Boss

8 (Boss)

 Ráno jsem se vzbudil a Joey už byl pryč. Zvedl jsem se a šel jsem do kuchyně. Joey tam stál jen v boxerkách zády ke mě. Opět jsem ho zezadu objal. Protože jsem byl o dost menší, musel jsem se vytáhnout na špičky. Otočil se na mě.

"Dobré ráno" Usmál se mile.

"Dobré" Zamumlal jsem podíval jsem se mu do očí. Usmál se víc. Byl tak rozkošný. Odešel se obléct. Když přišel měl na sobě černé tričko s dlouhým rukávem a koženými pruhy na ramenou a černé džíny. V kombinaci s jeho temně černými vlasy to vypadalo skvěle. Všiml jsem si, že má trošku vousy. Nasadil jeho přísný výraz.

"Měli bychom jít" Řekl a já přikývl. Opět jsme odešli do baru. Cestou bylo ticho, ale nebylo to to trapné ticho, kdy nevíte co říct. Bylo to příjemné ticho. Oba jsme věděli, že slova nejsou potřeba. Přemýšlel jsem. Všechno bylo tak perfektní. Byl jsem po dlouhé době šťastný. Měl jsem Joeyho. Byli jsme spolu krátce, ale i tak jsem ho nadevše miloval. Ano, zní to divně od patnáctiletého kluka, ale já nikoho jiného nemám. On je má jistota. Opět jsme spolu vešli do baru a hleděli jsme si každý své práce. K baru přišel Jack.

"Co si dáš?" Zeptal jsem se ho stejně jako ostatních zákazníků.

"Kofolu, jako vždy." Opět jsem natočil kofolu. Omluvil jsem se mu a odběhl jsem na záchod. Vykonal jsem potřebu a vrátil jsem se k baru. Jack stále pil Kofolu. Všiml jsem si, že jsem tam nechal mobil. Strčil jsem ho do kapsy a dál jsem pracoval. Po skončení jsem šel za Joeym, ale už tam nebyl. Vydal jsem se domů sám. Zazvonil jsem ozvala se rána a pak otočení klíčem. Stál tam Joey s mojí taškou v ruce. Zmatně jsem se na něj podíval. Co to sakra dělá.

"Tady." Podal mi tašku.

"Co se děje?" Zeptal jsem se a on se na mě jen chladně podíval.

"Odcházíš" Řekl prostě a se slzami v očích mi zabouchl před nosem. Co to k sakru bylo. Zkusil jsem znovu zazvonit, ale on už se neozval. Co to má znamenat? Od chvíle co jsme se poznali mi naznačuje, že on je ten dospělej a teď mě bez vysvětlení vyhodí. Přelezl jsem plot a lehl jsem si na trávu na jeho zahradě. Vytáhl jsem mobil a napsal jsem mu.

Lucas:'Co to mělo znamenat?'

Odpovědi jsem se nedočkal. Co mu asi přelítlo přes nos? Při vzpomínce na jeho chladný výraz jsem se rozbrečel. Schoulil jsem se pod francouzskými dveřmi vedoucími do obýváku. Doufal jsem, že dostane rozum a pustí mě dovnitř. To se ale nestalo.

Probudil jsem se asi v šest ráno a přešel jsem k oknu do ložnice. Pozoroval jsem ho. Ležel v hromadě kapesníčků. Když kvůli tomu brečel tak proč mě vyhazoval? Zaťukal jsem na okno. Vzbudil se a podíval se na mě. Asi se mě lekl. Nedivil bych se vypadám jak strašák do zelí. Šel do obýváku a otevřel mi francouzské dveře.

"Co tu ještě chceš?" Zeptal se mrzutě.

"Kromě vysvětlení proč si mě jen tak vykopl na ulici vlastně nic nechci." Vyzývavě jsem se na něj koukl.

"Co? Vždyť jsi mi napsal spoustu těch hnusnejch věcí a ať ti zabalim věci..."

"Já ti nepsal. Teda jenom po tom co jsem si lehl na zahradě." Vytál jsem mobil a ukázal jsem mu jedinou zprávu co jsem mu kdy poslal. On vytáhl svůj iPhone a ukázal mi zprávu, která byla vážně poslaná z mého čísla.

_______________________________________________________________

Stěhuju se! Radši bydlet sám, než s takovim sobeckym idiotem. Jsi odpornej, nesnáším tě. Zbal mi věci a až přijdu rovnou mi je podej. Už tě nikdy nechci vidět. Lucas.