This Is Us || One Direction ✔

n i n e

Po mém ranním výstupu s Niallem se už nedělo nic zajímavého. Všichni jsme se museli připravit na nadcházející show, a i když toho mám při show na práci ze všech nejméně, nervozita stoupala i u mě. Přes to jsem ale nabídla svou pomoc Sam, jelikož jsem se nechtěla flákat a ona sama toho bude mít na práci hodně. Jeden pár rukou navíc se hodí.

„Všichni připraveni?" zeptá se nás Paul. Odpovědi se mu dostane v podobě přikyvování hlavou nás všech. „Během deseti minut bychom měli být na místě. Víme všichni, co to znamená?" zeptá se. Kluci začnou jen otráveně přikyvovat, zatímco my se Sam se na sebe jenom nechápavě podíváme. Paul si povzdychne. „Kluci mají zákaz jakéhokoliv focení s fanoušky a také podepisování. Vám dvou doporučuji držet se blízko nás. Tohle jste s námi ještě nezažily, tak snad se neleknete a neutečete nám," vysvětlí pobaveně.

„Ty špunty," šeptne Niall směrem k Paulovi.

„Jaký špunty?" podivím se.

„Na ty jsem zapomněl," zasměje se Paul. „Tady máte špunty do uší, budete je potřebovat," podá nám plastové obaly se špunty do uší. Sam si svoje vezme, ale já slušně odmítnu. Přeci jen to nebude tak hrozné, ne?

„Tak teda hodně štěstí všem, hlavně tobě, Jane," mrkne na mě. „Jsme tady," pronese Paul. Autobus s mírným trhnutím zastaví a my si se Sam vyměníme zděšené pohledy.

„Neboj se, to zvládneš," šeptne mi Zayn do ucha těsně před tím, než se otevřou dveře autobusu a my začneme všichni vycházet ven.

To, co bych ještě před chvíli nazvala neuvěřitelným, je naopak něčím šíleným. Neuvěřitelné je, že tohle dokáže způsobit pět kluků, jejich obličej ještě pár let zpět nikdo neznal. To, co jsme ale se Sam slyšely za urážky na své osoby, rozhodně neuvěřitelným není. Rozhodně ne po té pozitivní stránce.

Stovky dívek, nacházejících se momentálně okolo nás všech, si vybraly zrovna mě se Sam jako terč nadávek a posměšků. Bylo to strašlivé a v tu chvíli mě nenapadlo nic jiného než chytit nejbližší ruku, která se u mě ocitne. Byla to ta Zaynova. „Neboj se, jsem tu s tebou," stisknou mou ruku a šeptne mi do ucha. Na vteřinu se uvolním, ale když se začnu znovu soustředit na všechno, co je naším směrem pokřikováno, nezbývalo mi nic jiného než jen doufat, že se brzy ocitneme v budově.

Když se tak po nějaké chvíli stalo, došli jsme všichni do šatny, kde jsme si odložili své věci a vrhli jsme se do práce. „Tak si rychle projedeme kroky, prosím," řeknu směrem k partě pěti kluků, kteří jsou známí tím, že udělají vše, kromě tance. „Prosím," špitnu a prohrábnu si vlasy.

Pódium je obrovské, a to nemluvě o celém stadionu, do kterého se vejdou tisíce diváků. Bylo to něco úžasného i když pro mě zároveň bolestného.

„Jane, pojď mi prosím pomoct!" zavolá na mě Lou, která dělá stylistku klukům. Když k ní přiběhnu, vrazí mi do náruče svou malou dcerku Lux a odejde.

„To víš, že ti jí pohlídám," řeknu do prázdna, položím malou Lux na zem a vezmu ji za ruku. „Tak co, Luxinko? Řekneš mi, kde máš schované hračky?" zeptám se malé, ta jen zakroutí hlavou. „Tak pojď, půjdeme je najít,"

Společně dojdeme do místnosti, která slouží jako maskérna a tam si sedneme na pohovku. Začneme si hrát s panenkami, které jsem u ní našla v batůžku. Dívám se na ní a nemůžu se přestat usmívat. Vypadá jako malý, blonďatý andílek.

Po nějaké době zpozoruji, že se na mě někdo dívá. Proto zvednu svůj pohled od Lux, díky čemu zjistím, že to byl celou dobu Zayn, usmívající se od ucha k uchu.

„Jenny? Můžeš?" zavolá na mě Sam a já přikývnu.

„Utíkej za strejdou, Luxinko," popoženu malého andílka, který se rozběhne směrem k Zaynovi. Dojdu k Sam a stále koutkem oka pozoruji malou Lux, jelikož mi ji Lou svěřila a rozhodně nechci, aby se jí cokoliv stalo.

„Víš, že tě celou dobu sledoval?" špitne Sam, když k ní přijdu.

„Kdo?" zeptám se nechápavě.

„No, kdo asi," zasměje se. „Ani se to nesnažil nijak zakrýt, prostě se koukal,"

„To je hloupost," uchechtnu se a začnu přerovnávat nějaké serepetičky v jednom z kufříků, ve kterých se nachází veškeré potřebné kosmetické potřeby.

„Jak dlouho to spolu táhnete?" zeptá se a já se na ní jen pobaveně podívám. „No tak! Jak dlouho?"

„Nejsme spolu," odpovím rozhodně a rozhodnu se na ní nijak nepodívat. Stále koutkem oka sleduji Lux, která se momentálně rozhodla, že Zaynovi ukáže veškeré své panenky.

„A to mi chceš říct, že je důvod toho, že jsem vás viděla líbat se?"

„Hlasitěji by to nešlo?" syknu na ní.

„Takže spolu něco máte!" tleskne si Sam a já od ní radši odejdu.

Jakmile mě spatří Lux, rozběhne se ke mně a pokusí se na mě skočit. „Ale no tak, opatrně," zasměji se. „Ještě mě tu povalíš," zvednu ji do vzduchu a společně si odejdeme hrát na pohovku, jako před tím. To nám ale dlouho nevydrží, jelikož se k nám přidá Lou a s poděkováním si odvede Lux. Ta ale během chvilky přiběhne zpět ke mně, dožadujíc si hraní se mnou. Zasměji se tomu a obejmu ji.

„Asi si tě zamilovala," řekne mi. „A není jediná," šeptne.

„Jak to myslíš?" uchechtnu se.

„Zayn," naznačí ústy tak, aby to bylo zřetelné, ale aby to nikdo nemohl slyšet.

„Za pět minut začínáme," přiběhne ke mně Sam. „Nervózní?" zeptá se.

„Proč bych měla?" zasměji se. „To kluci by měli být nervózní," řeknu v klidu. Pravdou ale je, že jistou nervozitu pociťuji.

Společně se Sam, Lou a malou Lux přejdeme ke klukům, postupně je obejmeme a popřejeme jim hodně štěstí. Jakmile dostanou signál, že můžou vyjít na pódium, udělají tak a my je sledujeme, jak odchází do tmy.