Story Of My Life

Rada k nezaplacení

Pohled Harryho
Proberu se ve svém pokoji. Vím, jak jsem se sem dostal. Pamatuju si všechno. Každý slovo... a to mě užírá! Jsem vážně debil. No... debil? To je slabý slovo! Nesnášim se za to, jak jsem se s ní bavil. Choval jsem se jako idiot! Ona mě teď určitě nesnáší a já si za to můžu! Já jsem si to posral! Tolik jí miluju! Proč jsem jí nevěřil? Nevyslechl jí? Kdybych to udělal, bylo by to teď jinak a ona by se mě nebála... nehnusil bych se jí. Musím vstát a zamknout! Nechci nikoho vidět. A zvlášť ne jí! Každej pohled na ní by mi připomněl, jak moc ublíženě se na mě včera dívala. Ale proč by sem chodila? Nesnáší mě!
„Kurva!" Já se tak nenávidím! Pomalu přestávám ovládat svůj vztek. Do všeho kopu a mlátím, sprostě nadávám... Nejhorší na tom je, že všude cítím ten její parfém a pořád nás vidím na té chodbě... Tohle mě zabije! A jestli ne, udělám to sám! Nemám už pro co žít. Celej život si jenom užívám a čekám na tu pravou, a když ji konečně najdu, ztratím jí kvůli svojí aroganci. K čemu je mi takovej život?
„Doprdele!" neodpustím si další kopnutí do stolu.
„Harry? Jsi v pořádku?" To je mi ale otázka!
„Já nevím Patriku... Zním na to, že jsem v pořádku?"
„Odemkni. Pomůžu ti!"
„Aha... A jak to asi chceš udělat, když ani nevíš, co mi je?"
„Tak mi to vysvětli!"
„Tobě se zpovídat nebudu!!"
„A co mě Harry? Známe se už docela dlouho na to, aby si mi věřil..." Aha... Tady byl někdo zbabělej a přivedl si s sebou posily... Dám krk za to, že jsou tam i ostatní ze skupiny!
„Liame...! Já se nebudu zpovídat nikomu z vás! Jděte do hajzlu! Všichni do jednoho!" Odešli. Tak počkat! To mi nedává smysl! Niall by jen tak neodešel.
„Kde je Niall?" Křičím ještě na zavřený dveře a doufám, že mě uslyší.
„Odešel včera večer hned po tom, co tě praštil tou vázou. Potom už jsem ho neviděl." Ozval se Louis. Sakra! Co když jsem mu něco udělal tím, jak jsem ho shodil? Vypadalo to, že se praštil do hlavy. Jestli se mu něco stalo, tak si to v životě neodpustím!
„Kurva! Doprdele!" nemůžu ten včerejšek vůbec dostat z hlavy a hrozně mě to užírá! Už se tady vztekám pěkně dlouho a podle toho, jak moc jsem za tu dobu zapomněl, se tu ještě hodně dlouho vztekat budu...! Nechápu to. Jsem do ní vážně blázen! Tak jak jsem se k ní kurva dokázal vůbec takhle chovat? Snažila se mi to vysvětlit, ale neposlouchal jsem jí. Nedal jsem jí příležitost k tomu, aby mi to vysvětlila. Místo toho jsem na ní jenom křičel a byl hnusnej! Nezasloužím si jí! Nezasloužím si už v životě nic hezkýho!
„Posranej život" začnu křičet a praštím pěstí do stolu.
„Kurva!"... asi jsem si zlomil ruku...
„Harry?" Niall? Snad je v pořádku... Musím se přesvědčit! Jdu ke dveřím a odemknu je. Špatnej nápad! Okamžitě se na mě vrhne...
„Seš normální? Co si myslíš, že tímhle dokážeš? Nejdřív se chováš jak debil a pak se zavřeš do pokoje a na nic nereaguješ. Místo toho taky řveš, nadáváš a mlátíš do všeho, co ti přijde pod ruce. Co tím jako sleduješ?" Tohle je celej on... A právě kvůli tomuhle ho mám tak rád! „Harry...! Nemyslíš, že by bylo lepší říct někomu, co se děje než abys tady všechno rozmlátil?"
„Jenže já se nechci nikomu zpovídat Nialle! Nechápeš to...!"
„Tak mi to vysvětli, prosímtě... nic jinýho nechci. Jenom vysvětlení."
„Ona mě teď nesnáší! Vím to! Určitě mě nenávidí! Ale já jí miluju! Jenže... nezasloužím si jí! Ale vždyť tebe to nezajímá! Určitě si nepřišel kvůli tomuhle! Tak co potřebuješ?"
„Měl by si teď být dole a připravovat tu rodinou večeři!"
„Rodinou večeři? Nikam nejdu! Chtěl jsem, aby tam šla se mnou... Jako moje přítelkyně, kterou miluju a místo toho..."
„Tak dost! Přestaň se tady litovat! Co kdyby sis s ní třeba promluvil a vyřešil to? Neříkám, že se s tebou bude chtít bavit nebo, že ti hned padne kolem krku, ale alespoň zjistíš na čem si! Tohleto užírání je ti naprosto k ničemu! A teď pojď dolů! Patrik už na tebe čeká!"
„Nikam nejdu! Co je mi do Patrika? Zvládl jsem to bez něj do teď... teď to zvládnu taky!"
