This Is Us || One Direction ✔

e i g h t

Pár dní po tom, co nám kluci oznámili, že nás na dané pracovní pozice přijímají, jsme se se Samanthou bavily o tom, jaké to asi všechno bude a jak moc se nám tím vším změní život. Život na cestě v tom pověstném tour buse, kdy každý druhý den přejedete do jiného státu... Měly jsme toho spoustu, co nás o tomto našem budoucím bytí zajímalo teď to už ale bylo několik dní realitou.

První dva koncerty v Londýně byly za námi, já se Samanthou jsme se se vším a se všemi seznámily a připravovaly jsme se na vcelku dlouhou cestu do Dublinu, kde se odehrával další koncert.

Překvapivě jsme se já a Sam měly pokusit zabydlet v autobusu s členy One Direction. Bylo nám řečeno, že s nimi se bydlí za trest, nebo se tak testují nováčci. Ani jedna jsme nechápaly proč. To se ale v několika málo dnech hodlalo změnit.

Autobus jako takový obsahoval vzadu takový improvizovaný obývací pokoj, i přes to ale působil velmi elegantně a pohodlně. Postele byly situované do jakýchsi paland, které se daly zatáhnout tmavým závěsem, aby dokázaly poskytnout alespoň nějaké soukromí.

Já a Sam jsme si zabraly jednu palandu a naproti nám se zabydleli Harry se Zaynem. Já a Zayn jsme byli rychlejší než naši zbylí spolubydlící, a tak jsme si zabrali horní palandy. „Tak to se asi uvidíme často," mrkne na mě.

„Tady ani není moc kam utéct," zasměji se a dám si několik věcí na postel. Docela šikovnou vychytávkou, kterou nemá ani polovina z postelí, je zabudovaná zásuvka. Z toho důvodu budu schopna nabíjet jakoukoli elektroniku a zároveň ji používat.

Z důvodů omezených možností, co se týče aktivit, prováděných na cestě, jsme se všichni usadili okolo obrazovky, pustili si film a povídali si. Jelikož mi Sam usnula na rameni, byli jsme nuceni naše povídání utišit. Má kamarádka ovšem trpí mluvením ze spaní, takže jsme měli o zábavu postaráno.

Se skončením filmu skončil i spánek Samanthy. Kluky napadlo, že by si mohli všichni dohromady zazpívat. Sam byla samozřejmě přizvaná. Z důvodů relativně nedávných událostí jsem se rozhodla zvednout a odejít na druhý konec autobusu, kde se nacházely takové pohovky, ze kterých se dala krásně sledovat cesta.

„Potřebuješ něco?" zeptám se, když ucítím, jak si vedle mě někdo sedá.

„Neměl bych se snad zeptat já tebe?" položí své ruce na má ramena a já se nepříjemně ošiju.

Zaynův pohled:

Se všemi jsme se rozhodli pro sledování filmu, a i přes to, že jsem se zprvu těšil na možnost relaxování, nedalo mi to. Seděla tak blízko mě a já měl pocit, jak kdyby mě sledovala. Pletl jsem se? Nevím.

S koncem filmu se zvedla a odešla. Nechtěl jsem ji nechat samotnou. Měl jsem pocit jakoby ani ona nechtěla být sama, a proto jsem se zvednul a bez jediného slova jsem se za ní vydal.

„Potřebuješ něco?" zeptá se mě, jakmile dosednu vedle ní. Nemusí se ani ohlédnout, ale mám pocit, že ví, kdo za ní přišel.

„Neměl bych se snad já zeptat tebe?" položím jí ruce na ramena s úmyslem přitáhnout si jí k sobě do objetí. Nepříjemně se ale ošije, a proto se rozhodnu ruce z jejích ramenou sundat. „Hádám, že si odešla z toho důvodu, aby sis užila ticha," uchechtnu se. „Tedy relativního. Tady není kam utéct, a to už vůbec ne, co se týče hluku," zopakuji něco, co jsem od ní slyšel a ona se na mě pomalu otočí. Zadívá se mi do očí a povzdychne si.

„Vysvětlila jsem ti, co se tehdy stalo a mrzí mě to, ale Sam bohužel otevřela staré rány," vysvětlí a zadívá se na konečky svých prstů, které spojí na klíně. „Nikdy mi nevadilo zajít si s partou přátel na karaoke a podobně. A nebudeš tomu možná věřit, ale i přes to, že jsem seděla v koutě, dokázala jsem se bavit!" rozhodí rukami. „Jen to prostě někdy nejde a musím jít pryč. Někdy jsou ty bolestné vzpomínky tím, na co myslím neustále, a naopak jindy jsou potlačené vzadu mé mysli. To ale neznamená, že to nebolí a že bych na to snad dokázala zapomenout," dořekne a v tichosti si začne hrát s nehty. Je to snad něco, co dělá, když je nervózní?