Story Of My Life

Nový přítel

Pohled Nialla
Kterej debil? To nemůže zazvonit normálně? Zřejmě ne! To by přeci nebyl zážitek. Lepší je přece pověsit se na zvonek a probudit všechny, kteří se snaží spát. Takže budu mít asi čest s nějakým neotesaným dementem. Otevřu dveře. Harry!? Zase se vožral jako prase a ani si neobtěžoval vyhrabat klíče. Vsadím se, že ho ani nezajímá to, že mě vzbudil!
„Je tu Louis?" zní docela nasraně a nehorázně to z něj táhne!
„To už si zase chlastal?"
„Nestarej se o to, co dělám! KDE JE LOUIS?" Strčil do mě a já spadl na zem a praštil se do hlavy o roh skříně. Asi se vážně zbláznil! Neohrabaně se zvedám.
„Spí! A ty bys měl jít taky!" Musím se mu postavit do cesty. Bůhví, jak by jinak Louis dopadl.
„Ale já nechci jít spát! Chci ho zabít! Pak už mezi mnou a jí nebude nic stát!"
Vážně tohle řekl? Nemůžu uvěřit vlastním uším! Stojím tam před ním, zaraženě se na něho dívám a nevím, co říct! Je úplně rudý vzteky. Přeskočilo mu snad? Zase jde o nějakou holku. Už jsem si na to zvykl, ale tohle z něj ještě nikdy nevypadlo. A když už to řekl, myslel to ze srandy. Ale teď to znělo docela dost vážně. Co se to s ním děje? Z mýho hlubokýho uvažování mě vyrušil křik z Louisova pokoje. Podívám se před sebe. Harry už tam není. Sakra! Běžím do pokoje a cestou beru první těžkou věc, kterou vidím. Porcelánovou vázu. Akorát včas! Harry se chystá vrhnout se na Louise. Napřáhnu se a PRÁSK... praštím ho po hlavě a on se svalí na zem.
„Co ho to popadlo?" snaží se vzpamatovat Louis.
„Já nevím, ale říkal, že tě chce zabít, protože pak už mezi ním a jí nebude nic stát."
„Cože? Vždyť já mezi nima nestojím! Ať si s ní dělá, co chce! Mě za to nestojí!" Oni se snad zbláznili! O kom to sakra mluví?
„O koho sakra jde?" Louis se na mě překvapeně podíval.
„O Sim přece... to ti nedošlo?"
No to už si snad dělají prdel!? Oni se tu perou kvůli holce, kterou znají teprve druhej den? Panebože! Ale stejně by mě víc zajímalo, co se stalo! Něco tu zvoní...! Telefon? Jo... můj, ale kde je? Po chvilce ho vyštrachám.
„Prosím? ... Sim? ... Co? ... Dobře! ... Hned sem tam!" No dobře... přiznávám se, že mě taky dostala! Odtáhnu Harrolda do jeho pokoje a jdu za Louisem.
„Zvládneš to tu s nim? Jdu pryč."
„No... dokud spí, tak to zvládnu..."
„Tak fajn... Nevím, kdy se vrátím, pokud se dneska ještě vrátím, tak doufám, že to přežiješ." Nedíval se na mě zrovna nadšeně...
„To z tebe mám teda ohromnou radost!" Udělal jsem na něj ten svůj proslulej prosebnej výraz a on nakonec povolil...
„No... Co s tebou mám dělat? A běž už nebo si to rozmyslím!"
„Díky!" Vykřikl jsem a rychle vypadl, protože on by si to mohl vážně ještě rozmyslet. Nasednu do auta a mířím k Paulovu domu. Nevím, co se děje, ale v tom telefonu zněla docela zdrceně...

