Boss

23 (Boss)

Lucas

Probral jsem se v Joeyho posteli s jeho mikinou na sobě a znovu mi došlo co se vlastně stalo. Vstal jsem, zapnul jsem si Joeyho mikinu a šel jsem do obývacího pokoje, kde seděli kluci. Jakmile jsem tam vešel, všichni se na mě podívali. Posadil jsem se na gauč a koukal jsem se do zdi. Necítil jsem se ani o trošku líp, vlastně jsem se cítil naprosto mizerně.

"Luku zbal si věci za chvíli odjíždíme." Ozval se kousek odemě David a já se na něj nevěřícně podíval.

"Ty mu chceš Joeyho jen tak nechat?" Zeptal jsem se tiše a podíval jsem se mu do očí.

"Lucasi nech toho." Řekl prosebně, pohled do očí mi opětoval a já v jeho tváři viděl lítost a strach.

"Čeho mám nechat? Mám přestat myslet na Joeyho a dělat, že neexistuje když vím, že mu ten kretén ublíží? Ne děkuju!" Zvýšil jsem hlas, ale David zůstal úplně klidný.

"Sám dobře víš, že nemáme na výběr." Měl jsem pocit, že mu každou chvíli vrazím.

"Chceš výběr? Fajn! Takže buď zachráníme Joeyho a nahlásíme toho idiota na policii a nebo zbaběle odjedeme a necháme ho ať Joeymu natrhne prdel!" Koukal se na mě jako bych utekl z toho nejlépe hlídaného blázince na světě.

"Myslíš to tak jak si myslím, že to myslíš?" Zeptal se opatrně a přisedl si ke mě.

"A jak jinak bych to mohl myslet?" Řekl jsem už klidněji a David se zasmál.

"Chris není gay."

"Ten tvůj Chris ti asi neříká všechno." Teď už si k nám přisedli i Fred s Jackem a zvědavě se na mě koukali. "Fajn.." Začal jsem. "Když byl Joey na střední byli s Chrisem nejlepší přátelé no a jednou když měl Joey u Chrise přespat ho Chris no... znásilnil. Neříkejte mu, že to víte." Řekl jsem tiše a oni na mě koukali s otevřenými ústy, ale ani jeden neřekl nic.

"Tak pojď musíme jet." Ozval se po chvíli Dave. No to si snad dělá prdel?

"Hele už mě začínáš srát, takže ti to řeknu ještě jednou a pomalu. JÁ . BEZ . JOEYHO . NIKAM . NEJEDU!" Řekl jsem naštvaně a odešel jsem do 'mého' pokoje. Práskl jsem dveřmi a zoufale jsem se svalil na postel. To se na něj chtějí vážně vykašlat? To bych neudělal ani někomu, koho nemám rád natož příteli. Nechápu to... Ozvalo se klepání.

"Můžu?" Zpoza dveří vykoukl David.

"Jestli mi jdeš říct abych se zbalil tak ne." Zabručel jsem u v odpověď a on vešel.

"Promiň. Vím jak moc pro tebe Joey znamená a vím, že to samé znamenáš i ty pro něj a on mi řekl abych se o tebe postaral a někde se s tebou schoval." Jeho oči se stejně jako mé zalili slzamy.

"Já vím, žes to myslel dobře, ale já prostě nikam nejedu a je mi jedno, že by to tak Joey chtěl. Já ho chci zpět. Chci aby byl zase se mnou a aby mi řekl, že už je vše v pořádku a že už nás nikdo a nic nerozdělí." Po tváři mi stékaly vodopády slz a David se na mě chápavě podíval.

"Zachráníme ho." Řekl odhodlaně. Snažil jsem se na něj přes slzy podívat.

"V-vážně?" Otřel jsem si slzy a konečně jsem se mu mohl podívat do očí. Přikývl

"Vážně!" Řekl tiše. Vrhl jsem se k němu a objal jsem ho.

"Děkuju." Zašeptal jsem.

"Neděkuj ještě ani nevíme jak to udělat. Pojď za klukama a něco vymyslíme." Odešel a já se pomalu vydal za ním.

Joey

V klidu jsem si spal, když mě najednou probudil kopanec do zad. Prudce jsem vstal. To byla asi chyba, protože to vehnalo další bolestivý impuls do mého břicha.

"Co to máš s tím násilím?" Zeptal jsem se tak trošku drze. Tím jsem si vysloužil další facku. Jak jinak? Chris opět nasadil jeho "milý" výraz.

"Ani nevím." Řekl jakoby nic. "Pojď!" Zavelel a pevně mi stiskl zápěstí a táhl mě zase nějakou chodbou. Prošli jsme obývákem a vvešli jsme do prostorné a moderně vybavené kuchyně. Poručil mi ať si sednuu a předložil mi talíř s jídlem.

"Nechci jíst." Odsunul jsem talíř dál a podíval jsem se na něj.

"To je mi fuk. Budeš jíst. Nechtěj vědět co se ti stane když mi budeš odporovat." Řekl přísně a přisunul talíř zpět ke mě. S nechutí jsem se pustil do jídla. Chris si očividně vychutnával jak moc mě má v hrsti.

"Fajn. Jdeme si lehnout." Řekl když jsem dojedl a já se zděsil.

"Ne to nejdeme." Odmítl jsem a on se na mě zle podíval.

"Jestě jednou mi budeš odporovat a vyřídím si to s tebou po svém." Zavrčel a já se jako poslušný pejsek zvedl a šel jsem za ním. Opět mi sspoutal ruce a shodil mě na postel. Naštěstí mě zase jen objímal pořádně natisklého na jeho těle. Klepal jsem se strachy, že mi něco udělá, ale naštěstí se to nestalo. Jen jsme leželi.

---

Táák... další trošku nudná kapitola :D

Terrsixxbiersackkral- Neboj dočkáš se :D