Boss

11 (Boss)

Věnováno: AnikaZmov

Ano vím, že jsem říkala, že další bude až bude na 10. dílu 5 votes, ale jsem slabá :D 

Probudil jsem se a Luk už mě probodával pohledem, když jistil, že jsem vzhůru, usmál se. Koukl jsem se na hodiny, bylo jedenáct večer.

"Co budeme dělat teď, když spíme přes den?" Šibalsky se na mě usmál. Sevřel se mi žaludek. Doufám, že nemyslí na to, na co myslím já. Neodpovídal jsem, jen jsem si nervózně prohlížel mé ruce. Asi poznal na co myslím.

"To nemyslím, neboj. Taky nejsem připravený." Usmál se. Podíval jsem se mu vděčně do očí. "I když představa to není špatná." Zasmál se zamyšleně. Vzpoměl jsem si na ten středeční incident. Usmál jsem se.

"Hlavně se do té představy neponoř tak jako posledně." Zasmál jsem se a Luk zrudl, jako rajče. "Promiň, nechtěl jsem tě přivéct do rozpaků, vlastně mi to lichotí." Luk složil hlavu do dlaní a začal se smát. "Nemáš hlad?" Zeptal jsem se. Asi není nejvhodnější doba, ale zaspali jsme oběd i večeři a něco jíst musíme.

"Ani ne." Řekl Luk. Proč mám pocit, že vůbec nejí? No uvidím a jestli zítra odmítne, tak to s ním proberu. Pořád se smál, a nebo možná chtěl skrýt, jak moc je červený. Odešel jsem si udělat jídlo. Dal jsem si jen chléb se sýrem. Nebudu se přece zdržovat vařením když si Luký nedá. Pustil jsem se do jídla a pak jsem začal mýt nádobí.

Luk

To je pako. Musel to vytahovat? Už sice odešel ale já jsem pořád červený až na prdeli. Šel jsem za ním do kuchyně a jemně jsem do objal zezadu kolem pasu. Musel jsem se vytáhnout na špičky. Zajímalo mě jak zareaguje. Otočil se, zvednul mě a posadil na linku. Bylo mi jasné co chce. Nebránil jsem se. Roztáhl jsem nohy aby si tam mohl stoupnout (Joey :'D) Chytl jsem ho kolem pasu a přitáhl blíž. Vášnivě mě políbil a rukama si hrál s mými vlasy. Po nějaké době jsem se odpojil od jeho rtů a sjel jsem ke krku. Bál jsem se jeho reakce, ale on držel. Lehce jsem mu krk políbil a pak jsem mu udělal cucflek. Musel jsem si ho trošku označit. V práci je tolik nadrženejch chlapů... Ještě párkrát jsem mu políbil krk a z jeho úst se vydral tichý sten. Usmál jsem se a vrátil jsem se ke rtům. Naposledy jsem ho políbil a s úsměvem na rtech jsem se mu zahleděl do očí.

"Jsi nádhernej víš to?" Zašeptal tiše a jemně mi prohrábl vlasy. Zasmál jsem se a zavrtěl jsem hlavou.

"Ty víc." Hádal jsem se ale on se jen usmál. Byl jsem rád, že už to není puberťák jako já. To bychom se to do nekonečna hádali o tom kdo víc... Najednou mi hlavou problesklo jak se na mě všichni vykašlali. Proč teď v tak dokonalé chvíli? Můj vlastní táta mě vyhodil z domu a moje "kamarády" jsem měsíce neviděl. Co když se na mě vykašle i Joey? Co když si najde někoho jiného, někoho lepšího? Ta představa mi vehnala slzy do očí. Sklopil jsem hlavu.

"Co se děje zlato?" Zeptal se starostlivě. Po táři mi stékaly slzy.

"Nic.." Špitnul jsem. Jsem idiot místo abych se mu svěřil tak si vymýšlím.

"Nelži!" Řekl prosebně a opatrně mi zvedl halvu. Podíval jsem se do jeho starostlivých očí.

"Jde o to, že všichni se na mě vykašlali. Táta, přátelé. Cítil jsem se nepotřebný. Nechtěl jsem žít v takovém světě. Neměl jsem pro koho." Při téhle větě jsem si vyhrnul rukáv trička a odhalil zjizvenou ruku. "A pak jsi se objevil ty a všechno je tak perfektní, že se bojím, že se na mě taky vykašleš. Že si najdeš někoho lepšího." Joey mi utřel slzy, zahleděl se mi do očí a zavrtěl hlavou.