School of superkiller - Hunt for vampires

19.kapitola - Svázáni Věčným slibem

Ahojky. Chci strašně moc poděkovat za vote a shlédnutí. Paní! Moc děkuju. Za odměnu jsem pro vás připravila nový příběh s názvem Six Rebel's. Snad se vám bude líbit. LuluLabby :-*

„Jak se to mohlo stát?!" křičel na mně Luco.
„Nebyla jsem ve formě." odpověděla jsem nepravdivě. Byla jsem ve formě, ale z jistého důvodu jsem ty upíry nemohla zabít. A navíc jsem nepočítala s tím, že se tam objeví William.

„To máš teda pravdu. Ale má to i jednu výhodu."
„Jakou?" nechápala jsem.
„Víš, byl jsem ve městě a ty prášky, které bereš, se už rok nevyrábějí, takže doteď si brala jen jeho zbytky. A kvůli tomu si tento měsíc nedostala svůj příděl. A to vedlo k obrovskému nárůstu tvojí síly, který jsme u tebe zpozorovali."

Zamyslela jsem se. „Nechápu, kam tím míříš."
„Bez prášků nedokážeme tvou sílu potlačovat." odmlčel se. „Začínáš se měnit."
Ne! Nemůžu se změnit. Já nechci!
„Víš moc dobře, co to způsobylo posledně." pokusila jsem se vypadat klidně.

„No právě. A proto musíme přijmout určitá opatření. Teda hlavně ty."
„Jaká opatření?" Uvnitř jsem ale propukala v paniku.
Luco si opřel lokty o stůl a spojil ruce, kterými si podepřel bradu. Usmál se na mě, jakoby mu to, co řekne, dělalo ohromnou radost.

„Musíme maximálně potlačit tvou narůstající sílu, a proto jsem vymyslel tyto opatření: Za 1. zdvojnásobíme trénink, za 2. znásobíme závaží, za 3. upravíme jídelníček, za 4. omezíme spánek a za 5. vyhneme se kontaktu s lidmi."

Uchechtla jsem se. „A to je vše? Nic víc? To mě můžeš rovnou probodnout nebo ze mě udělat zombíka. Vyjde to na stejno!" a plácla jsem sebou na gauč.

„To bych mohl, ale neudělám to." řekl sebejistě. Podíval se na hodinky, zamračil se a obrátil se na mně.
„Tak abychom pokračovali." vzal do ruky papír s pokyny. „Za 1. je jasný, za 2. zvýšíme na 50, za 3. ovoce nebo zelenina, za 4. můžeš spát max. do čtyř, za 5. pokud pocítíš hlad, okamžitě odejdi z blízkosti lidí."

Někdo zaklepal na dveře. Luco nadskočil a pak se podíval na hodinky.
„Můžeš jít. Začínáš zítra." oznámil mi.

Vstala jsem a vydala se ke dveřím. Neměla jsem nejmenší chuť se s kýmkoliv vidět. Byla jsem vyděšená, což byl u mě dost nevýdaný jev.
Nahodila jsem svou chladnou masku, abych nedala najevo sebemenší pocit.

„Jo a nezapomeň, že máš držet jazyk za zuby." řekl těsně před tím, než jsem otevřela dveře a spatřila Willa.
Paráda, pomyslela jsem si.
Vyšla jsem na chodbu a připojila se k Willovi, který mě měl doprovodit.

***

Dorazili jsme na pokoj. Celou dobu jsme šli v tichosti. William vypadal ustaraně, s něčím si dělal starosti. Zeptala bych se ho, ale sama jsem si je dělala kvůli svému novému režimu a nově nastalé nepříjemné situaci.

„Omlouvám se." řekli jsme oba najednou.
„Za co se omlouváš?" zeptali jsme se unisono.
„Omlouvám se, že jsem ti způsobil problémy." řekl Will. „Ale za co se omlouváš ty?"

Povzdechla jsem si a svalila se na postel. Tohle byla poslední šance si odpočinout.
„Měla jsem něco udělat, když tě zajali. Zbytečně jsem tě zatáhla do nezpečí, které se tě ani netýkalo."
„Sakra, blázníš?! Mučili tě, otrávili tě, bičovali tě... A to jenom proto, že chtěli informace o mě. A navíc si vůbec nevěděla, že tam jsem. A stejně si nic neřekla. Děkuji ti."

Otočila jsem se na něj. Seděl na posteli, hlavu položenou v dlaních. Vypadal zničeně.
„Počkej. To přece-."
„To já jsem měl něco udělat." přerušil mě, se slzama v očích. „Měl bych být rád za tak skvělou učitelku, která mě toho tolik naučila a měl bych být schopen to použít v boji. Ale nebyl jsem. Nechal jsem se zajmout a ještě jsem nebyl schopný ochránit to nejcenějsí. Jsem slaboch!"

„Sakra Williame, jsi nováček! Nebyl si na něco takovýho připravený. A navíc to já mám chránit tebe. Od toho tu jsem." vysvětlila jsem mu.

Pozorně jsem sledovala, jak se jeho tělo napíná, jak zatíná čelist a ruce v pěsti.
Prudce vstal, stejně tak já. Byla jsem připravená na všechno.
Došel ke mně, zastavil se jen několik centimetrů ode mně. Pohlédl mi hluboko do očí. Měla jsem pocit, jakoby nahlížel přímo do mého nitra. Do mé duše.

„Věřím, že nejsi taková, jakou se děláš. A proto slibuju, že odhalím světu tvou pravou tvář, aby tě viděli takovou, jakou tě vidím já. Slibuju, že zkrotím Ledového draka a odhalím jeho nitro." řekl s takovou přesvědčivostí, že jsem mu to skoro věřila.

„Slibuju, že zesílím a budu tě navěky ochraňovat. Slibuju, že vždy budu po tvém boku, v životě i smrti. Slibuju, že porazím všechny nepřátele, kteří by ti chtěli cokoliv udělat. Slibuju, že tě budu do smrti následovat, ať půjdeš kamkoliv. Slibuju ti svou nekonečnou věrnost. Navždy."

Energie z něj při těch slovech přímo čišela. Myslel to vážně. Zavázal se mi slibem, který nelze zrušit. Ani za života, ani za smrti. Slíbil něco, co nikdy nemůže splnit. A já to nemohla odmítnout.

Napjal se, zaťal ruce ještě víc, až mu zbělali klouby a udělal ještě jeden krok. Naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha: „Navždy budu jen tvůj..."

Odtáhl se, oči se mu leskly. Otočil se a beze slova vyběhl z pokoje.

Najednou mě přepadla hrozná migréna. Hlava mě příšerně třeštila, div se neroztříštila. Začalo mě příšerně pálit na srdci. Byl to podobný pocit, jako když se mi na těle vypalovali upíří runy.

Stáhla jsem si tílko a podívala se na místo, kde by mělo být srdce. Byl tam vytetovaný znak Věčného slibu. William svou přísahu myslel od srdce. Naše srdce se svázala k sobě. A to navždy. Kurva, Wille! Cos to udělal? nadávala jsem v duchu.

Ps: Na obrázku je znak, který je vytetovaný na Zinině pravém prsu. Je to znak, který je důkazem toho, že dotyčný je svázaný Věčným slibem. Znak znamená Věčnost a objevuje se vždy nad srdcem.