Story Of My Life

Překvápko

Pohled Paula
Přijeli jsme s Claudií domů a sedli si do obýváku k televizi. Asi tak za půl hodiny slyším přijíždět dvě auta. Taxi... To bude Sim a kluci. 1O minut po tom někdo odemyká dveře a pořád se něčemu směje. Z jejich rozhovoru se nedá pochytit nic než výtlemy a občasné „pššššt". Odešli k Sim do pokoje a tam dělali ještě nějakej bordel. Normálně překřičeli i tu televizi a to už je co říct! Chvíli křičeli, chvíli se smáli, chvíli bylo hrobový ticho a pak už zase křičeli. Vydrželo jim to docela dlouho a nepochybuju o tom, že si s sebou přitáhli i nějakou tu flašku. Najednou je zase ticho. Zajímalo by mě, jestli usnuli, anebo jestli si navzájem něco udělali.
„Jdi se tam podívat." řekla Claudia jako by mi četla myšlenky. Vstávám a odcházím po schodech nahoru. Otevřu dveře... To je pohled! Na posteli leží nějakej neznámej kluk, vedle postele, v docela nepohodlnej poloze, leží Harry. Loui, Liam a Zayn leží na podlaze trošku dál a jejich nohy tvoří kruh. Sim leží na Louisovi. Pohled k nezaplacení! Vytahuji telefon a fotím to z různých úhlů. Beztak si nikdo z nich nebude nic pamatovat, tak jim timhle alespoň malinko připomenu, co se dělo. Pak zavírám dveře a vracím se ke Claudii. Ta když viděla ty fotky, málem se strhala smíchy. Potom už jsme šli spát. Konečně byl klid.

Pohled Sim
Probouzím se, ale tentokrát už se mi nechce spát. Někdo mě hladí po vlasech. Loui! Pohnuse a on si toho samozřejmě všimne.
„Dobré ráno princezno."
Zvednu hlavu a podívám se na něj trošku ironickým výrazem. „Dobré?"
„No ta naše poloha tady JE dobrá, ale zbytek asi ne... Taky tě tak nehorázně bolí hlava?"
„Hlava mě nebolí, ale vůbec nevím,co se včera dělo!"
„Tak to jsme dva!"
Ležet na Louisovi je vážně docela příjemný a ta naše poloha taky nenízrovna nejhorší a o to víc mě štve, že mě začaly nehorázně bolet záda.
„Promiň Loui, ale musím z tebe slézt... Začínají mě bolet záda."
Tak tyhle dvě věty dohromady zněly hodně úchylně a my jsme se samozřejmě začali okamžitě smát. Lehla jsem si na záda vedle něho. Zhluboka dýchat! Fůj to je vzduch! Zvedám se a odcházím otevřít dveře na balkón.
„Kam mi utíkáš?" zaskučel Loui. Ani jsem si nevšimla, že mě drží za ruku.
„Musím jít na čerstvej vzduch! Tady je to hroznej smrad!"
„Jo no... Ale zvykneš si. Já si taky zvykl za tu dobu, co jsem vzhůru."
„Měl si mě ze sebe shodit a jít!Takhle se za chvilku otrávíš... pojď!Nechci tě mít na svědomí!"
Jak mě držel za ruku, vytáhla jsem ho do sedu a pak i do stoje a jdeme na balkón. Cestou si ještě ze šuplíku ve stolu v pokoji beru krabičku se zapalovačem. Pak si s Louim sedáme si na zem a opíráme seo zeď. Vytahuju cigaretu a zapaluju si.
„Ty kouříš?"
„Jo... jen občas. No... poslední dobou pořád.Vadí ti to? Já klidně přestanu..."
„Já nevím jak jemu, ale mě to zas tak nevadí..." ozval se za mnou Harry. Malinko rozespale, ale jinak samozřejmě laškovně jako vždycky. Když si představím,co si představoval pod naším rozhovorem s Louisem, musím se usmát.
„Vůbec mi to nevadí..." usmál se Loui, dal mi pusu na tvář a odešel. Proč? Bylo mi s ním dobře! Žádná nejistota jako s Harrym. Konečně jsem se na něho podívala. Vypadal hrozně! Byl hodně ospalý a na čele mu přes noc vyrostla pěkná boule.
„Bolí mě palice!" dosedl těžce vedle mě.
„A ty se divíš?" zasměju se.
„Divím se spíš tomu, že tebe nic nebolí!"
„No to víš... já jsem odolná. Vydržím toho hodně."
„To se ještě uvidí..."zašeptal už si jen tak pro sebe, ale stejně jsem ho slyšela... Nevím, jak to přesně myslel, ale u něj vlastně jeden nikdy neví. Pomalu se zvedám a odcházím směrem do kuchyně.V pokoji už spí jen Patrik. Zastavím se u dveří.
„Jdu udělat snídani. Pak přijďte." Ani nečekám na odpověď a odcházím dolů. V kuchyni připravím šest pravých českých vyprošťováků a udělám toasty. Mezi tím si kluci nasedají ke stolu – všichni samozřejmě rozespalí a náhlí na hluk. Patrik ještě nejspíš spí, protože s nima nepřišel. Podávám jim skleničky se zázračným elixírem a všichni komplet na mě vrhnou otrávenej obličej.
„Co to je?" zeptá se nedůvěřivě Liam.
„Takovej menší vyprošťováček. Dostane vás z tý kocoviny."
„Vypadá to hrozně!"přidal se Harry.
„A ještě hůř to chutná,takže to radši vypij na ex!"
„Co z toho budu mít?"
„Přestane tě bolet hlava a ... dostaneš snídani..."
„To jako vážně?" zbystřil okamžitě Niall.
„To jako vážně!" Chudáček Niall... podíval sena mě zděšeným pohledem, ale nakonec to do sebe kopnul.
„A teď ta snídaně!" Jo...Mirka se zmínila o tom, že pořád jí. Teď jí musím dát za pravdu. Podávám mu talířek s toastama a hrnek kakaa.
„A teď vy!" pobízím ostatní. Moc se jim od toho nechce, ale nakonec to vypijou.
„Půjdu zbudit Patrika, tak tu buďte hodní!" řeknu s pobaveným výrazem, beru tu odpornou tekutinu a odcházím do svého pokoje. Leží u mě na posteli. Sedám si vedle něj a snažím se ho probudit. Povedlo se! Ale ten chudáček se mě tak lekl, že si prudce sedl, zamotala se mu hlava a už zaseležel.
„Kde to jsem? ... Bože mě tak bolí hlava!" řekl s hlavou zabořenou v polštáři.
„Seš u mě doma a tohle je jediná dostupná věc, která ti pomůže od tý bolesti hlavy." Podíval se na ten hnus v mojí ruce a bez přemýšlení po ní chňapl a vypil jí.
„Fůůj! To je takovej hnus! Co to je??"
„Olej, mlíko, vajíčko!" říkám pobaveně a on na mě vrhá znechucenej výraz.
„Pojďme dolů! Kluci už snídají."
„Kluci?"
„No... ti dva co tě včera zmlátili a ještě tři jejich kamarádi."
„Mě někdo včera zmlátil? Kdo?"
„No... Zayn a Niall... To si nepamatuješ?"
„Zayn a Niall? Z tý klučičí skupiny? Jak je tam i Harry Styles?"
„Jo ... proč?"
„Myslím, že není dobrej nápad tam jít. Počkám tady a až odejdou, vypadnu."
„Proč?" koukám na něj docela dost zmateně.
„No... to je docela složitý."
„Já nejsem tupá. Pochopím to!"
„Harry je moje dvojče..."