This Is Us || One Direction ✔

t w e l v e

Sedím vepředu, tak, abych mohla sledovat před námi ubíhající cestu a kdykoliv projedeme okolo nějakého ukazatele, zpozorním a doufám, že se nějak zorientuji. Bohužel ale marně, což přijde vtipné Jackovi, řidiči, který dnes řídí autobus kluků.

„Tak mám špatné orientační schopnosti, no," rozhodím rukama a vezmu si do ruky telefon.

„To chceš podvádět a najít si to na mapách?" zeptá se mě, sledujíc cestu před sebou.

„A my snad něco hrajeme nebo soutěžíme, že by se jednalo o podvádění?" podotknu, čímž ho rozesměji. Nakonec mi dá za pravdu. Chvíli studuji mapy a když se konečně zorientuji, zaraduji se.

„Už si to našla?" zeptá se Jack, kterého rozesměje, jak horlivě přikývnu v odpověď. „Budeme zastavovat v blízkosti Bradfordu, tak dvacet minut cesty od něj,"

„A co tam?"

„Musíme si dát několika hodinovou pauzu, pak pojedeme dál a je dost možný, že budeme znovu stavět a čekat na ostatní autobusy. Jsou pomalí," řekne. Sice mu nevidím do očí, vzhledem k tomu, že musí sledovat cestu před námi, ale řekla bych, že protočil očima při zmínce ostatních autobusů, které jsou pomalé.

Co by si řekla na to, kdybychom se vytratili hned, jak to bude možné? přijde mi zpráva od Zayna, kterou si s úsměvem na rtech přečtu, ale nijak na ni neodpovím. Vidím na tebe dost dobře a vím, že sis zprávu přečetla. Takže beru mlčení, a především tvůj úsměv za souhlas. přečtu si další zprávu na kterou krátce a jednoduše odpovím.

Po několika minutách cesty opravdu zastavíme na jakémsi odpočívadle, kde všichni okamžitě vyběhnou z autobusu a začnou si užívat čerstvého vzduchu, kterého se nám bohužel v autobusu nedostává dostatek.

„Teple se oblékni, za chvíli vyjedeme," šeptne Zayn, políbí mě na tvář a oblečený do své černé kožené bundy se rozejde za ostatními.

„Tak fajn, první rande s ním..." poklepám nervózně prsty o kryt svého telefonu. „Co bych si měla obléci?" zeptám se sama pro sebe, načež se rozejdu ke svým věcem a začnu se v nich přehrabovat. Nakonec zvolím jednoduše, a to černé jeany, bílé saténové tílko s jemnou krajkou a černou koženou bundu. Je pravda, že se dnes překvapivě ochladilo, a i když teplota poslední dny dosáhla i ke třiceti stupňům, dnes budeme rádi za dvacet. Vezmu si pro jistotu ještě lehký černý svetřík, který hodím do kabelky přes rameno, kde mám veškeré potřebné věci a pomalu se rozejdu ven.

Propliž se okolo autobusu, čekám s autem. Umíš řídit, že ano? Jinak máme po rande. přijde mi další zpráva, které se ze srdce zasměji. Pomalu vyjdu z autobusu, a tak jak Zayn napsal, tak se i pokusím udělat. Když se ale pokusím zajít za roh, narazím do něčího těla. Ustoupím o krok zpět a podívám se o něco výš.

„Jdeš s ním na rande, co?" zeptá se Liam s úšklebkem a já jen překvapeně zírám. Když se po několika vteřinách mlčení rozhodnu reagovat, přeruší mě. „Přeji vám to. Je po dlouhý době zase o něco šťastnější," usměje se, obejme mě a odejde.

Pomalu se rozejdu dál a když spatřím auto, o kterém Zayn psal, rozeběhnu se k němu. „Už jsem se lekl, že tě někdo zastavil, nebo tak něco," zasměje se, když k němu dojdu.

„Ne tak úplně, jen jsem narazila, doslovně, na Liama," pokrčím rameny a povzdechnu si. „Tak? Co teď?" usměji se.

„Teď jen doufám, že neřídíš jako blázen," mrkne na mě a já se naoko urazím.

„No dovol. Dej to sem," natáhnu se pro klíčky v jeho rukou, nasedneme do auta a podle Zaynových instrukcí se rozjedu. Na to, že on sám není řidič, se na silnici vyzná více než dobře.

