Story Of My Life

Žhavá noc

Pohled Mirky

Jsem tak strašně ráda, že mám další možnost být v Londýně. A ještě lepší je, že tu budu s kamarádkama. Právě jsem přiletěla a čekám na letišti na taxíka a snažím se dovolat Slimákovi. Jak jinak, než že to zase nebere. Jo tak ona ještě spí... To si snad dělá srandu? Ví, že máme přiletět a klidně si chrápe. Ta má ale nervy. Já bych bláznila minimálně o dvě hodiny dřív. No nic... Nasedám do taxíku a zapínám MP3, protože podle Simči je to docela daleko. Navíc ... ten taxikář vypadá nějak divně. Bůhví co je zač! Právě začala hrát písnička You & I. Ten Niallův hlas... Niall... musím jí donutit k tomu, aby mě s nima všema seznámila. Prostě musí! Už zastavujeme před nějakou luxusní vilou. Vylezu z auta, zaplatím tomu chlápkovi a jdu ke dveřím. Zaklepat? Zazvonit? Nakonec zvoním a dveře se otevřou takřka okamžitě. Obejmeme se a pozdravíme. Ach můj bože! Je to... Je to on? Louis? Vážně... je to on! A ptá se mě, jak se vede...! Asi se tu rozteču na místě. Jasně Simi... je mi fajn... Né není! Nevím, co mám dělat! Nejradši bych ho běžela obejmout, ale to bych pak byla za trapku. Okey. Jdu si sednout do toho obýváku. Musím to totiž nějak rozdýchat. Otevřu dveře, udělám pár kroků a podívám se po pokoji. Mají to tu krásně zařízený a ... Bože to snad není možný! Liam, Niall a Harry si tam jen tak stojí a o něčem si povídají. Potřebuju prostor k nadechnutí. Ne, že bych ho tu měla málo, ale i tak couvnu. A myslím, že jsem to neměla dělat, protože jsem právě do někoho narazila. Sakra, kdo to je? Otočím se a on na mě kouká vysmátej Zayn a ještě si dovoluje mi říct „Ahoj." Tak tohle ne! Potřebuju se nadechnout. Nemám kyslík. Musím dýchat... Jenže to prostě nejde. Omdlívám. Už stačím jen zaregistrovat, jak mě Zayn chytá do náruče a někam odnáší. Připadám si jako nějaká spící princezna.

Je to mokrý a smradlavý! Fůůj ona na mě vylila vodu z kytek. Je snad blbá? Všichni se samozřejmě snaží alespoň usmívat, aby mě neurazili hlasitým smíchem. Teda až na Harryho. Co si to o sobě myslí? Nejdřív ublíží mojí kamarádce a pak ho vidím v tomhle baráku jen tak bez trička jak se mi směje... Nějak moc jsem si ho zošklivila. Až mě to samotnou zaráží, ale Slimák je Slimák a je mi přednější než nějakej slavnej rozmazlenej fakan. Jo chápu, taky by mě pobavilo, kdyby na něj někdo chrstnul plnou vázu smradlavý vody, ale ten jeho smích mě vážně vytáčí!

„English please." Zayna už asi malinko štve, že si tu povídáme v jazyce, kterej on absolutně nechápe. Ale i přesto se usmívá. Je tak roztomilej! Asi na něj vážně zírám totálně tupě, protože do mě Simka strčí loktem a něco mi povídá. Pak si něco říká se Zaynem, ale já jsem absolutně neschopná vnímat. Asi jsem se zamilovala! Nebo je to jen poblouznění? To kdybych tak věděla... Najednou si vedle mě sedne Louis. Musím uznat, že i on je k sežrání. Potom si z druhý strany sedá Zayn. Já se asi zblázním.

„Tak co Miry, jak žiješ?" zeptá se mě Zayn s tím krásně okouzlujícím úsměvem. Právě teď si připadám jako ve snu – tak si žiju milý Zayne. Tak a nijak jinak.

„No... nic moc. Proto jsem tady v Londýně."

„Tak to budou nějaký pařby, ne?" Páni... neřekla bych do Louise, že je takovej pařmen. Nejsem zrovna ten typ, co vymetá každej bar a chlastá, ale s ním bych klidně udělala výjimku.

„No... proč ne!?" usměju se na něho.

„A co kluci? Nějakej na obzoru?" ptá se s mrknutím oka opět Zayn. Pořád to nějak nemůžu pochopit. Zayn Malik se mě ptá, jestli s někým chodim? To jako fakt? Že bych se mu líbila?

„Zayne... tohle jsou její osobní věci... neměl by ses tak vyptávat."

„Loui ... to je dobrý. A ne... s nikým nechodím, pokud ses ptal na tohle." Sotva jsem to dořekla, rozšířili se mu oční panenky. Júúú! Tohle zahřálo u srdíčka, ale Louis hodil takovej vražednej pohled, až mě to zarazilo. Oni se tu o mě snad poperou. Neříkám, že se mi nelíbí to, jak se o mě ti dva přetahují, ale prát by se hned nemuseli, ne? Pak se ve dveřích objevily dvě blonďatý hlavy. Janina... takže přece jenom. V tom případě nechápu, jak je možný, že jsem jí neviděla v letadle. A i kdybych jí viděla... já už jsem tady jakou dobu a ona teď teprve přijela? No... to je fuk. Koukám, že se Niallovi docela líbí. Dokonce jí i odsunul židli. Myslím, že ho docela okouzlila. A co teprv, až uvidí jakou má naše Janička chuť k jídlu. Když nad tím tak zapřemejšlím, tak se k sobě vlastně docela hodí. Dokonce oba začnou i stejně jíst. To já ani nemám hlad, ale kdybych se toho ani nedotkla, tak by se mohl Niall taky pěkně urazit. Tak fajn... trošku toho teda sním. Nakonec jsme se do toho všichni pustili a snad bysme to i snědli, kdyby Jana neřekla tu větu...