Boss

24 (Boss)

Upozornění! Komu je pod 13 let tak ať to radši rovnou vypne a jde si hrát ven :P  

Chris se probudil a sevřel mě pevněji. Jeho ruka začala tlačit na mé břicho a já vyjekl jak malá holka. Chris nepřestal.

"Nech toho. To bolí." Vykvíkl jsem a Chris naštěstí vážně povolil. Malinko jsem se zavrtěl tak, abych se na něj tolik nelepil. Opět mi zatlačil a břicho.

"Zpátky!" Poručil a já se k němu opět přisunul. Tak moc se mi to hnusí. Už jen to jak ho musím poslouchat. Cítil jsem se jako jeho zvířátko. Celý den zavřený v malé mítnosti pak mě nakrmí a nakonec se se mnou mazlí. Nevadilo by mi to tolik, kdyby tam nebylo to mazlení. Proč se mnou chce jen tak ležet? Přijde mi to absolutně zvrhlé. Nejdřív mě zanásilní, pak mi unese přítele, pak mě zbije a pak se mnou leží v posteli. Nedává to smysl.

"Jdeme se vykoupat!" Vytrhl mě z myšlenek jeho přísný hlas a začal jsem se třást.

"S-spo-spolu?" Zaptal jsem se a vyděšeně jsem se na něj podíval.

"Jo!" Řekl přísně. Se strachem cokoliv říct jsem se nechal dotáhnout do koupelny. Přímo naproti dveřím byla obrovská vana. Vedle ní bylo umyvadlo a na druhé straně sprchový kout. Chris přistoupil k vaně a zapl kohoutek. Vana se začala napouštět horkou vodou a Chris do ní ještě nalil nějako pěnu nebo tak něco.

"Svlíkni se!" Poručil tím jeho přísným hlasem a začal si svlékat tričko. Nic jsem nedělal. Když už stál jen v boxerkách koukl se na ně. "Mám ti to servat, nebo začneš spolupracovat?" Pomalu jsem si začal sundavat tričko a pak i kalhoty. Chris si mě prohléhl a pak se mi opět podíval do očí. "Já čekám." Začal jsem si svlékat boxerky. Co nejrychleji to šlo jsem vlezl do vody, která pod vrstvou pěny nebyla ani vidět a čekal jsem co se bude dít. Chris vlezl do vany také a s mírným šplouchnutím se posadil za mě. Položil se a přitáhl si mě tak, abych mu ležel na hrudi. Zase jsem s začal třást. Chris můj strach ignoroval a dal si na ruce trochu mýdla a začal mi přejíždět po ramenech. Když jsem ucítil jeho ruce a mém těle cukl jsem sebou a začal jsem se třást ještě víc. Chris rukama sjížděl níž a zarazil se až u mého břicha, za což jsem mu byl v tu chvíli víc než vděčný. Potom ze mě pěnu spláchl a vylezl z vany. Hodil po mě ručník a odešel. Slyšel jsem cvaknutí zámku a vzdalující se kroky. Chris asi pochopil, že před ním bych z vany nevylezl a tak mě tu nechal samotného. Opatrně jsem vylezl z vany, osušil jsem se a oblékl jsem si jediné oblečení co jsem tu měl. Nevěděl jsem co dělat, tak jsem se prostě posadil na okraj vany a čekal jsem. Nejradši bych odtud utekl, ale tím bych ohrozil Luka a to nesmím udělat. Lucas si to nezaslouží. Zaslouží si žít klidně a bezstarostně, jako ostatní v jeho věku. Při vzpomíce na Luka jsem se rozplakal. Chybí mi, ale bude to tak lepší. Dveře se odemkly a vešel už oblečený Chris s pouty v ruce. Už zase. Tentokrát mi ruce spoutal ve předu a vedl mě do ložnice. Opět mě shodil na postel a přitiskl se ke mě. Objal mě zezadu a jako vždy ignoroval můj strach a v klidu ležel. Ucítil jsem tlak v jeho klíně a po chvilce mě prudce obrátil na břicho. Začalo mi docházet o co jde a začal jsem se bránit. Bohužel se spoutanýma rukama to šlo vážně špatně, takže mi stačila jedna malinká rána do břicha abych se bezvládně shroutil na postel. Chris ze mě strhl oblečení. Když už jsem byl nahý vytáhl mě na čtyři a stáhl si kalhoty. Nemohl jsem se bránit, měl jsem spoutané ruce a navíc jsem byl ochromen bolestí a strachem. Pevně mě chytl za boky a prudce do mě vnikl. Jestli jsem si do té doby myslel, že bolest břicha je můj největší problém, tak jsem se šeredně pletl. Oči se mi v mžiku zalily slzamy a lehce jsem zařval bolestí. Chris začal přirážet a sténat a já jen zoufale brečel. Po nějaké době, která mi přišla jako několik dní se do mě udělal a odešel. Zamkl za sebou a nechal mě tam jako použitou hračku. Tak jsem se shodou okolností i cítil. Stočil jsem se do klubíčka a tiše jsem plakal. Celý jsem se třásl. Nevím, jak dlouho jsem tam ležel, ale po nějaké době vešel Chris a poručil mi, ať se zvednu a jdu s ním. Odvedl mě do "mého" pokoje, hodil za mnou mé oblečení a odešel. Přikryl jsem se dekou a znovu jsem se rozplakal. Snažil jsem se nemyslet na tu bolest. Oči se mi zalepily slzamy a jako zázrakem jsem usl.

Lucas:

Seděli jsme s Davidem, Jackem a Fredem v kuchyni a probírali jsme návrhy na osvobození Joeyho. Jediná věc, která by se dala použít bylo zavolat policii.

"Mohli bychom mu zavolat jako ředitel nějaké firmy a domluvit si s ním ''pracovní'' schůzku a mezitím unést Joeyho." Vyhrkl Fred do ticha.

"Ne já bych to prostě ohlásil na policii." Namítl David a já s ním musel souhlasit.

"Fajn. Tak tam zavolej." Souhlasil Fred a Dave vytáhl z kapsy telefon a vytočil číslo policie a zapl to nahlas.

"Haló? Tady seržant Sawyer jak vám mohu pomoci?" Ozvalo se z telefonu.

"Chtěl bych nahlásit únos. Teda skoro-únos je to komplikované..."

"Povídejte. Máme čas." Řekl klidně policita a Fred mu začal vše vyprávět. Začal s tím, jak unesl mě a skončil tím jak k němu šel Joey. Policista si to pravněpodobně zapisoval, protože i z telefonu šlo slyšet ťukání kláves. Potom opět promluvil. "No podle toho co jste mi právě řekl se to nedá považovat za únos, protože ten dotyčný tam šel dobrovolně. Lituji, ale nemůžeme s tím nic dělat. Návštěva se nedá nazvat únosem." Řekl policista a mě se nahrnuly slzy do očí. Už jsem to ani moc neřešil, protože v poslední době brečívám často.

"Dobře. Omlouvám se. Na shledanou." Ukončil to David. A moje naděje, že se s Joeym co nevidět uvidím, byly pryč.

---

Táák... doufám, že vás tahle kapitola neodradila :D Ani nevíte jak dlouho jsem se přemáhala abych to vůbec napsala. No... takže jako vždy děkuji za milé komenty a za votes ;)