Boss

12 (Boss)

Děkuju za všechna přečtení, votes a komentáře. Vážně si toho vážím. Připravte se. Konečně se dozvíte co přesně se stalo Joeymu. ;) 

Jeoy. 

To si snad David dělá prdel... Omluvte můj slovník, ale tohle je moc i na mě. Už nějakou dobu tu dělá problémy, ale tohle už přechází hranice. Nejde jen o to, že Luk je můj přítel. Jde o to, že přece nemůže patnáctiletýho kluka jen tak namáčknout na stěnu a líbat ho i přes to, že se očividně brání. Navíc v jeho očích byl chtíč, podobný jako byl v očích toho kluka co mě znásilnil... A to mě vytočilo nejvíc. Co by se stalo kdybych nepřišel?... Nechci na to myslet. Chtěl jsem jít domů za Lukem, ale všiml jsem si, že David ještě neodešel. Došel jsem za ním.

"Tohle si přehnal." Vyjel jsem na něj.

"Co máš kurva za problém? Jen jsem si chtěl užít." No to snad neni pravda. Větší idiot než on už snad ani neexistuje.

"No o to právě jde. Chtěl sis užít s patnáctiletym klukem. On se navíc bránil. Kdyby to chtěl taky, a nebyl zadanej, neřeknu nic." Zvýšil jsem hlas.

"Ježiši no a co? Proč se ho tak zastáváš? O nic nejde."

"To si děláš prdel? O nic nejde? Jasný to je totiž normální znásilňovat patnáctiletý kluky." Začal jsem už vážně řvát. Asi jsme dělali docela zajímavý divadlo zbytku klubu, ale to je fuk. "Tohle byla poslední kapka! Jeden jedinej průser a máš do baru doživotní zákaz a věř mi, že si to pohlídám."

"Proč to proboha tak řešíš. Bylo to prostě nějaký pískle... tak jsem chtěl..." Vrazil jsem mu pořádnou facku. Jeho hlava se otočila doprava.

"To nebylo jen tak nějaký pískle, bylo to MOJE pískle a jestli se ho ještě třeba jen dotkneš, tak ti přísaham, že skončíš v nemocnici." Otočil hlavu zpět na mě.

"Tak o tohle celou dobu šlo." Řekl a zatvářil se jako by právě objevil ameriku. Na tohle už fakt nemám. Musím se vážně ovládat abych ho tu předevšema nezmlátil.

"Vypadni!" Zařval jsem a za ruku jsem ho vytáhl před bar. Ujistil jsem se, že odchází a šel jsem za Lukym. Cestou jsem přemýšlel. Jak si to David vůbec může dovolit? Odemkl jsem dveře a vešel jsem. Na pohovce seděl Luk a plakal. Objal jsem ho. Musel jsem se o něj postarat. Chci aby věděl, že s ním zůstanu i v těch nejtěžších chvílích. A o tom i láska je ne? O podpoře, o důvěře, o věrnosti, o upřímnosti. To jsou pro mě ve vztahu nejdůležitější věci. Nejde jen o sex nebo o líbání. Nemůžete vaší polovičku chtít řídit nebo vlastnit nebo ji dokonce do něčeho nutit, protože potom by jste chodili s loutkou a ne s člověkem. Váš vztah by vadl, místo toho aby kvetl. A to já nechci. Z myšlenek mě vytrhl Luk.

"Omlouvám se já to nechtěl..." Plakal mi na rameno.

"Pššt" Umlčel jsem ho. "Viděl jsem jak to bylo. Není se za co omlouvat. Je to v pořádku. A s Davidem jsem si to vyřídil." Stiskl jsem ho pevněji a on pomalu přestával plakat.

"Děkuju." Špitl a já ho lehce políbil do vlasů. Pořád jsem musel myslet na výraz v Davidově tváři. Byl tak podobný výrazu TOHO kluka - Chrise... "Miluju tě." Řekl. Usmál jsem se. Z jeho úst to zní tak krásně.

