Story Of My Life

Samé dobré zprávy

Pohled Sim

Otevřu oči. Ležím v posteli a řekla bych, že naprosto přesně vím, jak jsem se sem dostala. A to je divný, když tu byla včera párty. Zamrkám a snažím se vzpomenout si úplně na všechno, co se včera stalo. Párty, alkohol, Péťa s Patrikem... Běželi někam nahoru, řekla bych, že do Patrikova pokoje, ale přijde mi to... nevím. Péťa a Patrik? Sakra, ani o jednom jsem nevěděla, že jsou teplí....

„Dobré ráno, krásko. To si to včera zalomila nějak brzo, na to že to byla tvoje oslava, ne?" otočím hlavou doleva. Vedle mě leží nahý Harry.

„Hmm..." Natočím se na bok a hladím ho o břiše. „Udělalo se mi strašně zle. Byla jsem zvracet a řekla jsem si, že si jen tak lehnu a vydýchám to. No a nějak jsem tu asi vytuhla." Harry zpozorněl a jeho svaly se napnuly.

„Zvracela jsi?" řekne a podívá se na mě ustaraným pohledem. Tenhle ohled už znám moc dobře. Poslední dobou ho vidím pořád a většinou kvůli samým prkotinám.

„Jo, ale na tom přece není nic nenormálního, když se pije."

„Jenže ty si vypila vážně minimum. Vážně jsi Ok?"

„Jsem naprosto v pořádku, jasný?!" řeknu a dám mu pusu. „Mám hlad. Dáš si taky něco?" zeptám se, když se odtrhnu od jeho rtů, a zvedám se z postele.

„Dám si tebe." Odpoví, chytí mě za boky a stáhne mě zpátky do postele.

„Harry, já mám vážně hroznej hlad."

„Tak si se mnou teď dej jeden malej dezert a pak ti udělám tu nejlepší snídani na světě."

„A co si nechat dezert až nakonec?" podívám se na něho s prosbou v očích. Mám vážně zatracenej hlad.

„Fajn, ale počítej s tím, že si ten dezert potom vychutnám dvakrát víc."

„Budu na to myslet." Řeknu ještě a pak už jdu do kuchyně. Cestou si ještě beru župan a oblíkám si ho. Hm, tak co si dám? Mám docela chuť na míchaný vajíčka se slaninou. Jo, mňam! Nebo né. Dám si pořádnou šunkovou pizzu. Jo, to bude ono! Nebo... Sakra, začínám být jako Niall. Jdu k telefonu a vytočím, pro nás, už celkem známé číslo. Zvedne mi to příjemnej hlas nějakýho chlapíka. No jo... nechám si chutnat, to víš, že jo... Bla bla bla... Jdu zpátky ke sporáku. Ze skřínky si vyndám pánvičku a z lednice slaninu a vajíčka. Potom to všechno hodím na plotnu. Hmm, ta vůně!

„Jé, tady to voní!" Niall... klasika. „Doufám, že děláš dvojitou dávku!"

„To si piš, že dělám. Ale obě dávky jsou pro mě." Odseknu a nevinně se na něho usměju.

„Arg, tak fajn. Udělám si svý." Řekne a nasere se vedle mě s druhou pánvičkou.

„Ty prostě nemůžeš počkat, až to dodělám, viď?"

„Mám hlad! Navíc nevím, co bys chtěla dodělávat, když už to máš hotový." Uculí se na mě a pak se věnuje svojí pánvičce. Sesypu si ty vajíčka na talíř, vezmu si z lednice kečup a pak vyrážím i s příborem ke stolu.

„Hm... Nialle, prosím, podáš mi kousek chleba?"

„Za ty vajíčka?" uculí se na mě.

„Ale no tak..." udělám ten svůj prosící výraz a on bafne chleba a krájí mi z něho kousek.

„Ale jenom proto, že mám tak dobrou náladu."

„Víš co nechápu?" ptám se ho. Když mi podává krajíc chleba.