„Ty seš takovej arogantní sobec!" Nemůžu uvěřit tomu, že tu je... že za mnou přišla! „Co kdyby si jednou v životě taky myslel na ostatní než jen na sebe? To bys nedokázal, že? Patrikovi na tej večeři záleží a já myslela, že tobě taky, ale koukám, že tohle je jenom další věc ve kterej jsem se u tebe spletla! Víš... myslela jsem, že si to mezi sebou srovnáme, ale ty se místo toho chováš jako kripl! Ani nevím, proč tu jsem a mluvím na tebe, ale na 100% vím, že se mi z tebe dělá zle! Jdu pryč! Nialle... jedu domů! Tady to nemá cenu!" Tak to teda ne! Nenechám jí jen tak zmizet! Tentokrát už ne! Ona je můj život a toho se tak snadno nevzdám! Chytu ji za ruku, otočím zpátky k sobě a naznačuju Niallovi aby vypadl a zavřel dveře. Moc se mu do toho nechce, ale nakonec to udělá.
„Harrolde pusť mě! Já se s tebou nehodlám o ničem bavit!" už nevypadá tak vystrašeně jako včera. Tentokrát vypadá neoblomně. Skoro bych řekl, že se jí i malinko bojím. Ale já se jí nehodlam vzdát! Za nic na světě! Ale teď musím nějak uvolnit tu atmosféru!
„A kdo říkal, že si budeme povídat?"
„A zas! Už to děláš zase! To si těmahle blbejma kecama zvedáš sebevědomí nebo co?" Tuhle větu jsem teda vážně nečekal!
„Ne... jen doufám, že pochopíš, jak moc tě miluju!" Zavřela oči a zakroutila hlavou.
„Na tom není co pochopit! Já to chápu... včera si mi to totiž dokázal!" Nevěří mi...! Chápu jí... podělal jsem to, ale nedokážu bez ní žít! Snaží se mi vytrhnout, ale já jí jen tak nepustím! Tak lehce se nevzdám!
„Ne... včera... Byl jsem jenom trochu mimo...! Omlouvám se!"
„Řval si na mě jako na malýho parchanta, pak ses jel vožrat a chtěl si zabít Louise, ale jo máš pravdu... byl si jenom TROCHU mimo!"
„Sim..."
„A teď si plně při smyslech? ... Tak mě poslouchej! Nechci už s tebou mít nic společnýho! Teď mě pustíš, já odejdu a už se ti nebudu plést do života!" Je mi mizerně! Nenávidí mě jenže... já jí potřebuju! Tohle zažívám poprvé v životě a už to nikdy zažít nechci! Ale to je asi jedno z dalších přání, který se mi v životě nesplní...
„Jenže já chci, abys byla součást mýho života!"
„Ale já ne." Tohle jsem čekal, ale i tak mě to dost ranilo! Pořád se snaží vymanit se z mýho sevření. Tak dost! Už to nevydržím a políbím jí. Brání se a snaží se ode mě odtrhnout. Jenže to jí nedovolím! Musí přece pochopit, že jí miluju! Musím jí to dokázat! Nebo ne? Možná je to vážně mnou. Myslím jenom na sebe a na druhý neberu ohledy. Zase měla pravdu... jsem hroznej sobec! Přestávám jí líbat... Musím to nechat na ní, i když by to znamenalo, že už jí v životě neuvidím. Odtrhne se ode mě a podívá se mi do očí. Tak naštvaně a nenávistně. Věděl jsem to!
„Já nejsem tvůj majetek!" Zakřičela na mě a pak odešla. Ztratil jsem jí! Nadobro jsem jí ztratil! Už jí nikdy neuvidím!
„Ty seš takovej pitomec!" ozvalo se ze dveří. Nialle... neměl bys u být! Nechci už s nikým mluvit! „Místo toho aby ses omluvil a snažil si to vyžehlit, si to ještě víc poděláš!"
„Snažil jsem se!"
„Ale ne dost! Ona tě miluje."
„Ne! Nesnáší mě!"
„Naopak! Miluje tě... ale ublížil si jí..."
„Jak tohle můžeš vědět? Hm? Ona mě nenávidí! Pochop to!"
„Řekli ti kluci, kde jsem byl celou tu dobu, co jsem nebyl tady?"
„Ne neřekli... proč?"
„Byl jsem s ní. Snažila se mi vysvětlit všechno, co se stalo. Měl jsem dost času na to, abych poznal, co k tobě doopravdy cítí! Miluje tě! Takže kdyby ses opravdu snažil, zlomil bys v ní tu nenávist a probudil tu lásku. Jenže ty ses nesnažil! Seš do sebe uzavřenej, nadáváš na celej svět a pořád se jenom lituješ! Jak chceš s tímhle přístupem něco dokázat? Seber se chlape! „Jeď za ní a udělej to, co umíš nejlíp...!"
„Co umím nejlíp?" teď vážně nevím, co myslí. O co mu sakra jde?
„To bys měl vědět ty, ne? Hele... kolik holek už si svedl?"
„Em..." vážně nevím!
„No... Nepočítej to! Nedopočítal by ses! Svedl si jich hodně včetně jí. Tak za ní teď jeď a udělej to znova! A snaž se, protože tohle je teď to jediný, co ti zbylo!! Řekl, zavřel dveře a odešel.