This Is Us || One Direction ✔

36) Goodbye

Když přišla Terezz, rozhodly jsme se jít zpátky.

„Holky... počkejte tady chvilku!" křiknu a doběhnu před jeden obchod.

To, co/koho uvidím mi vyrazí dech.

Přes sklo výlohy uvidím dívku, zkoušející si nádherné svatební šaty. To by nebylo nic divného, ale ta dívka... Blond vlasy, výškou i postavou vypadala stejně jako ona. Stejně jako Sam.

„Děje se něco?" přišla ke mě Michelle a podívala se stejným směrem, jakým jsem se dívala já. Když jsem se tam znovu podívala, nebyla tam.

„Ne." pousměju se, ale je to takový ten... Falešný úsměv. „Jdeme?" zeptám se, rozejdu se směrem k východu obchodního centra a upiju si mého latté.

„Jsme doma!" zakřičíme s holkama a z kuchyně uslyšíme velkou ránu. Doběhnu tam a uvidím Louise na zemi.

„Co se stalo?" zeptám se zděšeně.

„Jak jste zakřičely, lekl jsem se a sletěl jsem." řekne Loui a začne se zvedat ze země.

„A tenhle idiot má být můj bratr?" zeptá se Terezz a otočí se na odchod.  „Protože pokud ano, začínám o tom pochybovat." dodá.

„Já to slyšel!" zakřičí Louis.

„To bylo taky v plánu!" křikne nazpátek Terezz a rozběhne se do svého pokoje, jelikož věděla, co bude následovat. Louis se rozběhl za ní a snažil se jí chytit. Nevím co bude následovat po tom až jí chytí, ale stejně se to nedozvím. Rozejdu se do své ložnice.

Když jsme s holkama hledaly šaty, sem tam jsme si i něco koupily. Já například dvoje šaty, několik párů bot a zimní bundu, jelikož kluci plánují jet na hory. Jedny z těch šatů jsou černé a koupila jsem si je kvůli zítřejšímu dni. (V médiích)

Doufám že nebudu mít žádný proslov a taky by mě zajímalo, kdo tam všechno přijde a jestli se mnou vůbec půjdou i kluci... Michelle s Terezz jsou jasný a Harry to samý... Liam půjde s Michelle a Luke tam půjde s Terezz. Niall, Louis a Zayn... To je záhadou... Musím si ale promluvit se Zaynem. To napětí mezi námi...

Z mých myšlenek mě vytrhne zaklepání na dveře a následně vstoupí Michelle s Terezz.

„Pojď, kluci připravili večeři." mrkne na mě Michelle za což dostane od Terezz ránu do ramene.

„Au! Za co?" křikne Michelle.

„Já jsem podle tebe kluk? Já tu večeři taky připravovala!"

„Dobrá, dobrá... Oprava: Kluci připravili večeři a Terezz na ně koukala a komentovala to." opraví se Michelle a začne utíkat před naštvanou Terezz.

„Mooreová já tě zabiju!" zakřičí Terezz a já si díky tomu něco uvědomím. Ani jsem se nezajímala o to, jestli má Michelle příjmení po mamce, tátovi nebo po jejích adoptivních rodičích. Dřív mě to nenapadlo ale jak teď vidím, má stejné jako já a mamka. Máma se s tátou nevzala takže neměli společné příjmení.

Pomalu vyjdu z pokoje a sejdu dolů. Když sejdu schody, uvidím kluky jak stojí okolo Michelle s Terezz které se na zemi... Bůh ví co...

„Jane, ty jsi holka a..." přiběhne za mnou Niall a já ho přeruším.

„Tys o tom snad někdy pochyboval?" zeptám se a nadzvednu obočí.

„Ne, jasně že ne. Jen... prostě holky se nechtějí přestat prát." vidím jak mu cukají koutky ale rozhodnu se to neřešit a dojdu k holkám které se - jak říkal Niall - perou na zemi.

Nevím jak, ale podaří se mi je postavit na nohy a oboum dám facku.

„Díky..." vydechnou obě zároveň. Jo. Moje terapie jménem 'facka' vždycky zabere.

„To je stačilo jenom proplesknout?" zeptá se překvapeně Harry.

„Ano Harry, stačilo je jenom proplesknout." odpovím mu a jemu se zablýskne v očích. „Ale ve tvém slovníku je to slovo myšleno trochu jinak, takže... Od tebe radši ne." dodám rychle a poplácám ho po rameni.

++++

Obléknu si na sebe černé korzetové šaty a obuju si černý kozačky.

„Jsi připravená? Za chvíli..." zasekne se v půli věty. „Wow! Sluší ti to."

„Díky Zayne..." tahle situace mi připomněla, jak jsme se poprvé viděli: Když šel Zayn kolem mě, nahnul se a zašeptal mi do ucha; „Moc ti to sluší Jane..." svými rty byl tak blízko mého ucha, že se ho jimi dotýkal. Jen tímto malým „gestem" mi naskočila husí kůže po celém těle. Pak přišel na scénu Harry a všechno skazil svojí nadržeností...

„Takže... můžeme?"

„Jasně, jenom si vezmu kabát." usměju se na něj. „Jdeme?"

„Dobře."

Mrzí mě, že není víc času. Se Zaynem si musím promluvit ale teď na to není vhodná doba.

++++

„Sešli jsme se tu dnes, abychom uctili památku naší přítelkyně a dcery Samanthy Santiegové. Samanthu jsem poznal v jejích sedmi letech, když..." poslouchám "kněze" nebo jakže se tomu chlápkovi říká, ale pak úplně vypnu. Přestanu vnímat ty jeho kecy. Málo kdo jí znal tak jako já takže si nemyslím, že si může kdokoliv dovolit říct, že jí opravdu dobře znal. Jak sama někdy říkala, nikdo ji nikdy doopravdy neznal takovou jaká doopravdy byla. I ona v tom měla někdy problémy. Říkala, že jen já jsem jí opravdu znala. „A teď sem přijde Samanthina nejlepší přítelkyně, Jane Mooreová." ukončí svůj proslov a já se pomalu zvednu ze židle, na které jsem do teď seděla. V ruce svírám papír na který jsem si napsala řeč, kdyby to po mě žádali, ale jakmile si vyměníme místo s knězem, zmuchlám ho a dám si ho do kapsy kabátu. Tohle není něco, co bych měla číst z papíru...

„Pamatuju si, jak jsme se se Sam poznaly..." uchechtnu se a pokračuju ve svém 'proslovu'. Viděla jsem na jedné z židliček vidět Samiinu mamku. Vedle ní seděla i moje mamka. Jsou nejlepší kamarádky, stejně jakou jsem byla já se Sam.

„Jsi v pohodě?" přijde ke mě Louis po skončení celého obřadu. „Byl to hezkej proslov. Sam by byla hrdá..." pohladí mě po rameni a odejde.

Potřebuju teď být sama. Potřebuju být sama se svýma dvěma nejlepšíma kamarádama.

Jmenují se vodka a Jim Beam.

Tak, další kapitolka je na světě a já doufám, že není tak krátká a nudná. V příští kapitolce se už konečně dozvíte, koho že to Harry vlastně miluje... Byla bych moc ráda, kdyby jste mi napsaly, kdo si myslíte že to bude a kdo si přejete aby to byl... Love you so much my readers! <3 děkuju moc za stále rostoucí reads, všechny votes a krásné komentíky…

-Jenny :*