Story Of My Life

Pozor na alkohol...

„Půjdem tancovat?" Najednou je nějakej hodnej ne?
„Nejdřív si dám panáka!" S nima to tu střízlivá vážně nedám...
Udiveně se na mě podíval, a když jsme došli k baru, uvolnil mi židli vedle sebe. Objednala jsem si whisky, kopla to do sebe a už jsem objednávala další.
„Páni, ty jedeš!" hvízdl si Zayn.
„No... to ty si mě chtěl poznat. Tak ti teď dávam možnost." Usmála jsem se na něho a vypila tu skleničku. Takhle to zopakuji ještě dvakrát. Objednávám další a najednou slyším známou melodii. La Bomba - King Africa! Supr! Ve vteřině jsem dole ze židle a už tancuji ve škole naučenou choreografii. Nezajímá mě, co si o mně ostatní myslí. Prostě si užívám tanec. Vždycky mě tancování bavilo a asi taky vždycky bude. Vžívám se do toho tance tak moc, že zůstávám i na písničku 'Coco Jambo' od Mr. Presidenta, na 'Bailando' od Loony a dokonce i na 'Boom, boom, boom, boom' od Vengaboys. Pak se ke mně přišel přidat i Niall a zrovna začali hrát 'Talk Dirty' od Jasona Derula. To bylo hodně vtipný. Ani už jsem smíchy nemohla tancovat, protože on se začal tak nehorázně předvádět. Vůbec neuměl tancovat! Pokaždé, když jsem si myslela, že už to horší bejt nemůže, jsem se spletla! Po dohrání písničky odcházím opět k baru a házím do sebe dalšího panáka. Pak ještě jednoho a pak dalšího.
„Bezvadně tancuješ." Řekl Zayn a přisedl si. Ostatní někam zmizeli. Alespoň se vyhnu Harroldovým pohledům!
„Ani ne..." Usměju se na něj a objednávám další pití.
„Měla bys trošku brzdit!"
„O mě se neboj... Já toho vydržím hodně!"
„No dobře, ale nerad bych tě pak táhl do postele."
„Vážně?"
„No... rád, ale ne opilou." Aha... tak takhle to je! „Emm... Pověz mi něco o sobě." no jasně... zakecat tu trapnou chvíli! :D
„Co bys chtěl ještě vědět? To hlavní už víš a víc toho nepotřebuješ." nechci mu o sobě nic říkat. Nerada o sobě mluvím! Ale jak se na mě dívá...
„No tak fajn. Co chceš vědět?"
„Všechno!"
„No, ty nejsi zrovna nějakej troškař..." usměju se a klopím do sebe další skleničku. „Dobře, ale uděláme to po kousíčkách jako seriál. Přece tu nechceš jen tak sedět a poslouchat mě!"
„No... možná chci."
„Ale já o sobě nechci mluvit... moc... Jak se jmenuju a odkud jsem, už víš, ne?" jen s úsměvem přikývl.
„No... co dál? ... Je mi devatenáct a ráda maluju."
„To je všechno??"
„Jo...! Pro dnešek."
„Ale notak! Prosím!"
„Když ti to řeknu všechno teď, tak se pak nebudeš těšit na pokračování..."
„Na pokračování s tebou se budu těšit vždycky!"
„No... to je hezký, ale teď si potřebuju odskočit..."
„Ani se nedivím...!" usmál se.
„Tak zatím..." zvedám se ze židle a stahuju si šaty.
„Počkám si tu na tebe... Mně neutečeš!"
Ok, ale kdo řekl, že se vrátím? Když vylezu ze záchoda, procházím kolem piána a... 'něco mě napadlo!' Očima hledám DJje. Mám ho! Odcházím za ním a sděluji mu svůj nápad. Po kývnutí jeho hlavy, jdu sebejistě ke klavíru, ale jakmile oznamuje, že jim zahraju a zazpívám, trošku znervózním. To trapný ticho! OK. Položím ruce na piáno a hraju. Po chvilce začínám i zpívat, a když vidím, že se jim to všem líbí, všechno ze mě opadne. Hraju ploužáka. Neumím zpívat rychlé písničky! Ale co? I písnička od Natashy Bedingfield 'Wild Horses' se chytla a všichni tancovali. Pak mi DJ naznačil, že mám zazpívat ještě jednu a moje volba byla jasná. Trošku známější písnička Impossible v podání Jamese Arthura také není špatná. Když jsem skončila, vstala jsem a uklonila se. Netuším jak zareagovat... všichni tleskají. Zmůžu se jen na překvapené „Thanx. Thank U very much!" Zamířím k baru, samozřejmě už tam nikdo nesedí, a objednávám si další whisky. Začínám se nudit! Vypiju další skleničku a chci zaplatit.
„Budu platit!" hejkla jsem na barmana.
„To nejde! Píšu už to na účet někomu jinému." Co? Komu zas?
„Proč?"
„Přišel sem a řekl, že všechno, co si dáte, mám psát jemu na účet. Tak to dělám."
„Kdy přišel?"
„Před chvílí. Když jste hrála na piáno." Kterej blb?!?
„Kdo to byl?"
„Nevím, ale sedí támhle" řekl a ukázal za mě. Otočím se. Harrold! Tak dost... Znám ho sotva den a už mi leze neuvěřitelným způsobem na nervy! Ale moment... Tohle není Harry ...