School of superkiller - Hunt for vampires

16.kapitola - Únos

Ahojky! Tak jako vždy děkuji za vote a shlédnutí. Taky vám chci poděkovat, že jste vydrželi až sem. Páni, to jsem doopravdy nečekala. ;-)  Jo a pokud by se někomu chtělo, prosím o koment. Díky. Přeji příjemné čtení. LuluLabby.

Probudila jsem se v sšeřelé místnosti. Všimla jsem si, že jsem jen ve spodním prádle. Pokusila jsem se pohnout, ale nešlo to. Ozvalo se jen řinčení železných okovů. Podívala jsem se na své ruce. Byly přivázané k protějším stěnám a drželi mě ve vzduchu. Vypadala jsem jako ukřižovaná.

Místnost prořízlo ostré světlo a zavrzání těžkých železných dveří.
„Á, tak naše princezna se konečně probrala. Spala si dýl, než jsme čekali. Už jsme se báli, že se neprobudíš."

Do místnosti vešel zrzavý upír. Ten, který působil jako vůdce těch, kteří mě přepadli. Ten, který do mě svými otrávenými tesáky vpustil jed.

„Takovou radost vám neudělám..." řekla jsem ospale. „Jak dlouho jsem spala?"
„Trošku jsem to přehnal s jedem. Málem jsem tě zabil." přiznal.
„Jak dlouho jsem spala?!" zopakovala jsem otázku.
Omluvně na mě pohlédl. „Dvě hodiny."

Paráda. To je prostě paráda! pomyslela jsem si.
„Unesli jste Darju." obvinila jsem je.
„Jest-li myslíš tu holku, tak jo."
„Proč?" chtěla jsem vědět, ikdyž už jsem odpověď znala.

„Potřebovali jsme tě sem nějak nalákat. A věděli jsem, že ikdyby ta holka pro tebe nic neznamenala, tak ten váš ředitel tě stejně pošle za ní."
Chtěla jsem protestovat, ale měl pravdu. Udělal to.

„Co ode mě chcete? Už jste udělali to, oč jsem vás žádala?"
„Pracujeme na tom." přiznal. „Ale jsi tu proto, že Horas tě chtěl vidět. A taky od tebe potřebujeme něco vědět."

„Tak to jsme dva. Kde je Darja? Co jste jí udělali?" začala jsem běsnit.
„Klídek, nic jsme jí neudělali. Jak říkám, byla to jen návnada. Brzo jí pustíme."
„Kdy?"
„Brzo." řekl jen a přistoupil blíž. Už to začíná.

„Teď se budu ptát já. Co je ten novej kluk zač? Kdo jsou jeho rodiče? Je silnej? Je nebezpečnej, nebo může být pro nás nebezpečnej?" chrlil jednu otázku za druhou.
„Nic ti neřeknu."
„Dělej!" zařval.
„Ne!"

Po pár minutách dohadování přistoupil k drastičtějším metodám. Zakousl se mi do zápěstí a vpustil mi do žil množství jedu, který mi způsobil okamžitou otravu. Na ruce od zápěstí nahoru se mi začali vypalovat upíří runy, které značili, že jsem poznamenaná. Čím víc run, tím víc mučení.

Otrava mi prostoupila celou levou ruku. Málem jsem bolestí vykřikla, ale včas jsem výkřik polkla.
„Tak budeš mluvit?" zeptal se a švihl mě bičem do zad.
„Ne." řekla jsem ztěžka, potlačujíc bolest.

Zrzek přistoupil k druhé ruce a zakousl se do ní. Jed mnou opět začal prostupovat. Tentokrát jsem bolestí vykřikla.
„Zino!" zaslechla jsem Willův vzdálený hlas, stejně jako předtím. Začínám blouznit...

Zrzek takto pokračoval dál. U každé končetiny se zastavil a zeptal se mě, přičemž vždy švihl bičem. Pokaždé jsem odpověděla "Ne".
Když skončil, byla už jsem úplně vysílená. Sotva jsem udržela oči otevřené.

Do místnosti přišli dva upíři, sundali mi okovy a džejíc mě za ruce následovali zrzka ven z místnosti.

