Story Of My Life

Nečekaný zvrat

„Ano... byl to Harroldův bratr. Jmenuje se Patrik a přijel sem na prázdniny..."
„A kam šli?" ptal se zvědavě Liam.
„Neříkej mu to. Beztak je chce špehovat!"
„No... neříkej, že ty ne!?"
„Ne! Ani náhodou! Ne, že bych nechtěl, ale jdu spát!" Musím se smát! Chudáček Zayn... vypadá vážně ospale a vyčerpaně. Zato Liam je nějak moc aktivní.
„Tak řekni... Kam šli?" naléhal Liam.
„Do nějakýho klubu. Ale do kterýho? To mi neřekli." No... spíš nebyl čas na zbytečný řeči...
„To nevadí... myslím, že už vím, kde jsou...!" vystřelil ze sebe Liam a nečekanou rychlostí vyběhl z domu. Sotva se stačil rozloučit.
„Tohle dělá normálně?" ptám se Zayna.
„Jo! Je hrozně zvědavej!"
„No dobře, to je každej, ale až tak?" směju se...
„Ještě víc!" ozval se Niall, „už půjdu... mám hlad!" dodal a pak se on i Zayn rozloučili a odešli každý z nich jiným směrem.
„To bude zas den! Bože... jdu spát!"
„Joo? A můžu jít s tebou?" Sakra! Úplně jsem zapomněla, že je tu ještě Loui. Hlavně to rychle zakecat...
„No... vlastně jsem si chtěla ještě pustit film, ale vzhledem k tomu, že to měl bejt českej film, bys tomu stejně moc nerozuměl."
„No to asi ne..." řekl zklamaně Loui.
„Ale... když seš to ty... můžu pustit i nějakej anglickej..." Sotva to uslyšel, rozzářili se mu oči.
„Super!" Co to dělám? Měla jsem ho poslat domů a jít spát, ale já si radši zase vyberu tu horší variantu... Nakonec jsme vybrali film 'John Carter: Mezi dvěma světy'. Sedíme v obýváku na gauči. Loui pořád bez trička a já s hlavou položenou na jeho rameni. Je to vážně nádhernej film, ale já ho ani moc nevnímám. Vnímám pouze Louisovo ruku ve vlasech, na rameni a pak na bocích. Podívám se mu do očí. Tolik lásky a něhy si snad ani nezasloužím! Usměju se na něho.
„Jsi tak nádherná."
„Ne Loui, nejsem!" Sakra, sakra, sakra... Dostaň se od něj nebo to špatně dopadne...
„Ale jo seš! Dokonalost sama!"
„Ne nejsem! A hotovo! Tečka!"
Asi nerad prohrává, protože vzal mojí hlavu do svých rukou a začal mě líbat. Nádhera... Ne! Dneska už ne! Není to zrovna špatnej pocit, ale připadám si jako coura. Navíc... jsou to kamarádi... Loui promiň, ale nemůžu... Ne dneska! Odlepím se od něho a nuceně se usměju.
„Omluv mě na chvilku... pro něco si skočím." Zvedám se a jdu do svého pokoje. Ani nevím proč, ale nemůžu tam s ním být! Už vážně nevím, co si myslet. Aniž bych premejšlela nad tím, co dělám, lehám si do postele a po dlouhém uvažování usínám.

Pohled Louise
Hezky bysme si popovídali, kdyby nás nepřerušil Harry a ty jeho perverzní kecy. Odpovím jí na otázku a odcházím. Stejnak by se bavila jen s ním a na mě by se vykašlala. Všichni už jsou vzhůru až na toho kluka. Je mi nějak povědomej, ale ještě jsem si ho nestihl pořádně prohlídnout. Snad při snídani.
A taky že jo! Když stál vedle Harrolda, bylo mi už všechno jasný. Věděl jsem, že má bratra, ale nikdy by mě nenapadlo, že jsou si tak podobní! Aha... koukám, že i Zayna to překvapilo. Zaplaťpánbůh to Liam opět stihl včas zachránit. Nevím, co bysme dělali, kdyby s náma nebyl. Možná, že by už jsme se i rozpadly...
Posnídali jsme a ti dva se rozhodli odejít a Sim je šla vyprovodit. Už je tam nějak dlouho! 'Jenom si povídají! Jenom si povídají!' uklidňuji sám sebe. 'Ne... Nepovídají!' Sakra... už to nevydržím! Zvedám se a chci za ní jít, ale ona už stojí ve dveřích a všichni na ní útočí svýma dotěrnýma otázkama. Ještěže pak Liam odešel špehovat Harryho, Zayn šel spát a Niall se šel pořádně najíst do Nando's. Zůstávám tu s ní sám a je mi krásně. Koukáme na film, ale stejně ho nevnímám. Vnímám jen její položenou hlavu na mém rameni a její ruku na mém stehnu. Mohla by jí dát ještě trošku výš. Už jen ta představa mě nehorázně vzrušila. Snad si toho nevšimla. A i kdyby... tak co? Alespoň by viděla, co se mnou může udělat její jeden jedinej dotyk.
Podívá se na mě. Ten pohled, ty oči, ty rty... Musím jí políbit! Prostě musím!
„Si tak nádherná!" Nahlas si vzdychla a protočila oči. Ona nemá ráda komplimenty? Je vážně jiná, než ostatní dívky... a to je další věc, která mě na ní nehorázně přitahuje.
„Ne Loui, nejsem!!"
„Seš...! Dokonalost sama!"
„Ne nejsem! A hotovo! Tečka!" podívala se na mě a její oči vypadali docela rozzlobeně, ale ta jiskra v nich... Už to nevydržím! Musím jí začít líbat! Vezmu její obličej do svých dlaní a políbím jí. Ona se lekla? Proč? Kdyby nechtěla, abych jí líbal, tak mě to nenechá udělat. Musela to přeci čekat, tak proč se lekla? Nechápu to, ale už mě to vlastně ani nezajímá! Myslím jen na její teplé a měkké rty. Odtrhne se ode mě. Už? Usměje se a odejde. Údajně si pro něco jde do pokoje...Pro co asi...? Nevím, co si mám myslet... Stojí o mě vůbec? Nebo si se mnou jenom hraje? Já sám nevím, co k ní cítím... Jsem docela dost zmatenej! Můj mozek odmítá spolupracovat, moje srdce buší jako o život a chce jenom jednu věc - Jí! A já po dlouhé době zase nevím, co mám dělat. Už teď mi nehorázně chybí! Kde je vlastně tak dlouho? Vždyť si jen pro něco šla, ne? Zvedám se a mířím do jejího pokoje. Klepu, ale nikdo se neozývá. Vejdu dovnitř a rozhlídnu se po místnosti. Ona spí? No... vlastně se ani nedivím po tom, jak včera nasávala. Jen mě to trošku překvapuje. Nebudu jí budit. Je tak roztomilý jak je zabořená svojí hlavou do polštáře a objímá velkýho plyšovýho koně. Přikreju jí, napíšu vzkaz, který jí nechám na nočním stolku a odcházím. Taky asi půjdu spát. Nějak to na mě všechno dolehlo...