School of superkiller - Hunt for vampires

28.kapitola - Zabít nebo nechat žít?

Omlouvám se, že kapitolka nevyšla v pátek, rozbil se mi počítač a tablet je jaksi zabaven. A taky jsem momentálně nemocná, tak mi to hold špatně myslí. :-( Těšte se na pátek! LuluLabby :-*

Zítra to bude přesně šest měsíců od začátku školy. A taky šest měsíců od příchodu Williama. A taky... zítra to bude šest měsíců, co se mi vrátil ten příšernej sen, který se začíná tvářit jako skutečnost.

Šest měsíců. Ještě mi zbývá šest měsíců, než odtud budu moct nadobro vypadnout. A až odtud vypadnu, začne můj hon na upíry. Zabiju je. Všechny, až na jednoho, kterýho budu mučit tak dlouho, dokud sám neukončí svůj život. A pak...

„Zino?" vytrhl mě z myšlenek Williamův hlas. „Máš e-mail?"
„Ne. Proč?"
„No... Mamka by si s tebou chtěla povídat." řekl opatrně.

Vylezla jsem z koupelny a došla jsem k němu. Nahnula jsem se mu přes rameno a přečetla jsem si e-mail, který svítil na obrazovce.

From: Will Hunter
To: C. C. Hunter
Ahoj zlato. Jak se máš? Co škola? A co Zina? Všechno dobrý? =-O
Když už jsme u Ziny, zjisti mi, jestli má e-mail. Ráda bych si s ní popovídala, ale když nemá telefon, tak je to těžké. :-(
Ps: neříkej jí, co dostane k Vánocům. ;-)
Mamka :-*

Zle, skoro až vražedně jsem se podívala na Williama.
„To víš, mamka a ty její emotikoni." řekl na obranu a rychle vypnul prohlížeč, abych si nevšimla něčeho dalšího.

„Co mělo znamenat A co Zina? A to Neříkej jí, co dostane k Vánocům? Říkala jsem, že Vánoce neslavím!" křičela jsem na něj.
„No ták. Uklidni se. Máma neposluchá, za to já nemůžu."
„Kdo tady neposlouchá seš ty!"

Otočila jsem se na patě a práskla jsem dveřmi od koupelny. Byla jsem neskutečně naštvaná, ale i ráda. Bylo fajn, že se o mě zajímají, ale nelíbilo se mi, že mě neposlouchají. Na to jsem nebyla zvyklá a rozhodně jsem si nehodlala zvykat."

„A dělej, nebo přijdeš pozdě! Už zase!" zakřičela jsem přes dveře na Williama. Od té doby, co jsem se mu přestala věnovat, chodil na hodiny pozdě anebo vůbec. Měl z toho problémy, ale i já, protože jsem neohlídala svého svěřence. No, dopadl líp, než ti ostatní.

***

„Tak co pro mně máš?" zeptala jsem se Luca.
„Doprovodila si Willa na hodinu?"
„Jo! Já svou část práce plním, nemůžu za to, že je to vůl!"
Zasmál se. „To mi připomíná větu: Nemůžu za to, že zemřel mým mečem." Znovu se zasmál.

„Ha. Ha. Moc vtipné! Tak co pro mě máš?" zeptala jsem se podrážděně.
„Na." vytáhl ze šuplíku ve stole černou piksli a hodil jí to mě. Bez problémů jsem jí chytila.
Přečetla jsem si nápis na krabičce. Bloody pillows.

„Krvavé polštářky? Jako fakt? Vždyť to vypadá jako droga."
„Správně. Vypadá. Ale ve skutečnosti je to umělá výživa pro upíry."
„Tak tohle jsem sháněla? No super! Teď Darke ví, že jsem upír!"