***

Dopadla jsem na tvrdou zem. Okolo mě se rozprostřeli mé uhlově černé vlasy a zakryli mi tvář. Díky tomu, jak byli dlouhé, mi dokonale zakryli nahé části těla, takže jsem se cítila alespoň trošku zahalená.

„Vítej, Ledový draku. Doufám, že nebyl Ronaldo příliš hrubý." promluvil ke mě tmavovlasý upír v drahé róbě, sedíc na podstavci připomínající trůn.
„Jako vždy, Horasi." odpověděla jsem.

Horas se ďábelsky zasmál. „No výborně, už-."
„Co ode mě chceš?" skočila jsem mu do řeči.
„Ale, jen malou službičku." řekl naoko nevinně.
„Na to zapomeň."

„Ale notak, žádné informace jsi nám neposkytla, tak alespoň tohle."
„Ne!" odmlčela jsem se. „Spíš mi řekni, kde je Darja. A jestli už jsi splnil to, oč jsem žádala."
„Tu holku už jsme pustili. A k tamtomu... Pracujeme na tom. Ale neni nikde k nalezení."

„Tak asi nehledáte moc dobře!" osočila jsem se na něj.
„Děláme co můžeme, hledáme po celém světě, ale každá stopa, kterou získáme, je falešná. Nedá se nic dělat." odpověděl nezaujatě.

„Ale možná, kdyby si nám poskytla službičku, tak bychom pak hledali lépe..."
„Říkám ti, že ne!" odpověděla jsem odhodlaně.
„No, tohle tě možná přesvědčí." usmál se. „Přiveďte ho!" poručil.

Do místnosti vešli tři upíři. Včele kráčel zrzavý upír Ronaldo a za ním šli dva, kteří za sebou někoho táhli.
Došli až k nám a předhodili přede mě do krve zmláceného člověka.

Když mi došlo, kdo to přede mnou leží, nikdo by se ve mě krve nedořezal.
„Wille." zašeptala jsem. „Co jste mu to udělali?!" rozkřikla jsem se.
„Nic, ale příšerně sebou házel, jen aby se za tebou dostal. Tak jsme ho umlčeli." odpověděl Ronaldo.

Snažila jsem se zůstat v klidu, ale moc se mi to nedařilo. Doslova ze mě lítali blesky, jak jsem byla naštvaná.
„Tak co, poskytneš nám službičku?" zeptal se Horas.
„Ne." odpověděla jsem nepřítomně s pohledem na Willovi.
„Dobře si to rozmysli. Buď ty, nebo on. My tu krev dostaneme."

Při pomyšlení, že by Willovi odebírali obrovské množství krve příšerně bolestivým způsobem, se mi udělalo zle. Nemohla jsem dopustit, aby tolik trpěl jen kvůli mě.
„Fajn. Ale ihned ho dopravíte ke škole. A mě potom taky pustíte." diktovala jsem si podmínky. Ač to bylo riskantní vůči celé místnosti naplněné upíry, musela jsem to zkusit.

„Samozřejmě, že tebe i toho kluka pustíme. Přece si tu nenechám někoho, kdo nás může v klidu povraždit. Možná jsem prevít, ale blázen ještě nejsem. Jeho ihned pustím a tebe hned, jak budeš schopná stát."

Chvíli jsem přemýšlela nad jeho slovy a hledala skulinku, která tam ovšem nebyla.
„Platí." souhlasila jsem, ignoruje Willovi nesouhlasné výkřiky.

Zatímco Williama odváděli pryč, přistoupil ke mě zrzavý upír a zakousl se mi s chutí do krku.
„Nech jí tam jen tolik, aby přežila." informoval ho Horas. Ronaldo ani necekl a dál ze mě vysával život po litrech krve.

Stmívalo se mi před očima. Měla jsem pocit na zvracení a na mysli neustálý strach o Williama. Kde se tu vzal? Jak ho sem dostali? Byl to on, kdo mě sledoval? Přemyšlela jsem o spoustě věcech, než jsem upadla do bolestného spánku.