"Já tebe taky a moc." Lehl jsem si a Luk si položil hlavu na mé břicho. Jen tak jsme tam leželi. Bylo by to krásné, kdyby se mi pořád nevracela ta vpomínka.

* Šel jse k Chrisovi- Mému nejlepšímu příteli. Bylo mi tehdy asi 16 a jemu 18. Měli jsme jednu z našich filmových nocí. Přišel jsem tam a všechno bylo stejné jako vždy. Jeho rodiče nebyli doma a on už měl vybrané filmy. Přivítal mě obětím. Šli jsme k němu a on mi ukázal filmy které vybral, abych z nich dva vybral. Vybral jsem film: Stážisti a The way he looks (Oba filmy jsou boží) Šel jsem se vysprchovat a jen v boxerkácch jsem tam přišel. Chris už byl taky jen v boxerkách. Byla to taková naše tradice. Jehl jsem si na mojí polovinu postele a on si lehl na tu jeho. Všechno se zdálo být v pořádku. Po dokoukání obou filmů. Jsme jen tak leželi a povídali si. Najednou si lehl na mě. Začal mě líbat. Odtáhl jsem ho. Divil jsem se co to dělá, protože jsem si myslel, že je hetero a navíc jsem v té době byl zamilovaný do jeho kamaráda. Řekl mi ať držím hubu, a když jsem se nepřestával bránit dal mi pěstí do obličeje a strhl ze mě boxerky. Pak se to stalo. Neuvěitelně to bolelo. Brečel jsem, ale jeho to nezajímalo. Mezi vzlyky jsem se ho zeptal proč to dělá a on mi odpověděl, že si za to můžu sám. Nechápal jsem to. Když ze mě konečně slezl, zůstal jsem jen tak ležet na břiše a brečel jsem. Pak mě vyhodil. Nešel jsem domů. Cítil jsem se příšerně. Nikdy bych nečekal, že mi tohle udělá člověk kterému jsem plně důvěřoval. Šel jsem do lesa a lehl jsem si na lavičku. Celou noc jsem probrečel.*

Zhluboka jsem se nadechl. od té doby se bojím, že když se někomu úplně otevřu, využije toho.

"Joey co se děje?" Zeptal se mě sarostivě Luk. Ani jsem si neuvědomil, že pláču. Otřel jsem si oči.

"To nic." Usmál jsem se, ale nebyl to upřímný úsměv a Luk to poznal.

"No tak víš, že mi můžeš věřit." Rozbrečel jsem se víc.

"To jsem si myslel i o Chrisovi a taky mi ublížil." Luk se posadil a upřeně se mi zahleděl do očí. Díval se na mě jako bych mluvil ze spaní.

"O čen to mluvíš? Kdo je Chris?" Zeptal se zmateně.

"To je ten kluk co mě... Však víš." Luk lehce přikýv.

"Nechceš si o tom promluvit?" Teď jsem v koncích. Co mám dělat? Mám mu to všechno říct. Věřím mu, ale mám strach. Asi jsem přemýšlel dlouho. "Nech to být. Nutit tě nebudu." Řekl mile a krásně se usmál.

"Fajn, takže..." Vyprávěl jsem mu jak to bylo semnou a s Chrisem. Občes jsem musel přestat a trošku se zklidnit, ale řekl jsem mu všechno. Když jsem skončil Luk nic neřekl. Jen mě objal a nechal mě abycch se vybrečel.

"Promiň." Šeptl mi do ucha.

"Co bych ti měl prominout. Nemůžeš za to."

"Promiň, že jsi na to musel znovu myslet." Stiskl mě ještě pevněji. Nevím jak dlouho jsme jen seděli v obětí, ale bylo mi dobře. Po chvíli Luk znovu promluvil. "Víš, že bych ti tohle nikdy neudělal, že jo?" Zeptal se tiše a já nejistě přikývl. Luk si lehl zpět ke mě a chytl mě za ruku. Oba jsme usli.

----

Napište mi prosím do komentářů názvy nějakých dobrých příběhů. Nemám co číst :) Díky.