Story Of My Life

A sakra!

Pohled Sim
Probudilo mě klepání. Počkat – já usnula? To měl asi Louis ohromnou radost. Ach jo... jsem nemožná!
„Dále!!!" zakřičím z postele. Otevřou se dveře a v nich stojí Harry. Nešel náhodou do klubu s Patrikem? Počkat... Kolik je hodin? Pět? Od Louise z obýváku jsem odcházela v jedenáct dopoledne a teď je pět večer? Ale je fakt, že jsem se vyspala krásně.
„Ahoj krásko..." usměje se Harry, když už sedí vedle mě na posteli.
„Ahoj Harry..." chci ještě něco říct, ale on mě prostě nenechá...!
„Hrozně si mi chyběla..."
„Harry..."
„... Patrik je skvělej a skvěle jsme si pokecali, ale ty jsi prostě nejlepší!" Tak dost tohle už nemůžu poslouchat!
„Harry!!!" Konečně se zarazil. „Taky si mi chyběl, ale prosím, běž pryč." Dívá se na mě tak zmateně... Muselo ho to ranit... Sakra, to jsem nechtěla! Jsem taková kráva! „Neber to prosím nijak osobně, ale chci být sama...!" Hodně ho to ranilo... i když nic neřekl, prozradily to jeho oči. Do háje! Já se tak nesnáším! Odvrátil ode mě pohled. Snad abych mu na očích neviděla tu zoufalost a bolest... Jeho pohled se zastavil u nějakého papírku na nočním stolku. Podíval se na mě. Byl najednou hrozně naštvanej. Co ho tak rozhodilo?
„Udělal ti něco?" procedil naštvaně skrz zuby.
„Kdo?" vážně ho nechápu...
„Louis! Udělal ti něco!?" Proč Louis...? Proč by mi ubližoval? A co konkrétně mi měl udělat? Vybavuju si, jak mě políbil... potřesu hlavou a zaženu tu vzpomínku... Už na to nechci nikdy myslet!
„Ne... proč by mi měl něco dělat?"
„Aha... Takže s ním něco máš!" Cože? Jak na to přišel? Sakra, co je napsaný na tom papírku? Podívám se na něho zmateně. Zní vážně naštvaně a vypadá nebezpečně. Nikdy bych neřekla, že se budu bát Harryho Stylese z One Direction. No... teď se bojím.
„Harry..." zněla jsem vážně vyklepaně a vyděšeně. Opět mě zradil hlas.
„Tak máš s nim něco nebo ne!?" Proč sakra tolik křičí? Chce se mi brečet. Připadám si jako malej fakan, na kterýho řve táta po nějakým průseru.
„Harry... nic s ním nemám!" Snažila jsem se mluvit normálně a vyrovnaně, ale můj hlas se třásl tak moc, že se to prostě nedalo zakrýt. Nevěřícně se na mě podíval...
„Ne? A co je tohle?" vzal do ruky ten papírek a četl: „'Musel jsem jít, ale nechtěl jsem tě budit. PS: Byla jsi vážně ÚŽASNÁ! Louis'" Potom se na mě znovu podíval. Tentokrát už ale nevypadal naštvaně. Díval se na mě tak lítostivě a zraněně.
„Harry... vysvětlím ti to... není to tak, jak si myslíš...!"
„Nechci nic slyšet. Je mi z tebe zle." řekl naprosto vyrovnaně a pak odešel. Proč si to prostě nenechá vysvětlit? Já s Louisem nic nemám! Nechci s ním nic mít!
„Harry!!!" Křičím ještě směrem ke dveřím, ale je pozdě... je pryč... Zabořím hlavu do polštáře a brečím... Nejde to zastavit. Prostě to jenom tak teče a já se tomu nebráním...

