Story Of My Life

Návštěva

„Dobré ráno Harry... nechci vás nějak rušit, jen jsem přišla říct Sim, že už s Paulem odcházíme." Vážně jsem čekala, že nám bude promlouvat do duše a ona mi místo toho řekne jenom tohle...?
„Jasný... Chápu. Díky..." Docela stručná odpověď, ale stačí jí to a odchází. Oddechnu si, sedám zpátky na postel a loupu si banán.
„Čekal jsem něco horšího..."
„Já taky, ale počkejme si na Paulovo připomínky."
„To taky nějak přežijeme. Co máš v plánu dneska dělat?"
„Půjdem s holkama na prohlídku města."
„Tak to je super! Provedu vás!"
„To by bylo fajn, ale nejde to a ty to víš."
„Proč?"
„Máš dneska den se svojí rodinou."
„No tak v čem je problém?" Já do tvojí rodiny nepatřím. Uvědom si to sakra! Neříkám, že nechci, ale prostě šve mě jak z toho dělá hotovou věc.
„Harry... víš jak to myslím!"
„Já vím, ale vůbec se mi na tu večeři nechce."
„No... to máš docela blbý, protože jdeš!" Najednou zazvonil zvonek. Zaplaťpánbůh... Klidně bysme se mohli pohádat... „To budou holky." Zvedám se z postele a chystám se odejít.
„Počkej. Jdu s tebou." Děláš si srandu? Si polonahej!
„Dobře, ale obleč se."
„Jsem oblečený."
„Harry... jsou to moje kamarádky."
„Já vím a doufám, že to budou i moje kamarádky."
„Tak se prosím obleč."
„Ty taky nemáš kalhoty!"
„Jak říkám... jsme kamarádky už dlouho a takhle před sebou chodíme pořád."
„No tak co ti vadí?" Ach bože. Tak fajn... snad to nějak ustojím.
„Faajn... tak pojď." Vyběhnem z pokoje, seběhneme schody a už stojíme před hlavníma dveřma. Harry mě chytá za ruku a já otvírám dveře.
„Ahoj Sim. Je tu Harry?" spustí okamžitě Niall. Asi si tu větu připravoval dlouho a teď je z toho trošku mimo. Všichni ostatní za ním se smějou, ale nevypadají zrovna překvapeně. Jenom Louis se tváří jakoby nijak. Ach jo. Musím to s ním probrat. Naštěstí se Niall rychle vzpamatuje a zachrání situaci:
„Jasně... chápu. No nic Harry... jen jsem ti přinesl mobil. Nechal sis ho doma a volala ti Gemma." Kdo je sakra Gemma?? „No nic... musím si teď jít ještě něco zařídit. Jo a Harry... když jsem ti říkal, že jí máš svést, nemyslel jsem tím, že se s ní máš vyspat, ale i tak klobouk dolů." No to si snad dělají prdel? Tak tohle si s ním ještě vyřídím! Teď se ale jenom usměju a rozloučím se s Niallem, kterej se chystá někam odjet.
„A vy?"
„My jsme přišli vyřídit tu rodinou večeři." Vyjasnil mi Patrik.
„Všichni... ?"
„No jasný!! Nerozluční na každým kroku!" Podotknul Liam.
„Tak fajn. Pojďte dál." Namířili do obýváku a Harry se k nim připojil. Já si mezitím odchytla Louise a zůstávám s ním stát na chodbě.
„To se na mě kvůli tomu chceš do smrti tvářit takhle?" vysypu na něho narovinu.
„Ne... já jen... prostě... nevím co se to se mnou děje." Řekl Louis a potom někdo venku zase zazvonil na zvonek. Musím otevřít.
„Nazdar Slimáku. Tak mě tu máš!" vybafne na mě Mirka a obejme mě. „Bože to je Louis? Jako vážně?"
„Jo Miry, klid..."
„Ahoj. Jak se vede?" ptá se jí Louis. Najednou už zase svítí jako sluníčko. Přetvářka? Ne... Hormony!
„Jak se vede? Louis Tomlinson se mě ptá jak se mám?" Louis se na mě nechápavě podíval. Má v tom bordel, chudáček. Aby taky ne! Celou tu dobu mluví Mirka česky.
