This Is Us || One Direction ✔

45) Celebration

Věnování pro ElizabethMikes93 za komentík, kterej mě nejen dojal, ale i nakopnul k dopsání téhle kapitolky (což jsem plánovala dopsat asi koncem týdne -.-) takže ještě jednou ti děkuju! A všichni si užijte kapitolku ;)

„Opravdu by mě nenapadlo, že by jsme si daly stejnej dárek..." zakroutí hlavou Michelle, stále hledíc do krabičky.

„Mě taky ne," potvrdím. „Ale barvou se neshodujeme, ne?"

„Bílá?" zeptá se.

„Černá..." uchechtnu se.

„Miluju Range Rovera." vydechneme na stejno a začnem se smát.

++++

„Takže máš opravdu všechno sbaleno?" zeptá se mě vynervovaně Michelle. Chudáček, má absťák, protože den neviděla Liama.

„Jo mam..." vydechnu a podívám se na svých pět kufrů. S Michelle je doneseme dolů do chodby a začneme se obouvat.

Jakmile doneseme před garáž všechny naše kufry, povzdechnu si.

„Takže... Moje nebo tvoje auto?" zeptám se Michelle, zatímco se otevírají vrata od garáže.

„Určitě moje."

„Proč zrovna tvoje?"

„Nebo ne. Změna." odmlčí se. „Rozhodně pojedeme tvým, protože já umim vybírat auta líp než ty."

„Tím chceš říct co?" zeptám se dotčeně. „Že neumim vybírat auta?"

„Vybrala jsem tvoje auto a dala ti ho, takže to tvoje bude lepší..." ignoruje moji otázku.

„Ale vždyť jsou stejný!" namítnu. „Range Rover jako Range Rover."

„No to máš sice pravdu, ale tys mohla vybrat třeba s menším objemem nebo větší spotřebou..."

„A nebo taky neopak! Jsou úplně stejný! Liší se jenom barvou!"

„No ale to nemusí bejt pravda!" křikne na mě. „Otevři kapotu a uvidíme!"

„Nebudu otevírat žadnou blbou kapotu! Hádáme se tu o kravinách!"

„Bože! Tak jí otevřu sama!" rozejde se ke kapotě mého bílého Rovera a chce jí otevřít, ale zabrání jí v tom má ruka.

„Proč tu vůbec řešíme spotřebu a tyhle ostatní kecy?!" zeptám se jí.

„Protože v tom může být velký rozdíl a nepojedeme autem který má zbytečně velkou spotřebu!"

„Ale nemusí, protože to jsou úplně stejný auta!"

„Jo? A co pohon, hm? A vůbec, umíš ty driftovat? Tady je ledu jak nasráno, tak se ukaž!"

„Proč bych měla driftovat na ledu? A vůbec, co se s tebou ksakru děje?!" zakřičím.

„Víš co? Pojedeme tim tvým..." rozhodne klidným hlasem a začne pomalu nosit naše zavazadla do kufru mého auta a já jen ji jen nechápavě pozoruju. Nakonec jí pomůžu, ale stále mi vrtá hlavou, co jí to popadlo. Co se s ní děje...

Jedeme už asi dvě hodiny a já řídím. Vlastně jsem nechtěla řídit, ale Michelle namítla, že přeci nebude řídit mé auto. Je moje, tak si budu řídit.

„Už tam budeme?" zeptá se otráveně Michelle. Celý dvě hodiny bylo v autě ticho. Bylo to poprvé, co jsem si se sestrou neměla co říct.