Pohled Harryho
Já mám bratra? A ještě k tomu dvojče? Jak to, že o tom nevím? Dvacet let mám bratra anevím o tom? Páni! Je jako můj vlastní odraz v zrcadle. Nemůžu se na něj přestat dívat. Jsem vážně překvapenej... A kdo by nebyl? Ale proč o tom už dávno nevím? Proč mi to máma nikdy neřekla? Proč nechtěla, abych to věděl? Mám opravdu hodně otázek, ajelikož je Patrik ochotnej mi je zodpovědět, chceme po snídani odejít do klubu. Simnás šla vyprovodit ke dveřím. Ten její žetrtík s mlíkem mě dostal. Případámsi jako neposlušnejpuberťák, kterej denně vyspává kocovinu. A ještě k tomu jsem se asi zamiloval. Poprvé v životě jsem opravdu zamilovaný. Před tím to byly jenom nesmyslný vztahy na jednu noc a pak „Ahoj!", ale tohle je jiný! Ona je jiná. Jiná než ty holky z klubů. Zdráhá se a odmítá a to mě k ní nehorázně přitahuje. Samozřejmě nejen to! Je s ní sranda, je milá, hodná,ale taky se umí pěkněrozjet! Když jsem s ní,cítím se nádherně... zapomínám na všechny problémy a ten nesmyslnej svět kolem mě a myslímjenom na ní! Musím s ní být alespoň chvíli sám aukázat jí, co k ní cítím nebo se vážně zblázním.Posílám Patrika pryč a objímám jí kolem pasu. Doufám,že to přijme, jinak si budu připadat vážně trapně. Zatím s tím problém nemá, a proto ji k sobě vícpřitisknu. Nevím, co jí mám říct, nepřipravoval jsem si žádnej proslov, a tak mluvím o svojí rodině a o tom, že by do ní taky mohla patřit. Nemámani páru jestli to na ní zabere. Je vážně úplně jiná než holky,u kterých mi to prošlo.
„A kolika holkám už si tohle řekl přede mnou??" Sakra! Prokoukla mě.Je fakt, že jich bylo hodně, ale jenom u jedný z nich jsem to myslel vážně. A to u ní! Ale tohle jí přece nebudu vykládat.
„Ani u jedný!" samozřejmě, žetohle mi taky neuvěřila. Pak ovšem řekla něco, co mě donutilo udělat krokdopředu...
„Harry... já tě mámráda! Seš hodnej, milej a taky moc hezkej, ale..." Nenechaljsem jí domluvit. Musel jsem něco udělat, protože jsem nechtěl slyšet nic zápornýho a tak jsem jí začal líbat. Nevěděl jsem sice, jestli to myslí vážně nebose mě chce prostě jenom zbavit, ale to už mi bylo jedno! Čekal jsem, že sezačne bránit. Žemě odstrčí a pak mi něco řekne, ale ona mi ten polibek opětovala. Že by ke mně taky něco cítila? Možná,že jo a možná jsem jí prostě jen zaskočil a to je vše... Dochází mi kyslík, ale nedokážu přestat! Zajíždím jí rukou pod tričko a líbám jí stále prudčeji. A ona se přidává...Musím jí mít! Nejradši bych jí teď vysvlíkl z toho oblečení a vzalsi jí! Klidně hned teď a tady. Co natom, že stojíme nachodbě, venku čeká můj právě nalezenej bratr a v kuchyni sedí Niall, Zayn, Liam aLouis? Je mi to fuk! Nedokážu myslet na nic jinýho než na ní... na nás. Ona je ta pravá! Nikdo jiný! Pořádnemůžu přestat a pořád přidávám...moje ruka pod jejím trikem postupuje pořád nahoru směrem k její podprsence, aniž bych si to uvědomoval. Mohla by být moje, kdyby mi to celý nepokazil můj nalezenej bráška... On nám to prostě musí překazitzrovna v tom nejlepším!Nechci přestat, ale ona se mě od sebe pořád snažíodtrhnout... No co se dá dělat?Nechci jí nijak ublížit... Odtrhnu se od ní a zhluboka dýchám. Při tom se stále opíráme čely. Taky sotva popadádech a snaží se mi něco říct. Jenže já nicnechci slyšet! Nebránila se mi a to mi zatímbohatě stačí. Taková nádherná chvíle a my jí trávíme na chodbě... a já se chystám na pokec s nalezeným bráškou. A popravdě se mi do toho vůbec nechce! Musím jí říct,že jí miluju! Nemůžu to v sobě dálnosit! Utrápil bych se k smrti. Čekal jsem, že mi to oplatí, jako všechny ty ostatní,ale ona mi místo toho řekla, žesi od toho nemám nicslibovat. Docela mě tozarazilo, ale na druhou stranu je fakt, že jsem jí asi hodně zaskočil a ona si to musí nechat projít hlavou. Ok... Dám jí čas. Je za to ráda, ale už mi radši rychle otvírádveře. Ještě jí rychle políbím na rty a odcházím za Patrikem. Ten už dávnosedí v taxi a čeká na mě.
„Promiň... ještě jsme něco... řešily..." omlouvám se roztržitě...