Boss

3 (Boss)

"Já myslel, že se stydíš za to, že jsem gay.." Zkusil jsem se z toho vykecat, ale nevyšlo to.

"Ne už jsem se přes to přenesl. Tak zítra ve dvě." Položil to. Musím si najít někoho kdo mi bude hrát přítele. Naštěstí vím kde hledat. Zvedl jsem se a šel jsem zpět do baru. Bože, ta cesta mě zabije. Konečně jsem tam dorazil. Vešel jsem a rozhlížel jsem se. Nebyl tam nikdo pod 25. Tak tohle bude těžší než jsem myslel. Jediný kdo mě napadl byl pan Collins, sice pochybuji, že ho k tomu přemluvím, ale zkusím to. Postavil jsem se ke dveřím vedoucích do jeho kanceláře a zaklepal jsem. Čekal jsem asi dvě minuty a už jsem se chystal odejít, když se otevřely dveře. Stál v nich Jo.. pan Collins.

"Co tu děláš tak pozdě?" Podíval se na mě starostlivým výrazem. Skoro bych řekl, že o mě má strach, ale nejspíš jen klamu sám sebe. Probral jsem se z myšlenek.

"Musím se vámi mluvit." Řekl jsem a on mi pokynul abych šel dovnitř. Posadil jsem se na židli a on si sedl naproti mě.

"O co jde?" Zahleděl se mi do očí. Cítil jsem se jako by mi v břiše létalo hejno motýlů. Co se to sakra děje?

"No můj otec mě před pár měsíci vyhodil z domu když zjistil pravdu o mojí orientaci a já s ním od té doby nepromluvil. Až dnes mi volal a já mu řekl, že mám přítele a on ho chce vidět." Zarazil jsem se. Byl jsem z toho hrozně nervózní. Nechápavě na mě zíral.

"Tak v čem je problém?" Chvilku jsem mlčel.

"Nemám přítele" Špitl jsem a jeho lehce nechápavý výraz se změnil na extrémně nechápavý.

"Fajn, ale proč mi to říkáš?"

"No protože neznám žádného jiného gaye tak mně napadlo, jestli by jste nepředstíral, že jste můj přítel? Nervózně jsem se na něj podíval. Cítil jsem se tak hloupě. Co když si bude myslet, že jsem totální cvok? Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst tak jsem jen čekal na odpověď. Chvíli přemýšlel.

"Fajn." Řekl tiše. Jééé! On to udělá. Neuvěřitelně se mi ulevilo. Nebudu tátovi muset říct, že jsem lhal!

"Vážně? Děkuju!" Usmál jsem se. Kdyby mezi námi nebyl stůl, objal bych ho. Řekl jsem mu detaily, slíbil jsem mu, že to co zameškám v práci si vyberu jindy a šel jsem se konečně domů vyspat.

Když jsem sebou hodil na postel, přemýšlel jsem o panu Collinsovi. Líbí se mi. Líbil se mi od první chvíle, ale je nemožné abych se já líbil jemu. Přeci jen je o pět let starší a určitě by mě nechtěl. S těmito myšlenkami jsem usnul.

Probral jsem se asi v dvanáct a rychle jsem se připravil na oběd s mým tátou a 'přítelem'. Oblékl jsem se. Najednou někdo zazvonil. Zrovna teď si někdo přijde na návštěvu? Vážně? Otevřel jsem a stál tam pan Collins.

"Dobrý den" Usmál jsem se na něj.

"Ahoj. Říkal jsem si, že bude lepší když tam přijdeme spolu." Oznámil s já pokývl hlavou na souhlas. "A dnes mi tykej, chodíme spolu." Zasmál se. Při téhle větě mi asi v břiše asi něco explodovalo. Líbilo se mi jak to znělo. A o to víc, že to vyšlo z jeho úst. Znovu jsem jen s přihlouplým úsměvem kývl. "Tak můžeme?" Zeptal se. Bože, jak může být tak perfektní?

"Jasně." Zamkl jsem dveře a odešli jsme. Z dálky už jsem viděl mého tátu. Znervózněl jsem. Asi to na mě bylo znát, protože mě Joey chytil za ruku. Strnul jsem.

"Neboj bude to v pohodě" Špitl a usmál se. "Nějak to uhrajeme"

"Ještě jednou děkuju." Špitl jsem mu zpátky a oplatil jsem mu úsměv. Už jsme byli u táty. Nevěřícně se podíval vzhůru směrem k Joeymu.

"Ahoj. Tati tohle je Joey." Řekl jsem co nejsebevědoměji to šlo.

"Rád vás poznávám" Řekl Joey milým hlasem a podal mému tátovi ruku.

"Nápodobně" Zabrblal táta a vešli jsme do restaurace. Posadili jsme se k nejbližšímu volnému stolu a táta začal vyzvídat. Pořád se na něco ptal třeba jak jsme se poznali, jak dlouho jsme spolu.. a tak. Bylo to otravný. Naštěstí mě Joey nikdy nenechal na holičkách a vždy mi pomohl s odpovědí. Zvedl jsem se a s omluvou na rtech jsem odešel na toalety. Opláchl jsem si obličej. Měl jsem strach, že táta něco pozná. Vyšel jsem z dveří. Stál tam Joey.

"Jsi v pohodě?" Zeptal se ustaraně.

"Jo jen jsem se potřeboval zklidnit. Pojďme se vrátit ke stolu." Řekl jsem a bez čekání na odpověď jsem odešel.

Joey

Už jsme byli na odchodu. Rozloučil jsem se s Lukovým tátou a otočil jsem se na Luka.

"Tak pa zlato" Řekl jsem tiše, ale tak aby to jeho táta slyšel. Podíval se do země a něco zamumlal. Opatrně jsem ho chytl pod bradou a zvedl mu obličej tak aby se mi koukal do očí. Zahleděl jsem se do těch jeho a ... políbil jsem ho. Ne proto, že bych to hrál. Prostě jsem to chtěl udělat. Nebyl to žádný vášnivý polibek,jen jsem na chvilku přitiskl rty na ty jeho a nehybně jsem je tam nechal. Vykulil oči, ale pak se uvolnil a zavřel je. Chtěl jsem ho líbat víc, ale ovládl jsem se. Je to ještě děcko. Moje malé pískle. Usmál jsem se na něj a odešel jsem.