Michelle byla samozřejmě více než jen nadšená, že sázku vyhrála a přes všechny její protesty jsem jí i nakonec vnutila těch sto liber, o které jsme se vsadily. Přesněji řečeno jsem jí peníze strčila do kabelky, když se nedívala a díky bohu si toho ještě nevšimla.
„Kdy se to vůbec stalo?" zeptá se nadšeně, když dorazíme do nákupního centra. „A jste teda oficiálně zase spolu?"
„No..." zasměju se. „Víte, jak se řešilo, že se nikdo v domě nemohl vyspat, protože si to někdo rozdával a všichni obviňovali jeden druhého?" zamumlám tiše a Theresa se rozesměje. Michelle to bohužel ale ihned nedojde, a tak se jen nechápavě dívá a pohledem přeskakuje mezi mnou a Theresou. Theresa je od smíchu celé červená a mně se pomalu ale jistě začíná hromadit horká krev ve tvářích. Nakonec se Michelliny zorničky rozšíří, značíc, že jí to konečně došlo.
„Usmiřovací sex?" vykřikne a Theresa jí ihned dá ruku před pusu, jelikož by jistě ve své hlasitosti pokračovala, což by určitě bylo velmi záživné a vtipné, pro lidi okolo nás.
„Hlasitěji by to nešlo?" syknu a ona něco zamumlá. „Asi bys měla sundat tu ruku," protočím očima a zadívám se na Theresu, která s tichou omluvou sundá ruku pryč.
„Říkala jsem, že se omlouvám," špitne Michelle. „Takže... Se Zaynem jste se spolu vyspali,"
„Ale nebyl to žádný usmiřovací sex,"
„Ale byl," zasměje se Michelle.
„Tak to nebylo," zakroutím hlavou a povzdechnu si. „Jen... Jen se to prostě stalo," odmlčím se. „Ale nebyl to žádný usmiřovací sex!"
„Jane, tak ty na chlapy takhle, jo? Ty dračice," zasměje se Michelle a já ji vrazím pohlavek. Někdy mám takové nutkání svou sestru praštit, a to minimálně.
„Víš co? Raději budu tvou předchozí větu ignorovat a jestli bych vás obě mohla o něco požádat..." odmlčím se. „Nikomu o tom nic neříkejte. Liamovi, komukoliv. Ani slovo,"
„Neříkala si náhodou, že usmiřovací sex zabral?" nadzvedne obočí.
„Michelle!" okřiknu svou sestru. „Přestaň v každé větě používat slovní spojení usmiřovací sex!"
„Tak promiň," zamumlá a uchechtne se.
„Chceme to prozatím udržet v tajnosti..." vysvětlím. „Tolik se toho stalo že bychom to prostě neměli uspěchat,"
„Jsme doma!" zakřičíme společně s holkami a stejně jako minule uslyšíme ránu z kuchyně.
„Louisi, co jsi zase udělal?!" křikne Theresa s pohledem zabodnutým do podlahy.
„Já za to nemůžu! Ten kávovar spadnul sám!" začne se bránit Louis.
„Jasně, a já jsem Pablo Picasso," sykne Theresa a vytočaná odejde do svého pokoje.
„To se ti povedlo," zakroutí hlavou Michelle a rozeběhne se za Theresou.
„Děje se něco?" podiví se Harry a skloní se k Louisovi.
„Theresa je ještě pořád špatná z toho rozchodu s Lukem, ale Michelle... Netuším. O ničem nevím," pokrčím rameny a pomůžu jim s úklidem, během kterému si samozřejmě neodpustím nějaké to rejpání. Nechápu, jak se jim mohlo podařit shodit takhle velký a těžký kávovar.
Když později večer sedíme společně u stolu, zeptám se na něco, co mě už nějakou chvíli tíží. Vzhledem k tomu, že nemám kromě mamky a Michelle nikoho, nevím, s kým budu na Vánoce. S mamkou jsme se za poslední dobu jaksi odcizily a Michelle bude více než jistě s Liamem. „Jak to vůbec bude na Vánoce? Budeme spolu, nebo?"
„Každý jedeme ke svým rodinám," řekne Harry.
„A Michelle jede se mnou k našim," dodá Liam.
„Ty snad nebudeš s mamkou?" zeptá se Niall a já jen zakroutím hlavou.
„Nebudu," řeknu prostě a povzdechnu si.
„Proč ne?"
„S mamkou jsme se z mě neznámého důvodu odcizily a když jí volám, ignoruje to," špitnu a pocítím, jak mi nepříjemně horká slza stékat po tváři. Najednou ucítím něčí ruce obmotané okolo mých ramen a přes to, že nechci, začnu vzlykat.
ČTEŠ
This Is Us || One Direction ✔
FanficPROBÍHAJÍCÍ PŘEPIS/KOREKCE PŘÍBĚHU (47 ze 70) korekce neprobíhá postupně, proto je přepsán konec příběhu (včetně nově přidaného epilogu) a začátek minimálně Jane, mladá dívka studující vysokou školu, která má jako všichni ostatní své sny a touhy. J...