Story Of My Life

Telefonát

„Nialle? Můžeš pro mě něco udělat?" Najednou jsem měla naprosto vyrovnanej hlas. Nedivím se, že se na mě podíval tak zaraženě...
„Co přesně máš na mysli?"
„Myslíš, že bys mě mohl odvést k vám domů?"
„Myslím, že bych mohl, ale není to zrovna nejlepší nápad...!"
„Proč ne?" zvýším na něj hlas... Ale jen malinko, nejsem přeci žádnej agresor. „Neboj... nic jim neudělám, jen to mezi náma potřebuju vyřešit...!"
„Ale ne... takhle jsem to nemyslel... Nic proti tobě, ale Harry spí a není nejlepší nápad jít ho vzbudit. Musí se z toho vyspat!"
„Tak fajn... ale zejtra jdu." kývnul hlavou na znamení souhlasu...
Najednou někde něco začne hrát. Mediální Headshot od Raega. Můj telefon... Nemám náladu na to, abych to zvedla... a ten 'někdo' to asi pochopí, protože telefon přestane hrát. Nebo ne? Už zase zvoní...
„Proč to nezvedneš?"
„Nemám na to náladu!"
„Co když je to důležitý?"
„A co když ne?"
„Měla bys to vzít!"
„Nechce se mi vstávat...!" doufala jsem, že už do toho nebude šťourat, ale on se místo toho zvedne a za chvilku je zpátky s mým telefonem. Mirka? To by mohlo bejt důležitý... Ach jo... najedu na její jméno a píšu SMS: 'Pojď na skype!'. Ani ne za minutu mi přijde SMS: 'OK!'.
„Tak se nakonec přece jenom musim zvednout...!"
„Copak?" Je zvědavej jako stará bába, ale vlastně si za to můžu sama. To já jsem přece chtěla, aby přijel.
„Musím zapnout notebook. Kamarádka mi chce něco říct, takže jdeme na skype. Teda... pokud ti to nevadí."
„Proč by mělo? Rád poznávám nový lidi!" A kdo řekl, že se s ní budeš bavit? Sedám si na postel, zapínám skype a volám Mirce. Asi je to vážně hodně důležitý, protože mi to zvedla takřka ve vteřině.
„Jako myslíš si, že je normální přijet si jen tak do Londýna a nezavolat svojí kamarádce, jaký to tam je? Já teda ne! A co to mělo bejt, že si mi nezvedala ten telefon? Je ti dobře?"
„Ježiši, ta je ale ukecaná!" směje se Niall.
„Jo no... už jsem si zvykla..."
„Simi? Koho tam máš? A proč mluvíš anglicky?"
„Miry... jsem v Anglii... tady mluví lidi většinou jenom anglicky..." podotknu ironicky... na ní mluvím česky... co kdybychom probírali něco, co není určený pro Horanovo ouška?
„A koho tam máš?"
„Vážně ho chceš vidět??"
„Ho? Takže je to kluk?"
„Amm... Jo! Blonďák..."
„Tak sem s nim!"
„No... jak chceš! Ale nezaručuju ti, že pak budeš psychicky v pořádku...!"
„Nekecej a dělej!" Ehm... Fajn!
„Nialle? Můžeš sem prosím jít? Mirka by tě ráda viděla." Niall se na mě podíval, skočil před webku a začal se smát. Mirka okamžitě ztuhla. Měla otevřenou pusu a slzely jí oči. Ani se nehýbala.
„Je v pořádku?"
„Myslim, že je to pro ní šok... dej jí chvilku..." musím se smát. Ten výraz je vážně k popukání! Takováhle prkotina a mě to takhle zvedne náladu... Niall se samozřejmě směje taky a ten jeho smích je normálně horší než ten můj. A to už je co říct! Mirka se začíná pomalu vzpamatovávat, ale asi ne tak úplně, aby mohla začít mluvit anglicky.
„Děláš si ze mě srandu? Ty si s NÍM sama v jednom pokoji?" je vážně úplně mimo!
„Miry... je to kamarád!"
„Jasně ... Kamarád! Ale v tom pokoji jste jenom vy dva a už se radši ani nechci ptát, proč máte oba mokrý vlasy...!" Ó můj bože... na co ta holka zase myslí? Žádná erotická scénka ve sprše nebyla!
„Právě jsme přišli z venku, kde prší. Žádná výjimka... jsem přece v Londýně...! A je to vážně prostě jenom kamarád!"
„No ty si žiješ! Si tam dva dny a už se 'kamarádíš' s Niallem Horanem...!" samozřejmě to slovo 'kamarádíš' řekla přehnaně ironicky! No fajn... Chceš to? Máš to mít!
„A ne jenom s ním!"
„To jako ... i ... s ... i ... se zbytkem skupiny?"
„No... jo!"
„Takže i s Harrym?" sakra! Musí mi ho každej připomínat? Co jí mám jako o něm říkat? Hlavně mlč o tom, co máte mezi sebou! Bude to tak lepší! Řekni jí třeba o Patrikovi a pak dělej, že víc nevíš!
„Jo! A mam drb!"
„Jakej? Povídej!"
„Harry má bratra... Dvojče!"
„Coo??" Zase ten výraz!
„Co jí zase je? To si jí řekla něco ohromně zarážejícího nebo má tyhle stavy pořád?" Chudák Niall... celou dobu nám nerozuměl a teď tohle...
„Jestli narážíš na to, jestli náhodou není blázen, tak není! Jen jsem jí řekla o Patrikovi...! Ona je do vás totiž hrozně udělaná...! Prostě je to pro ní šok."
„Aha... tak to chápu...!" Zhruba tak za deset minut už se Mirka plně vzpamatovala a začala si povídat s Niallem. Nezapojili mě do rozhovoru, proto odcházím dolů do kuchyně. Mám už docela hlad...

„Už?" povídám se sarkasmem v hlase Niallovi, když přichází do obýváku.
„No... měla celkem hodně otázek..."
„Jo... má vás vážně ráda. A nejvíc Harrolda!" Při vyslovení toho jména se mi udělalo špatně! Niall si toho všiml.
„Hlavně mu neříkej, že je do něj blázen! Moc by si o sobě myslel..."
„Nemám v plánu se s ním bavit!"
„A ty! Budeš v pořádku!" To doufám...! Ani se nenaděju a už spím na Niallovo rameni.