Pohled Sim
Sedím na terase a je mijedno, žena mě prší. Alespoň není tolikvidět, že brečím. No... vlastně už ani nemámco. Připadám si jako bych už neměla žádnéslzy. Jako bych byla uplně vysušená, nebo co... Nutně si potřebuju s někym promluvit. Ales kym? Projíždímkontakty v telefonu, dokud nenarazím na jméno 'Niall Horan'. Jak se mi tosakra dostalo do telefonu? To je fuk! Volám... Ani nevím, proč zrovna jemu, ale to je jedno. Možná proto, že Liama nemám moc ráda, Zayn spí a s Louisem a Harrym prostě nechci mluvit nebo možná proto, že jsem jeho číslo našla jako první.Vážně nevím, ale víc bych v tom nehledala. Podstatný jeto, že mu volám. Jenže proč to nezvedá?No proč asi? Třeba spí... To si jako myslíš, že si na tebe každej udělá časkdykoliv si o to řekneš? Jsem vážně naivní. Navíc je na 100% jasný, že mě Niall nemá rád. Chci to položit, ale v ten moment mi to zvedne.
„Prosím?"
„Ehm... Ahoj Nialle, to jsem já..."
„Sim?"
„Jo... myslíš, že bys pro mě mohl něcoudělat?"
„Co?"
„Potřebuju si s někym promluvit, ale nemusíš chodit,jestli nechceš..."
„Dobře... Hned jsem tam!"
„Děkuju ti. Zatím."Proč je na mě tak hodnej? Mohl by mi to klidně odmítnout, ale on ne... radši si přijede... Teď si dokonce myslím, žeho ze všechtěch pěti mám nejradši. A to i přes to jak jsme se poznali. Sedím pořádna balkóně na zemi a čekám, až zazvoní zvonek. Pořád nic. Nejspíš se jen někde zdržel... Najednou někdo otevře dveředo pokoje. Nevšímámsi toho. Klidně to může být Paul nebo Claudia a jánemám náladu se s nima bavit.
„Sim?" ozval se Niallův hlas.Kde se tu vzal? Jak to, že nezvonil? Možná, že nebylozamčeno. No jasně! Jak by se sem jinak předtim dostal Harry? Při vzpomínce na Harryho se znovurozbrečím.
„Sim?" ozvalo se už blíž. Pak se najednou otevřely dveře na balkón a nich užstál Niall. Musel to bejt hroznej pohled. Seděla jsem tam v rohu a nohama přitaženýma k tělu a s hlavou položenou na kolenech, splihlíma vlasama a rozmazanou řasenkou po celým obličeji. Začínámlitovat, že jsem mu vůbec volala.Vždyť... co je mu do mě? Jsem jenom další praštěná holka, která sezamilovala do jeho kamaráda. Ani nevím, co mu budu povídat. Sedl si vedle mě a objal mě kolem ramen.
„To bude v pohodě! Neboj..." Ani neví, co se stalo a už mě utěšuje.
„Co se stalo?" ... aha... :D jako bych nad tím právě nepřemejšlela... malinko se nad tím usměju, alepořád musím myslet na to, cose stalo.
„Nepočítáms tím, že to pochopíš, ale musím se někomu svěřit. Možná,že si budeš myslet, že jsem blázen, ale..."
„Sim! Tak to vyklop!" Ok... ale kde začít?
„Víš, jak na mě Harrold pořád něco zkouší?"
„Jo... ale kvůli tomu přece nemusíš brečet. On něco zkouší na každou." Blázínku...! Kvůli tomuhle bych přeci nebrečela.
„Nebrečím kvůli tomuhle... Víš, jakjsem šla ránovyprovodit jeho a Patrika ke dveřím?"
„Jo... Louis byl potom strašně nervózní. Pořádse ptal kde šeš a dokonce za tebouchtěl jít, jenže to už si přicházela." Když vyslovil to jméno,chytla mě zimnice. Všiml si toho a víc si mě k sobě přitiskl. „Tak počkat...! Co se to tadyděje? Harry přišel domů totálně nalitej a chystal se Louise zabít. Naštěstí 'usnul' dřív než to stačil udělat"
„Oni se poprali? To snad ne! Jestli si něco udělají, tak si to budu do smrtivyčítat!"
„Tak dost! Už to vyklop nebo sez toho zblázníš. A já s tebou..."
„Když jsem je šla vyprovodit, Harry zase něco zkoušel..."
„Nepochybně!"
„...ale tentokrát mu tovyšlo... líbali jsme se spolu a vypadalo to dokonce, že nám to spolu vydrží. Byl tak strašně milej a sladkej. Jenže věř někomu, kdo je děvkař,že s tebou chce býtnavěky a že tě při tom ani jednou nepodvede. Řeklajsem mu narovinu, že si to musímnechat projít hlavou, i když už jsemvlastně měla jasno. Řekl, že mi dá čas aodešel ven za Patrikem..."
„Jakej je v tom problém?Promiň, ale nějak nechápu tu Harryho agresivitu." Neodpovídám... pouzepokračuji:
„Když jste pak se Zaynem a Liamem odešli, zůstal tam se mnou ještě Louis. Dívali jsme se na film a onmě hladil po vlasech. Jenže když pak sjel rukou namoje boky a já se na něho podívala, políbil mě."
„A Harry na to přišel, že?"
„No... ještě hůř. Nepřišel na to, že jsme se spolu líbali, ale myslí si teď bůhví co... Odešla jsem od Louise do svéhopokoje. Namluvila jsem mu, že si jdudo pokoje pro nějakou věc. Nevěděla jsem jakou, ale v tu chvíli mě zajímalo jenom to, že budu daleko od něj. Nějak jsem tam usnula a Louis mě nechtěl budit, aproto mi napsal vzkaz: ‚Musel už jsem jít a nechtěl jsem tě budit. PS: Byla si vážně úžasná!'. Probudilo mě až hlasitýzaklepání. Harry přišelz klubu a začal mi vykládat,jak moc jsem mu chyběla.Nechtěla jsem to slyšet, protože jsem měla a pořád mám z toho všeho hlavu jako škopek.Pak si Harry přečetl ten lísteček a ta poslední věta hoasi docela naštvala. No... co asi? Asi určitě. Nejdřív si myslel, že mi Louis něco udělal, ale já mu řekla, že mi nic neudělal. Potom na mě začal křičet.Myslí si, že s ním něco mám. Myslí si, že jsem se s ním vyspala, ale vždyť to nenípravda! Snažila jsem se mu tovysvětlit, ale řekl mi, že nic nechce slyšet a že se mu ze mě dělá zle..." Začala jsem opět brečet a Niall si mě k soběještě víc přitiskl.
„Předpokládám, že to byl ještě střízlivej, co?"
„Jo... a to mě na tom štve asi nejvíc... Byla by to trošku polehčující okolnost... to že by jednal v nějakej eufórii, ale ne... on si prostě musí přijet střízlivej!" najednou semdostala vztek!
„Nialle? Můžeš pro mě něco udělat?"