Boss

18 (Boss)

Nasedl jsem do auta a vydal jsem se do centra. Byla tma a na ulicích bylo úpně prázdno. Zaparkoval jsem u pár ulic dál a zbytek jsem šel pěšky. Procházel jsem potemělou ulicí až jsem konečně došel k nejvyšší budově ve městě. Ve spodním patře bylo malé obchodní centrum, které bylo naštěstí otevřené. Vešel jsem dovniř a procházel jsem osvícenou chodbou mezi obchody a pohledem jsem hledal nějaký výtah nebo schodiště. Procházel jsem kolem desítek obchodů, v nichž se většinou na figurínách vyjímalo různé drahé oblečení, za které by normální člověk musel utratit polovinu jeho měsíční mzdy. Když jsem došel na konec chodby, která byla zakončena veklým supermarketem, začínal jsem se bát, že to nemá cenu. Pak jsem pohledem zabloudil ke dveřím, na kterých bylo napsáno "Nouzový východ". Zaradoval jsem se, ale ještě jsem neměl vyhráno. Celou dobu na mě totiž zírala jedna prodavačka. Abych zakryl své postraní úmysly, vydal jsem se do obchodu a koupil jsem si Kofolu a balíček žvýkaček. Posadil jsem se na jednu z laviček a začal jsem pomalu usrkávat z plastové lahve. Prodavačku očividně přestalo bavit čekání než se uráčim vypadnout a odešla. Přešel jsem ke dveřím a zatlačil jsem na ně. S lehkým zaskřípěním se otevřely a mě se naskytl podled na dveře vedoucí ven a schodiště. Byla tam tma, ale to mě rozhodně neodradilo. Začal jsem rozvážně vyházet schod po schodu. Vyšel jsem do prvního patra a otevřel jsem dveře. Ocitl jsem se v chodbě. Na každé straně bylo několik dveří. Postupně jsem do každých nahlédl. Za jedněmi se skrývala malá kuchyňka a zbytek byly kanceláře. Zajímalo by mě jestli to Chris najímá, nebo tu sídlí nějaká jeho firma. Vyšel jsem do druhého patra. Opět jen kanceláře. Tak to bylo i ve třetím patře. Ve čtvrtém byly jen čtyři o dost větší kanceláře. Neodolal jsem a vešel jsem do té největší. Na proti dveřím byl velký stůl s počítačem a mohutným koženým křeslem. Naproti stolu byla další tři křesla, která byla o dost menší. Za stolem byla tři obrovská okna. Jedno bylo otevřené. Vyhlédl jsem ven. Byl tu nádherný výhled, a to jsem ještě nebyl v nejvyšším patře. Otočil jsem se zpět ke stolu. Všiml jsem si, že na něm leží Chrisova jmenovka. Mohlo mě napadnout, že největší kancelář bude jeho. Otočil jsem se k odchodu a viděl jsem, že dveře které jsem nechal otevřené, se začaly vinou průvanu, vycházejícího z okna, zavírat a potom se s obrovským prásknutím zbouchly. Doufám, že to nikdo neslyšel. Rychle jsem vyšel z kanceláře a namířil jsem ke schodišti. Najednou mi někdo zakroutil ruku mezi moje lopatky a překryl mi pusu. Nemohl jsem nic dělat. Odvedl mě o výtahu a vyjel se mnou nahoru. Ve výtahu bylo zrcadlo. Pohlédl jsem tomu člověku do tváře. Byl to celkem mladý muž s černými vlasy a hnědýma očima. Nebyl moc vysoký, ale měl dobře vypracovanou postavu. Měl jsem co dělat, abych mu přestal zírat na svaly a břiše. Asi zachytil můj pohled, protože mi rukou za zády lehce škubl a já jsem s bolestným syknutím sklopil pohled k zemi. S jemným škubnutím se výtah zastavil a my jsme vešli do krátké chodby. Na jejím konci byly mohutné, dřevěné dveře. Muž už mi odkryl pusu a s příkazem ať jsem zticha zaklepal. Po chvíli se dveře otevřely a stál v nich Chris. Sevřel se mi žaludek.

"Ale ale.. Návštěva takhle pozdě? To se ti nepodobá Joey." Zasmál se Chris a já mlčel. Chris naznačil abychom šli dovnitř. Muž, který mě přivedl mě přivázal k židli a odešel. K židli přistoupil Chris. "Copak tě k nám přivádí." Upřel na mě pohled. Z jeho rádoby milého hlasu se mi dělalo špatně.

"To ty moc dobře víš! Tak mi řekni kde je!" Zařval jsem. Chris se zlomyslně usmál a pokračoval v jeho hře na hodného, nevinného chlapečka.

"Nemám tušení o čem to mluvíš." Řekl s ušklebkem na tváři. Nejradši bych mu jednu vrazil, ale bohužel jsem byl připoutaný k židli.

"Ty víšmoc dobře o čem mluvím, ale klidně ti to připomenu. Unesl si mého přítele. Vzpomínáš?" Vyjel jsem na něj a on se zatvářil překvapeně. Po chvíli se začal smát

"To je tvůj přítel? Já myslel, že si ho adoptoval nebo tak něco. Nevěděl jsem, že jsi na mladší." Řekl se smíchem. Nevím co mu na tom přijde vtipného. Nechápu jak mohl být tenhle člověk můj nejlepší přítel.

"Proč si to udělal?" Vyhrkl jsem a on zvážněl.

"Protože jsem do tebe blázen už od školy a ty sis toho nikdy nevšiml a bral si mě jako kamaráda. Užíralo mě to." Zavrčel a udělal krok blíž ke mě.

"Jasně, takže ti nestačilo mě znásilnit a zničit mi tak život? Ty si ještě musel unést osobu na který mi nejvíc záleží!?! Jsi magor! Měl by ses léčit. Jo a i kdybych si toho všiml, nechtěl bych tě!" V tu chvíli už jsem měl vážně záchvat vzteku a ječel jsem tak, že to musela slyšet i ta prodavačka dole. Najednou jsem zaslechl hlas, křičící moje jméno. Luk!

"Luku!" Zařval jsem z plných plic. To byla chyba.

"Drž hubu!" Zakřičel Chris, vlepil mi facku a rychlým krokem odešel odešel.

---

Táák... Další díl je tu :) Doufám, že vás to stále baví. Děkuju za čtení a komentáře :)