Po přibližně hodině cesty zastavíme před malým řadovým domkem, kde i zaparkujeme. „Kde to jsme?" rozhlédnu se po okolí.

„Chci ti něco ukázat," pobídne mě a vezme mě za ruku. „Bylo to mé nejmilejší místo, když jsem byl malý," vysvětlí a společně se rozejdeme směrem k lesu, kde je vyznačeno několik cest. „Jednou jsem byl na procházce s prarodiči, myslím," uchechtne se. „Už si ani nepamatuji, s kým jsem to byl, byl jsem malý. Ale ztratil jsem se a našel jsem to nejkouzelnější místo na světě," vysvětlí.

„A co to je?" zeptám se s rozzářenýma očima.

„Uvidíš za chvilku, ty slečno nedočkavá," uchechtne se. „Trvalo relativně dlouho, než mě našli a já jim to nijak neusnadnil. Zůstal jsem tam a jen jsem pozoroval tu krásu,"

„To musela být sranda hlídat tě, když si byl malý," zasměji se.

„Myslím si, že jsem procestoval velký kus světa, a i přes to, co všechno jsem viděl, si myslím, že tohle místo má prostě něco, co ta jiná ne," usměje se a ukáže do dálky. „Támhle vzadu to je," Opatrně sejdeme z cesty vytvořené pro chodce a vydáme se směrem, kterým Zayn ukazoval. „Zavři oči," špitne a já tak udělám. Opatrně našlapuji a když mi řekne, že se můžu podívat, naskytne se mi pohled na něco kouzelného.

„To je nádhera," špitnu a vydám se blíž.

„Co bys řekla na to, že bychom si zaplavali?" ušklíbne se a sundá ze sebe bundu a tričko. „Já vím, že se tomu nechce moc věřit, ale voda je teplá,"

„Já tu ale nemám plavky," šeptnu, což ho rozesměje.

„Já taky ne a svět se z toho nehroutí," řekne a sundá si boty a jeany, díky čemuž se přede mnou ocitne jen v boxerkách Calvin Klein. „Jdeš do toho se mnou?" zeptá se a já váhavě přikývnu. Přeci jen se mi ten svetřík hodit bude, pomyslím si. Jako náhražka za ručník.

Pomalu se vysvléknu ze svého oblečení a nechám si na sobě jen spodní prádlo. „Opravdu je teplá?" zeptám se, když mě Zayn vede za ruku do křišťálově čisté vody menšího vodopádu, který se nachází uprostřed jednoho z Bradfordských lesů. Pomalu vstoupí do vody, díky čemuž mi dá najevo, že se toho doopravdy nemusím bát.

Udělám jeden váhavý krok do vody a jelikož jsem překvapená nad teplotou vody, nevšimnu si, že se ke mně Zayn natahuje. Dřív, než si to stihnu uvědomit, jsem v Zaynově náruči a pomalu ale jistě mě vede dál do vody.

„Že mě nepustíš? Já zmrznu!" zavřískám, ale začnu se smát, stejně tak i Zayn. Když se mnou přejde dál a voda mu sahá po pas, začne mě opatrně pokládat do vody. Přitisknu se k němu co nejblíž, tak, abych byla co nejblíže jeho tělu a také teplu, které ze sebe vydává.

„Není to tak špatný, co?" ušklíbne se, jakmile mě pustí a položí své ruce na mé boky.

„To vůbec," šeptnu a trochu se mi zachvěje hlas.

„Děje se něco?" lekne se. „Je ti i tak zima?" zeptá se ustrašeně, načež se jen usměju a zavrtím hlavou. „Když ti není zima, tak proč se třeseš?"

„Možná nervozitou?"

„Jsi nervózní?" podiví se. „Proč bys byla nervózní?"

„To bude nejspíš tou blízkostí a tím vším okolo," usměji se a obmotám své ruce okolo Zaynova krku.

„Možná bych s tím měl něco udělat," usměje se tentokrát i on a přitáhne si mě ještě o něco blíž.

„Mohl bys," šeptnu, tentokrát jemu na rtech.

„Jane?"

„Hm?" zamumlám.

„Co takhle, kdybychom to doopravdy zkusili? Cítím se s tebou tak šťastně, a to jsme si spolu vyšli poprvé," řekne a jemně mě políbí na rty.

„A nezkoušíme to už?" uchechtnu se.

„Pravda," šeptne a necháme se unášet polibky toho druhého.