Love will Remember

Čtvrtá část

"Najednou když jsem se vrátil z té základny, bylo mi lépe. Cítila jsem se zase plná života. Malovala jsem, četla, tančila si jen tak a k tomu jsem si pobrukovala různé melodie. A dokonce jsem se i učila. Což u mě bylo v posledních měsících hodně nezvyklé.

Samozřejmě, to nadšení netrvalo dlouho. Jak by taky mohlo?
Začala jsem myslet na možnost, že Michaela už nikdy neuvidím. Nebo aspoň velmi dlouhou dobu. Co když se mu něco stane? Co když se zraní při nějakém úkolu? Co když ho někdo zabije?!
Ale ani jedna z těch otázek mě neděsila jako tahle: Co když mě už nemiluje a nikdy se ke mně nevrátí?
Přeci jen, nechtěl mě tam. Nechtěl, abych ho navštívila a to co se stalo byl nejspíš jen omyl. Nejprve jsem si říkala, že to, abych ho už nenavštěvovala, říkal aby mě ochránil, ale později jsem začala věřit, že to myslel vážně.

Znova jsem propadala do hrozného smutku. Horšího a většího než kdy předtím byl.

Každý den jsem mu napsala dopis, ale ani na jeden neodpověděl. Posílala jsem každý s prosbou, aby mi aspoň napsal, že je zdráv a že žije, když už nic. Možná byl mrtvý, ale o tom by rodinu přece armáda informovala. Nebo možná nechtěl lhát o svém stavu. Třeba mu ty dopisy nechodily, nebo si je nepřečetl, protože se bál toho, co je uvnitř. Ať už to bylo jakkoli, prostě mi neodepisoval.

A hluboku uvnitř mě začalo růst přesvědčení, že je něco v nepořádku. Zavolala jsem na nějaké vysoko postavené oddělení, aby mi řekli, kde je můj Michael, ale ten muž jen stroze odpověděl, že mi nemůže sdělit nic o tajných misích a zavěsil. To mě přesvědčilo, že je něco velmi špatně. Mezi mnou a jím, nebo s ním. Nikdo mi nic nechtěl říct a já propadala do větší temnoty. Ne do té nejtmavší, jakou byla Michaelova ťa v očích, tahle byla také pohlcující a krutá, ale k tomu byla i krásná.

Necelé tři měsíce, uběhly od toho, co jsem naposledy Michaela viděla.

Seděla jsem na barové židli a kouřila už druhou cigaretu za tu chvíli, co jsem tam seděla. Přede mnou se nacházela sklenice plná silného alkoholu, kterou mi koupil kluk, který seděl opodál.
Sledovala jsem tekutinu ve sklenici a chtěla ji ochutnat. Měla jsem chuť se opít a otupit své smysly, ale moje svědomí mi to nedovolovalo.

Raději jsem se zvedla a odešla pryč.

Nezamířila jsem ani domů, ale šla jsem rovnou ke své kůlničce.

Lehla jsem si tam na matraci a usnula.

Probudil mě až telefonát od Fina. Než jsem hovor přijala, podívala jsem se na hodiny na mobilu, které ukazovaly devět ráno.

"Wall, jsi v pořátku? Kde jsi?" Zamračila jsem se. "Cože?" Protřela jsem si rukou oči. "Stavoval jsem se u vás, abych tě vyzvedl do školy, matka mi řekla, že jsi ani nepřišla domů." Povzdechla jsem si a znovu jsem si lehla. "Jsem v pohodě. Jenom dneska nikam nejdu." "Ale kde jsi?!" Z jeho hlasu šel slyšet vztek. "Není to jedno?" Vzhůru jsem byla jen sílou vůle. "Není! Jsem tcůj přítel a ty se po nocích taháš někde venku, přespáváš kdo ví kde a já mam pak jen pocit, že mě podvádíš." Zakroutila jsem očima. "Fine, na tohle fakt nemám náladu. Mám tu problémy, co musím řešit a nechci další s tebou!" Ihned jsem hovor ukončila a vypla zvuk telefonu.

Cítila jsem se hrozně unaveně, ale nechtěla jsem už spát. Můj strach z toho, že až zavřu oči, uvidím Michaela, byl příliš velký. Nezdálo se mi o nikom, o ničem, jiném a to necelé tři měsíce. Nechtěla jsem ho znovu vidět. Ne, když ho možná už nikdy neuvidím naživo.

Najednou jsem propukla do nekontrolovatelného pláče. Po mých tvářích se kutálely slzy jedna za druhou.

Bez Michaela jsem se najednou cítila bezcenná. Najednou mi chyběl důvod proč žít. Můj život vysel jen na jednom tenkém vlásku. A ten vlásek byl uvnitř mne.

Už skoro dva měsíce jsem věděla, že jsem těhotná. Byla jsemm těhotná s mým bratrem. Naštěstí nikdo o mém vztahu s Michaelem nevěděl. Jen snad má matka, ale ta si myslela, že já s Michaelem už jsme jen minulost. Věděla jsem, že nemůžu nikomu říct pravdu o svém dítěti. Proto jsem se taky stala lhářkou. Hned v ten den, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná jsem udělala věc, které lituji. Lhát se nemá, to zná snad každé dítě, ale jak bych to vysvětlovala? Matce, FInovi a všem okolo? Celý život. Místo toho jsem svůj život postavila na lži.

Fin byl na oslavě narozenin svého dlouhodobého kamaráda. Upřímně, další kalba ve městě. Věděla jsem to moc dobře a tak jsem se oblékla do minisukně a tílka a šla jsem tam.

Znovu všude alkohol, opilí lidé a hudba řvoucí na celé kolo. Trvalo mi dlouho, než jsem v tom domě Fina našla, ale když se tak stalo, byla jsem ráda za jeho stav. Jinak řečeno byl totálně na mol. V té chvíli se mi to náramně hodilo. Pomohla jsem mu se dostat do jeho domu a dokonce i do jeho postele. Kde jsme se spolu vyspali. A tak se Fin stal oficiálním otcem.

BUM! Nečekaně dramatické!!! :D WTF to melu? Okay já se uklidním a teď zpátky k dílu. 

Já doufám, že jsem vás aspoň trochu zaskočila. Teď si musíte myslet o Walle, že je to mrcha, ale pravda je taková, že je. Bohaaa jsem dneska hrozně milá, že? :D 

NIcméně doufám, že se vám díl líbil a že mi tady zanecháte hezky Vote. Zatím lididčky! : )