This Is Us || One Direction ✔

t h r e e

Chvilku jen zaskočeně mlčím a nic neříkám, načež uslyším pobavené zasmání se.

„Momentálně nikdo nestojíme v úplně dobré situaci. My jsme zavření v autě, kterého si naštěstí zatím nikdo nevšimnul a vy se k nám nebudete mít jak dostat. Proto navrhuji to, abys nám dala svou adresu," vychrlí ze sebe.

„Cože?" vykoktám ze sebe. „Chci říct, jasně. Pošlu jí ve zprávě na tohle číslo," řeknu váhavě a Sam se na mě jen nechápavě dívá. Normálně tam máme problém vejít se ve čtyřech, když k sobě pozveme Mikea a Jesse a teď se tam máme mačkat v sedmi lidech? Nebo dokonce ve více lidech, protože pochybuji o tom, že by šli do neznáma bez svých bodyguardů.

S Harrym se tedy rozloučíme a já mu obratem na stejné číslo pošlu naši adresu. „Sam, jdeme domů," prohlásím a rozejdu se směrem, kterým jsme přišly.

„Cože? Jak domů? A co ten pohovor?" křikne za mnou a pokusí se ke mně doběhnout, jenže si asi neuvědomí, co má na sobě obuto za boty a skončí na chodníku. Začnu se smát.

„No tak pojď," řeknu, jakmile se přestanu smát a pomůžu jí na nohy. „Musíme se domů dostat co nejdříve, aby tam na nás už nečekali,"

Samozřejmě jsem jí celý průběh hovoru vysvětlila, a proto se se mnou aspoň trochu snažila držet krok, i přes to jsem ale musela častokrát zpomalit, nebo dokonce úplně zastavit. Na to, kolik párů bot na podpatku vlastní, by si člověk myslel, že na tom bude umět chodit lépe než já, opak je ale pravdou.

Konečně jsme došly domů a Sam se ihned rozběhne do koupelny. Kvůli pádu se odřela koleno a jelikož nechce vypadat jako nemehlo, trvala na tom, že se bude muset převléct. Já mezi tím připravila nějaké limonády a dala je nachladit do lednice. Nakonec se ozval zvonek a já došla ke dveřím. „Halo?" ozvu se.

„Jane? Tady Harry. Odzvoň nám prosím," řekne.

„A co za to?" zeptám se troufale.

„No tak..."

„Nech mě to promyslet," zasměju se.

„Jane, prosím. Je tu docela zima," ozve se Zayn.

„Fajn. Čtvrté patro, výtah nefunguje," oznámím a odzvoním jim. Ihned se rozběhnu do koupelny, kde se stále Sam upravuje. „No tak, vypadáš skvěle. Pojď," Naštěstí vyběhne z koupelny a společně tak počkáme, než uslyšíme zaklepání na dveře, které se během chvilky doopravdy ozve.

Dojdu otevřít dveře a s úsměvem je všechny pozdravím. Tedy všechny, kteří zvládli překonat naše schody. Všichni se postupně dostanou do bytu, někteří mírně udýchaní, ale obě dvě nás pozdraví objetím. „Obě vypadáte skvěle," řekne Louis a zářivě se na nás usměje. Ostatní kluci jen přikývnou, nebo šeptnou slova souhlasu.

„Já jsem vás ještě nepozdravil," fňukne Zayn, který se k nám přidal jako poslední. Nejdříve přejde k Sam, kterou rychle obejme, a nakonec i ke mně. Zdá se mi to, nebo naše objetí trvá déle, než to jeho se Sam? Ne, že bych si nějakým způsobem chtěla stěžovat, to ani náhodou.

„Máme to tu malinkatý, tak se všichni nebudeme vejít k jednomu stolu a tak, ale udělejte si pohodlí," usměju se na všechny a ukážu směrem k naší kuchyni propojené s obývacím pokojem. Nakonec se všichni nějak usadili a já začala nosit skleničky. „Udělala jsem domácí limonády. Nevím, co máte kdo rád, tak je tady malinová a tady bezinková. Nalijte si jakou chcete," usměju se a postavím džbány limonád na stůl.

„Děkujeme," začnou děkovat jeden po druhém.

„Máte hlad? Měli jsme jít na jídlo a nevyšlo to, tak můžu něco udělat anebo aspoň připravit něco rychlého," usměju se na všechny. „Ať tu nehladovíte," dodám.

„Jsi hodná, ale to je dobrý. Děkujeme," ozve se Niall. Všichni se na něj šokovaně podívají a já se zasměju. Takže je to pravda, opravdu je žroutem skupiny.

„Takže..." snaží se přerušit ticho mezi námi Liam.

„To jste se takhle oblékly jenom kvůli nám?" přeruší ho Harry.

„Ne, to kvůli tomu jídlu," odsekne sarkasticky Sam a já se na ní naštvaně podívám. „Promiňte," špitne.

„Je to docela změna oproti tomu, jak kolem nás chodí choreografové a maskérky teď," vysvětlí Liam.

„Přeci jen to má být pracovní pohovor," zasměji se nervózně.

„Tak teda přejdeme k formalitám, ne?" prohlásí Zayn.

Nakonec jsme skončili u povídání si u školy. Řekli jsme jim, kde a jaký obor studujeme, co to obnáší a čeho bychom tím chtěli v životě dosáhnout.

„A proč zrovna tanec?" zadívá se na mě Niall.

„Už od mala mě to bavilo. Dříve jsem i zpívala," zmíním, ale rychle se pokusím změnit téma. „Tanec mě ale bavil víc a uvědomila jsem si, že ráda vymýšlím nové kreace, kroky, všechno okolo toho,"

„Takhle to nebylo a ty to víš," skočí mi do toho Sam.

„Cože?" zeptá se nechápavě Louis, který k nám sedí nejblíže.

„Když byla Jane malá, jezdila na pěvecké soutěže. A já s ní. Bohužel ale přestala, o čemž si já osobně myslím, že je to mrhání talentem," řekne. „Přemlouvala jsem jí, ať odsune minulost pryč a ať si už nic nevyčítá,"

„Sam, nech toho," křiknu na ní.

„Ona ale odmítla a řekla, že tancem nikomu neublíží,"

„Jak by mohla zpěvem někomu ublížit?" zeptá se hloupě Harry.

„Když jsme byly malé, něco se stalo a ona si to do teď vyčítá. Je to taky důvod, proč už nechce zpívat," vysvětlí a zadívá se na své ruce, které má spojené na klíně.

„Sam! Slíbila si mi, že to nikomu neřekneš!" zakřičím. „Kde je to, jak si mi ještě pár hodin zpátky říkala, že s nimi neprohodíš jediné slovo, huh? A teď tu budeš mluvit o něčem, co mě ještě stále mrzí a dávám si za to vinu?" s těmito slovy se rozeběhnu do pokoje a nechám za sebou svou kamarádku a pět kluků, kteří se jen nechápavě dívají střídavě mezi mnou a Sam.

Jakmile doběhnu do pokoje, zamknu dveře a svezu se po nich dolů. Začnu brečet.

Nemůžu uvěřit tomu, že to za sebou stále táhnu a nemůžu se toho zbavit...