„Miry klid! Zvládneš chodit?"
„Jo... myslím, že to dokážu."
„Okey. Tak běž do těch dveří napravo a sedni si tam. Za chvilku tam dorazíme. Pomalu to rozdýchávala a nejistě šla do obýváku.
„Louisi? Já myslím, že vím co s tebou je..."
„Jo? A co?"
„Hormony!" vybuchla jsem smíchy a on se začal tvářit dost uraženě. Pak znova zazvonil zvonek. Den otevřených dveří? Otevřu a vidím jen nohy a pak docela dost velkej komín složenej z krabic s pizzou. Kdo to sakra je? Znova ho sjedu pohledem a zarazím se u jeho bot. No jasně. Že mě to nenapadlo dřív!
„Nialle? Co to má být?"
„Snídaně, oběd... říkej si tomu, jak chceš, pro mě je to prostě zabití volnýho času."
„Myslím, že jsem to pochopila..."
„Počkej. Pomůžu ti s tím. Vždyť ani nemůžeš vidět na cestu." Nabídl se Louis a pak to společně odnesli do kuchyně. Já si mezi tím skočila nahoru pro kalhoty a pak jsem šla pomalu do obýváku. Rozhlídnu se po pokoji. Všichni stojí v kroužku kolem pohovky, na který leží Mirka.
„Co se stalo?" Mám o ní vážně strach, protože v takovýmhle stavu jsem jí ještě neviděla. Ve vteřině u ní klečím a snažím se jí probrat. Tak řekne mi sakra někdo, co se děje?
„Nic zvláštního. Jenom omdlela. Netuším proč, ale docela mě to vyděsilo." vysvětluje mi Liam.
„Díky bohu. Myslela jsem, že se stalo něco vážnýho."
„A tohle jako není vážný?" Ne Loui, tohle není vážný. Beru ze stolku, kterej stojí kousek ode mě, vázu, vyndavám z ní kytku a chrstnu jí to na obličej.
„Seš blbá?" vykřikne Mirka a okamžitě vyletí do sedu.
„Ne... není to vážný." Řeknu pobaveně směrem k Louisovi a Harry s Niallem se tomu začnou smát.
„Můžeš mi prosímtě říct, čemu se ten parchant směje?" Ještěže mluví česky. Koukají na nás sice trošku zmateně, ale tohle by asi slyšet nechtěli.
„Kterej?" ptám se pobaveně.
„Ten kudrnatej!" Páni... zní docela naštvaně. Ale je fakt, že já bych byla taky, kdyby na mě někdo chrstnul smradlavou vodu z vázy s kytkama. Nebo že by to nebylo tou vodou?
„Myslím, že se směje tobě."
„Já si nemyslím, že je to zas tak vtipný!" Zajímavý, že jí nevadí Niallovo smích... ale neřešme to už.
„Je to vtipný. A už to neřeš. Nebudeš si přece kazit takovou jedinečnou chvíli. Podívej se, kdo tu kolem tebe stojí a užívej si to!"
„Máš pravdu..."
„English please." Vyrušil nás usmívající se Zayn. Mirka zvedne hlavu a tak zasněně se na něj dívá, až to vypadá vážně divně. Šťouchnu do ní loktem...
„Au!" Zas tak moc to bolet nemohlo.
„Ovládej se prosímtě."
„Promiň, ale on je tak dokonalej..."
„Tak já nevím... Ona neumí anglicky?" ptá se znovu Zayn.
„Říkala jsem ti přece, že většina těch pěkných anglicky neumí..."
„Aha..." Zklamání? Takže se mu Miřka líbí! Že by další páreček?
„Jenže Zayne... ona je jedna z těch výjimek..." Ve chvíli, kdy jsem to dořekla, se rozzářil jako ta nejjasnější hvězda na nebi a sedl si napravo vedle Mirky, protože nalevo už seděl Louis. Chudáček... zase je jak pátý kolo u vozu, ale myslím, že mu to ještě úplně nedochází.
„Jdu si do auta ještě pro nějaký věci, kde je klíč?" ozve se Niall z kuchyně. Co to zase vyvádí?
„Pověšenej na chodbě nad zrcadlem."
„Díky."