Boss

7 (Boss)

Táák je tu další díl, ale nejdřív vám chci poděkovat za všechna ta čtení a votes. Jsem móóc ráda, že vás to baví :3 Popravdě jsem to ani nečekala :)

Lucas

Zvedl jsem se a šel jsem do obýváku. Stál tam u jednoho z velkých oken a koukal ven. Nevěděl o mě.

"Dobrý den pane Collinsi. Chtěl bych se zeptat jestli by se ještě nenašlo jedno místo." Zmateně se otočil. Nemohl jsem si pomoct, ale usmíval jsem se jako idiot.

"Myslíš v baru?" Tvářil se jako bych se totálně pomátl. Stáli jsme od sebe asi dva metry a upřeně jsme si hleděli do očí.

"Ne, myslím ve vašem srdci." Řekl jsem a zahleděl jsem se mu hluboko do očí. Chvíli nevěřícně stál a pak se ke mě rychle rozešel, chytl mě kolem pasu, přitáhl si mě a něžně mě objal. S radostí jsem mu dal ruce kolem těla. Přesně tohle jsem chtěl. Stáli jsme tam celkem dlouho, ale i tak mi to přišlo jako pár vteřin. Bylo to kouzelné. Asi proto, že to bylo s MÝM panem Collinsem, nenechám nikoho aby nás rozdělil. Chci ať všichni vidí, že je jen můj a že se ho nehodlám vzdát.

"Myslel jsem, že se na mě zlobíš." Zašeptal mi do ucha.

"Snažil jsem se, ale na vás se nejde moc dlouho zlobit." Usmál jsem se mu na hrudi.

"Přestaň mi vykat, pískle!" Přikázal přísně. Ano, tohle je ten Joey do kterého jsem se zamiloval. Políbil jsem ho na tvář. Usmál se.

"Neříkej mi pískle." Špitl jsem. Přejel mi rukou po bocích.

"Jsi strašně pohublej. Jak dlouho jsi byl v tom parku?" Zeptal se hlasem který byl zároveň přísný a starostlivý.

"Asi tři dny." Vykulil oči. A šel do kuchyně. Přinesl další porci svíčkové a poručil mi ať to sním. Poslechl jsem ho a nasoukal jsem to do sebe.

"Jo a kdyby ti to ještě nebylo jasný tak od teď bydlíš tady."

"Joey to nejde. Nechci ti přidělávat starosti." Zakňučel jsem.

"Nepřiděláváš mi starosti. Navíc jsi teď můj přítel takže..." Zarazil jsem ho.

"Počkat... Já jsem tvůj přítel?" Usmál jsem se.

"No já myslel že jo ..."  Přerušil jsem ho.

"To jsem rád." Usmál jsem se.

"Takže tu zůstáváš? A NE neberu jako odpověď!" Zasmál se, ale rozhodně nevypadal, že by si dělal legraci. Má dokonalý úsměv.

"Fajn..." Usmál jsem se a on mi úsměv šťastně opětoval.

"Jsem tak rád že jsi mi odpustil. A konečně si jen můj." Zamyslel jsem se nad tím co právě řekl. Představoval jsem si jak se milujeme.

"Já taky." Zamumlal jsem pořád omámený tou představou. Tak trošku jsem si nevšiml jak hluboko jsem byl do té představy ponořený, protože se mi v kalhotách udělala boule. Odskočil jsem si na záchod a udělal jsem co bylo třeba. (:D Nechce se mi to popisovat) Jen doufám, že si toho Joey nevšiml. Vrátil jsem se zpět do kuchyně a podle směru Joeyho pohledu mi došlo, že si toho všiml.

"Takže... Můžu zase pracovat v baru?" Snažil jsem se to nenápadně zamluvit.

"Vždyť nemusíš teď jsi se mnou a já se postarám aby si se měl dobře." To bylo vážně rozkošné jak se o mě chtěl starat, ale nevím jestli to takhle chci. Představa je to pěkná, ale asi by mi z toho za chvíli hráblo. Zavrtěl jsem hlavou.

"To nejde zbláznil bych se nudou a navíc když budu pracovat, budu s tebou celý den." Usmál jsem se a Joe mi úsměv opětoval.

"Dobře. Ale už bychom měli jít spát."