova. Snažila jsem se tvářit, že je vše v pořádku a že se nic neděje, i když byla pravda úplně jiná.

Když jsme všichni dojedli své předkrmy, zvedl se od stolu Harry a omluvil se, že mu není dobře a půjde na apartmán. Po nějaké chvíli se k němu přidala i Sam, která vypadala velmi smutně. I tak jsme ale všichni pokračovali ve skvělé zábavě.

Divila jsem se, kolik toho všichni dokáží sníst a nejvíce mě udivovala Michelle. Myslela jsem si, že tohle bude další věc, kterou jako dvojčata budeme mít společnou. Mýlila jsem se. Dokonce jsem se i zamyslela nad tím, jestli mi náhodou neukradla větší část mého apetitu, který mi teď věčně chybí.

„Asi si půjdu na chvíli lehnout, toho jídla na mě bylo nějak hodně," zasměji se, zvednu se od stolu a jakmile se se všemi rozloučím, rozejdu se ke dveřím restaurace.

„Jane," špitne a doběhne mě Zayn. Natáhne se, aby mě mohl chytit za ruku, ale já uhnu. „Můžeme si prosím promluvit?" zeptá se a já se uchechtnu.

„Měl jsi na to celý den a teď chceš mluvit?" odmlčím se, a nakonec zavrtím hlavou. „Jsem unavená, tak půjdu nahoru,"

„Prosím," šeptne. Položím svou ruku a jeho tvář a palcem ho pohladím. Podívám se mu do očí a zhluboka se nadechnu a následně vydechnu.

„Zítra je taky den a myslím si, že by nám obou mělo pořádně projít hlavou, co se tu vlastně stalo," pousměju se, stoupnu si na špičky a jemně ho políbím na tvář. „Dobrou noc, Zayne," zašeptám mu do ucha, otočím se k němu zády a pomalu se rozejdu pryč. Ve dveřích se ještě zastavím a otočím se. Pohled mi padne na zdrceného Zayna, který stojí na stejném místě, kde jsem ho nechala. Pokynu hlavou směrem ke stolu, kde se nachází ostatní a pousměju se. Zayn udělá několik kroků ke mně, ale když zavrtím hlavou, zastaví se. Nakonec se ke mně otočí zády a s pohledem zabodnutým do země se rozejde ke svým přátelům.

Jakmile vyjdu z restaurace, zamířím k výtahům. Do jednoho z výtahů nastoupím, zmáčknu příslušné tlačítko, které mě doveze do patra, kde se nachází naše apartmá a nechám se vyvézt nahoru. Rozejdu se z výtahu po chodbě a na jejím konci odbočím doleva, ke dveřím, dělící mě od pohodlí, a především od spánku, který už dnes doopravdy potřebuji.

Odemknu dveře a pohled mi padne na Luka a Theresu, kteří jsou spolu v objetí na jedné z pohovek. Jakmile mě Theresa uvidí, rozeběhne se ke mně a s úsměvem na rtech mě obejme. Objetí jí ale neopětuji a jen se zakroucením hlavy se od ní odtáhnu a pomalu dojdu do svého pokoje, kde se zamknu, shodím ze sebe oblečení a zapadnu do postele.

Vzbudím se několik málo minut před osmou ráno, a ještě rozespalá se vydám do koupelny, kde si dám rychlou sprchu. Obléknu se a vydám se z koupelny do kuchyně, kde si vezmu jogurt.

Jelikož slyším velmi zvláštní zvuky a především hlasy, které mi připadají jako hádka, vycházející ze Samanthina pokoje, rozejdu se ke dveřím.

„To si mi celou dobu lhal?" vykřikne Sam a její hlas je náhle zřetelnější.

„Pochop, že se toho hodně změnilo!" odsekne ji Harry a já se rozhodnu odejít. Nebudu poslouchat hádku své kamarádky a jejího přítele. Rozejdu se zpět do kuchyně, kde jsem na kuchyňské lince nechala stát svou snídaní a znovu se do ní pustím.

Chvíli po tom, co dosnídám, se rozletí dveře a ze Samanthina pokoje se vyřítí naštvaný Harry. Bez povšimnutí mé přítomnosti se rozběhne ke dveřím, vedoucím na chodbu hotelu, které za sebou s hlasitým bouchnutím zabouchne.

Pomalu dojdu k otevřeným dveřím a pohled mi padne na mou kamarádku, ležící na posteli, jejíž tělo se třese pod náporem vzlyků. Přisednu si k ní na postel a začnu jí hladit po zádech.

„Nic se neděje," fňukne a chytí mě za ruku, kterou silně stiskne.

„Vždyť já se na nic neptám," pousměju se. „Vždyť se známe už nějakou tu chvíli, takže vím, že jsi člověk, který brečí kvůli každé prkotině," řeknu ironicky a protočím očima, což samozřejmě ona nemůže vidět. Pravda je taková, že jsem Sam za celou dobu našeho přátelství viděla brečet všehovšudy tak tři nebo čtyři krát.

„Rozešel se se mnou," špitne a sedne si na posteli do tureckého sedu. „Nevím proč. Z celé té naší hádky jsem ani trochu nepochopila o co jde,"

„Zlato," povzdechnu si a přitáhnu jí do svého objetí.

„Za chvíli bychom měli vyrážet," šeptne a já přikývnu. „Budu v pohodě, běž se obléct. Času na promluvení si budeme mít víc než dost,"

A přesně tak, jak řekla, tak jsem taky udělala. Odešla jsem z místnosti, zavřela jsem za sebou dveře a rozešla jsem se do svého pokoje, kde jsem se začala přehrabávat ve svém oblečení.

Rozhodnu se pro béžové košilové šaty, které jsem si koupila nedávno a do kterých jsem se zamilovala. Obuji si k nim černé Old Skool Vans a rozejdu se k taštičce s make-upem. Nanesu si lehce řasenku a aplikuji make-up, který nakonec zapudruji. Ještě si rozčešu vlasy, vezmu do ruky koženou bundu, jelikož může být venku chladno, tašku se vším potřebným a rozejdu se za Sam, abych ji zkontrolovala a popřípadě jí s něčím pomohla.

„Co to děláš?" zeptám se šokovaně. „Proč si balíš kufr? Ještě pár dní tu přeci zůstáváme,"

„Odjíždím," odpoví jednoduše a pokračuje v balení svého kufru.

„Kam bys měla jet?"

„Jedu domů. Pojedu na letiště a jakmile to bude možné, poletím zpět do Londýna. My dvě se uvidíme za chvíli, přeci jen spolu bydlíme, ne?" usměje se a dokončí balení svého kufru. Přejde ke mně a obejme mě. „Měla bych jít, dokud tu nepobíhá nikdo z kluků," pousměje se. „Zavolám Paulovi, aby mi poradil, komu mám zavolat a poslat svou výpověď," dodá a rozejde se ke dveřím. „A Jane?"

„Hm?"

„Zeptala jsem se ho na přesný důvod," odmlčí se a když jí pobídnu, ať mluví, pokračuje. „Nemiluje mě a nikdy mě nemiloval. Jen sám sobě nalhával, že ano. Celou dobu miluje někoho jiného a do teď si to nebyl schopný přiznat. Nějakou dobu mi bude trvat, než se s tím faktem smířím," dodá, smutně se usměje, otočí se a odejde, nechávajíc mě nechápavě stát.