Love will Remember

Třetí část

"Od té doby, co jsem Michaela políbila, jsme spolu nemluvili...

Vyhýbala se mu, jak nejlíp to šlo, ale tak nějak jsem na něj nedokázala přestat myslet. Je možné, že jsem se do něj dokázala zamilovat? Nebude to jen rozbouřenými hormony v mém těle? Nejspíš ano... Jsem poblázněná puberťačka svým vlastním bratrem. Vlastně nevlastním..." Zavřela jsem deník, když se ozvalo vyzvánění mého telefonu.

Neochotně jsem hovor přijala a telefon si přiložila k uchu. "Ahoj Wallo. Dneska pořádá Juliin bratr párty. Nechtěla bys přespat u nás. Bude tu spát i Julie. Doma by se asi moc nevyspala..." Trochu se zasmála a čekala na mou odpověď. "Trochu mě překvapuje, že tam nechcete jít." V ruce jsem si pohrávala s propiskou. "O tom jsem nic neřekla. Uvidíme, jestli se tam stavíme. I když, znáš nás. Ty bys navíc mohla s námi." Povzdychla jsem si. "Víš, že na tohle já opravdu nejsem." Z druhé strany se ozvalo zavrčení. "Wallo, jsem jedna z tvých dvou kamarádek! Vím, že na tohle nejsi, ale co to takhle zkusit? Jestli se tam stavíme, můžeš přece kdykoli odejít. Je pravdy, že ti bylo teprv patnáct, ale nebuď taková puťka. Někdy se přece jenom alkoholu napiješ. Tak proč ne teď?" Zamračila jsem se.

Nikdy jsem nepila a nevím, proč bych to měla zkoušet, když mi bylo teprve patnáct. Vždyť alkohol je povolený od osmnácti. Nějaký důvod to má... Je sice pravda, že neznám moc lidí, kteří ho dodržují, ale já můžu ne? Nemám chuť jít na nějakou párty. Vždyť ani nevím, co se na takových párty dělá. Znám to jen z vykládání mých spolužáků. Nemuselo by to ale být tak hrozné. Alkoholu se dotýkat nemusím, tančit by mi nevadilo, cigarety kouří venku ne, takže to by mi taky nevadilo a jediné, co se mi na té představě nelíbí, jsou nadržení kluci...

"Tak jo, ale pít nebudu!" Chytila jsem se za spánky. Jsem asi šílená. "No vidíš!" Zajásala Porsch. "Co si mám vzít na sebe?" Vstala jsem z postele a přešla jsem ke své skříni. Otevřela jsem ji a hned se mi pohled přemístil ke všem věcem uvnitř. "No..." Odmlčela se. "Já ti radši něco půjčím, okay? Stejně ve tvé skříni nebude věc, kterou by sis mohla obléct na párty." Zamračila jsem se. "Co tím chceš říct?" Z druhé strany se nic neozývalo. "Jsi tam ještě?" Zavrčela jsem. "Chci tím říct, že se oblíkáš trochu jako jeptiška. Vždycky zakrýváš většinu tvého těla. V létě nenosíš kraťasy a ani sukně, nanejvýš šaty. A ty jsou ti taky až pod kolena." Nelíbilo se mi, že uráží můj styl oblékání. Prostě se nerada oblékám, jako lehká dívka.

"Tak kdy mám přijít?" Radši jsem změnila téma. Nechtěla jsem se hádat. Jak sama řekla, byla to jedna z mých dvou kamarádek. "O půl osmé." Pohledem jsem zkontrolovala hodiny. "Uvidíme se." Ukončila jsem náš hovor a začala jsem se prohrabovat svou skříní. Přece jsem jí nemohla dokázat, že má pravdu.

Začala jsem ze skříně vyhazovat oblečení. Nakonec jsem v jedné z poliček našla složené něco, co se k této situaci hodilo.

Nebyla jsem z toho nadšená, ale na výběr moc nebylo. Nechci být za tu slušnou holku! Všichni mě mají za takovou ustrašenou nicku, ale nechci být taková!

Oblečení jsem naskládala zpátky do skříně.

Později jsem se začala pořádně připravovat, neboť čas se začínal krátit.
Malování jsem nechala na holkách, protože jsem věděla, že si budou stěžovat, že to nemám podle jejich představ. Vlasy jsem si z culíku rozpustila a vyžehlila do rovna.

Z šuplíku jsem si vytáhla nejstydlivější spodní prádlo, které jsem tehdy měla. No nebyla to tanga, ale byly krajkové a řekla bych, že na mě až moc... Podprsenku jsem si neoblékala, neboť do upnutých šatů se obléknout nedala.

Nepřipadala jsem si absolutně jako já. Měla jsem nepříjemný pocit, že brzy si o mně budou zraky opírat desítky lidí. Nebyla jsem zvyklá mít pozornost a ještě když mě uvidí spousta mých spolužáků, nebo lidí, které by mě mohli znát...
Dělalo se mi špatně v oblečení, které jsem si vybrala, vypadala jako lehká dívka.

S povzdechem jsem se začala soukat do šatů.
Po oblečení té příšernosti jsem se postavila ke svému zrcadlu v pokoji.

Černé šaty se třpytkami objímaly všechny moje křivky. Jejich konec byl až nebezpečně vysoko, tudíž uprostřed mých stehen. Jejich vršek mi sotva držel poprsí uvnitř. Vypadalo to, jako by se měl každou chvíli obleček, který na sobě mám, roztrhnout.

Neochotně jsem zavrčela a do tašky jsem si narvala tepláky, tílko a spodní prádlo. Ještě jsem k nim přidala, telefon, peněženku a takové ty potřebné blbosti. Na nohy jsem si nazula bílé baleríny a oblékla jsem se do kabátu, aby máma neviděla moje oblečení. Přece jenom, takhle mě neznala a vysvětlovat jsem jí nic nechtěla. Bylo by to na dlouho. Navíc už jsem měla jít a proto jsem se s nepříjemným pocitem a válkou v sobě, jestli si nemám ty šaty jít převléknou, ale vím, že by mě holky navlékly do něčeho podobného, jsem se vydala do předsíně.

S matkou jsem se potkala ve dveřích. "Ty někam jdeš?" Přikývla jsem. "Budu spát u kamarádky." Mračila se, ale už nic neřekla. Prostě odešla z předsíně a já odešla z domu.

Ahojte! : )

Dokopala jsem se dneska konečně k napsání dalšího dílu. Netušíte jakou z toho mám radost! :D

Tentokrát je to celkem nudný díl, ale nebojte, to se změní! :D ;) Mám toho v plánu ještě hodně. Muhahaha - ale jinak jsem v pohodě! :D

Jak nad tím přemýšlím, začíná mi chybět nějaká akce... To vypadá, že začnu zase psát něco akčního, abych se tadu u toho tak nenudila! :D Jojo víte, člověk kterýho baví popisovat mlácení a vraždy... :D Za to nemůžu! :D Ale já za to nemůžu. Moje představivost se takhle nemůže projevit, tudíž to chce trochu víc něčeho, jako je v Dangerous love. I když chudák story... Dvojku asi už vážně nedopíšu a jednička je plná chyb a je to hrozně napsaný... No co se dá dělat... :'DD

Jinak chci poděkovat za 300 followers, za posledních pár komentářů k IHAB a sem. Taky za zprávy a za všechno! : )

Miluju vás! : ) :*

XOXO