„Bojím se..." zašeptá.
„Čeho, prosím tě?"
„Že to nestihne," vysvětlí mi.
„Ale on to stihne, nemusíš se vůbec bát," ujistím ji.
„Ale co když ne?" začne vyšilovat. „Co po tom?"
„On to stihne," obejmu ji. Po chvíli si konečně lehne a já u své sestry počkám do chvíle, než začne poklidně oddechovat, což značí to, že usnula.
„Opravdu nevíte, kdy budete moc přijet?" zeptám se potichu a čekám, než z telefonu vyjde odpověď. „Michelle už začíná být hysterická. Není to jen to, že by se blížil porod a v ní narůstala nervozita. Potřebuje Liama, jeho podporu a cítit jeho blízkost,"
„Tak to je jasný," povzdechne si.
„Moje podpora jí už taky nestačí," špitnu a setřu si slzy z tváře. „A to ničí mě. Nevím, co dalšího mám udělat, abych jí pomohla nebo jí alespoň nějakým způsobem ulehčila,"
„Všechno se to zlepší," šeptne. „Doma budeme co nejdříve to bude a všechno se to zlepší,"
„Slibuješ?" fňuknu.
„Slibuji,"
„Chybíš mi, Zayne,"
„Vždyť ty mně taky, lásko,"
„Přála bych si, abys tu teď se mnou byl," špitnu. Slyším ale, jak se na druhé straně linky usměje a také slyším kroky a vzdalující se hlasy, podle čehož usoudím, že se od ostatních vzdálil.
„Kde teď jsi?" zeptá se.
„Kde bych asi měla být?" uchechtnu se. „Jsem v obývacím pokoji. Nechci nějakou náhodou vzbudit ségru," hci
„To můj plán na tento hovor zcela mění," zasměje se a já se k němu přidám.
Bylo velmi zvláštní slyšet Zaynův hlas po tak dlouhé době, ale velmi mě to uklidnilo. Jako by se všechny problémy rozplynuly, jakmile na mě promluvil. Nemyslela jsem si, že bych někdy našla někoho, kdo by mi pomáhal jen svou existencí či sebekratším hovorem, zatímco by nás dělily stovky kilometrů.
Po dlouhém rozhovoru se Zaynem si lehnu na pohovku s notebookem na nohou a začnu projíždět společnými fotkami. Nejen těmi se Zaynem nebo Michelle, ale také těmi, které jsme od seznámení s kluky udělali. Nějaká ta chvíle od našeho seznámení uplynula a jelikož jsme se všichni společně fotili od téměř začátku turné, fotek se nashromáždilo spoustu.
Po chvíli prohlížení fotek se rozhodnu pustit film. Ve chvíli, co si vyberu film a chci si ho pustit, mi zazvoní telefon, který s úsměvem na rtech přijmu.
„Ahoj, dlouho jsme se neslyšeli," řeknu s úsměvem na tváři.
„Nějaký ten pátek to bude," odvětí posměvačně. „Jane, moc se omlouvám, ale nevolám ti kvůli tomu, abychom si pokecali,"
„Mně je to jasný," zasměje se. „Co potřebuješ?"
„Nebude to zrovna brnkačka," upozorní mě.
„Michelle spí, takže nemůže dělat nic, při čem bych dělala hluk. Nechci ji vzbudit. Jinak mám času dost,"
Jakmile náš hovor skončí, položím telefon na stůl a rozejdu se do svého pokoje, kde si vyndám čisté spodní prádlo a jedno ze Zaynových triček. V koupelně ze sebe shodím oblečení a vstoupím do sprchového koutu. Zapnu vodu a začnu si užívat ten krásný pocit, jak na mou nahou kůži dopadají teplé kapky vody. Vždycky mě to dokáže uvolnit a uklidnit.
ČTEŠ
This Is Us || One Direction ✔
FanfictionPROBÍHAJÍCÍ PŘEPIS/KOREKCE PŘÍBĚHU (47 ze 70) korekce neprobíhá postupně, proto je přepsán konec příběhu (včetně nově přidaného epilogu) a začátek minimálně Jane, mladá dívka studující vysokou školu, která má jako všichni ostatní své sny a touhy. J...