Boss

13 (Boss)

Tenhle díl vám přijde možná trošku nudný. Za to se omlouvám, ale už mám vymyšlenou hlavní zápletku, tak se máte na co těšit ;D

---------

Probudil jsem se uprostřed noci. Měl jsem noční můru, ale nechci na to myslet. Opatrně jsem vstal a šel jsem do koupelny. Opláchl jsem si obličej ledovou vodou. Podíval jsem se na svůj odraz v zrcadle. Vypadal jsem jako bych právě vstal z mrtvých. Měl jsem kruhy pod očima a byl jsem tak bledý, že by mi i Sněhurka záviděla. Šel jsem zpět, ale nechtěl jsem spát na gauči, tak jsem vzal Lucase a odnesl jsem ho do ložnice. Ten kluk snad nic neváží. Strašně mě štve jak je hubenej, ale tak to nenechám. Záleží mi na něm. Pomalu jsem ho položil na postel a lehl jsem si vedle něj. Přikryl jsem nás peřinou a přitulil jsem se k němu. Tentokrát jsem já ten co se potřebuje k někomu přitulit. Opět jsem usl.

Ráno jsem se vzbudil v prázdné posteli.

"Luku?" Zavolal jsem, ale nic se neozývalo. Vstal jsem a prošel jsem celý dům. Začínal jsem se bát. Co když udělal nějakou pitomost,

"Lukasi? Jestli se tu někdo schováváš tak toho nech. Mám o tebe strach." Žádná odezva. Najedmou se otevřely vchodové dveře a v nich stál Luk. V rukou držel dvě tašky. Objal jsem ho.

"Copak? To máš takovou radost, že mě vidíš?" Zasmál se když jsem se k němu vrhnul. Přikývl jsem a dál jsem ho objímal. Pustil jsem ho a tašky jsem odnesl do kuchyně.

"Cos mi koupil?" Luk se zasmál, když viděl můj natěšený výraz.

"Snídani." Řekl s úsměvem. Jsem rád, že je šťastný. Vytáhl tašku z pekárny. Bylo v ní několik koláčů a koblih. Spořádali jsme to během chvilky. Dával jsem pozor aby toho Luk nesnědl málo. Pak už bohužel přišel čas, kdy jsem musel jít do práce. Políbil jsem Luka a odešel jsem.

Lucas

Joey odešel a já se musím nudit doma. Vlastně nemusím. Mohl bych vyrazit do města. Rychle jsem na sebe hodil nějaké oblečení. Moc jsem neřešil co mám na sobě. Proč taky? Joey mě neuvidí a jiný důvod proč se nějak extra upravovat není. Vyšel jsem z domu a vyrazil jsem do města. Prošel jsem kolem pekárny, ve které jsem byl ráno a pokračoval jsem do centra. Jen jsem se tak procházel. Pak jsem se rozhodl zajít si na něco k pití. Šel jsem do malé kavárny, která byla na náměstí a objednal jsem si horkou čokoládu. Sedl jsem si na terase a díval jsem se na lidi. Všichni někam spěchali. Proč to tak je? To se vážně všichni honí za tou přeceňovanou představou úspěchu? Vždyť pro každého je úspěch něco jiného. Já osobně nechci jen nějak přežívat, chci si život užít se vším všudy.

"Ahoj." Vytrhl mě z přemýšlení něčí hlas. Byl to táta.

"Ahoj." Pozdravil jsem a naznačil jsem aby si sedl ke mě. Přišla k nám sympatická servírka a táta si objednal malou kávu s mlékem.

"Tak jak se ti daří? A co ty a Joey?" Zeptal se a já ztuhl. Možná bych mu měl říct pravdu.

"Daří se mi skvěle. Ale ohledně Joeyho... V té době když jsme byli na tom obědě jsme spolu ještě nebyli. Promiň, že jsem ti lhal, ale já jsem se ze zlosti prořekl a pak mi bylo blbý říct ti pravdu tak jsem poprosil Joeyho aby předstíral... Nezlobíš se?" Provinile jsem se na něj podíval a zjistil jsem, že se usmívá jak idiot.

"Já to věděl. Celou dobu jsi nad ním slintal jako pes nad kostí a po tom polibku jsi byl totálně mimo." Zasmál se táta. "Takže teď spolu jste?"

"Jo." Udiveně jsem přikývl. Nevěděl jsem, že je táta tak všímavý.

"O kolik je starší?" Zeptal se a vděčně kývl na servírku, která mu přinesla jeho kávu.