School of superkiller - Hunt for vampires

26.kapitola - Probuzení

Ahojky. Tak, psala jsem jako ďas, dokonce jsem napsala část Six Rebel's a podařilo se mi splácat další kapitolku. No, snad to nebude taková hatmatilka a příběh Vás bude i nadále bavit. Napište mi do komentů, jaké to bylo. LuluLabby :-*

Probudila jsem se v temné místnosti připomínající vězení. Všude se válely řetězy s okovy, kosti, lebky, kusy oblečení. Pavučiny visely ze stropu snad úplně všude. Vypadalo to spíš jako nějaká kobka než vězení.

Měla jsem žízeň. Přejela jsem si jazykem po zubech, když jsem ucítila sladký pach krve. Znova jsem si opatrně přejela jazykem po zubech a zarazila jsem se na něčem ostrém. Přesněji na dvou ostrých špičácích.

„Konečně si se probudila?" roznesl se místností čísi hlas. Vzhlédla jsem. Za mřížemi se tyčily čtyři osoby v černém plášti s kapěmi na hlavách.

„Co tady dělám?!" zeptala jsem se ostře. Nic jsem si nepamatovala, na nic jsem si nemohla vzpomenout, nic se mi nevybavovalo.

„Zabila jsi mnoho lidí, tak jsme tě zavřeli dřív, než si stihla zabít ještě někoho dalšího." ozval se muž, který byl cítil jako vlkodlak.

„Co je na tom divnýho, že jsem zabila hromady lidí?" zeptala jsem se.
„Není nic divnýho na tom, že jsi někoho zabila. Ale když vyvraždíš celou školu v podobě běsnícího upíra, to už divný je." odpověděl.

Tak já jsem vyvraždila celou školu? Zabila jsem je? Nádhera! honily se mi myšlenky hlavou.
„No a co?"
„No a co? Jak můžeš být tak chladná?" zeptal se vlkodlak.

Chladná? Ano, jsem chladná, a co má být? Jsem Ledový drak a mé srdce je z ledu. Už nikdy neroztaje, už nikdy neodhalí mé pravé já.

„Uvědomuješ si vůbec, koho všechno si zabila?" vytrhl mě z myšlení jeho hlas. Sundal si kápi a odhalil mi tak svou tvář. Ostatní protestovali, ale pak si i oni sundali své kápě.

Najednou se přede mnou objevili čtyři úplně jiné postavy, než jsem si představovala - nejstarší představitel vlkodlačí rasy Bruno Cabani, Luco, Jayden a muž, jehož tvář jsem nepoznávala.

„Tyrel, Darja, Doris, Christopher, Matt, Tony... i Will." vyjmenovával Luco jména těch, které jsem zabila.
Zabila jsem je? Opravdu jsem všechny zabila? I Williama? Nic si nepamatuju... Vím jen, že jsem se skvěle bavila!

„Za tohle můžeš ty..."
„Já za to nemůžu!"
„Za to můžu já..."
„...měli bychom jí..."
Slyšela jsem útržky jejich rozhovoru. Dělalo mi problém je vnímat, měla jsem hlad. A velký.