Love will Remember

Třetí část

"Wall?" Nathan mě vytrhl z mých myšlenek. "No?" Zasmál se. "Přemýšleli jsme, že bychom šli Michaelovi naproti." "Jo klidně." Potáhla jsem si naposled z cigarety a nedopalek jsem hodila na zem, kde jsem ji i přišlápla.

Logan šel vedle mě a jednu ruku měl obmotanou kolem mých ramen. Nathan a Samuel šli vedle něj. Byla jsem první holkou v téhle partě, ale překvapivě mě kluci brali dobře. Navíc oni jediní věděli o tom, co doopravdy s Michaelem mám. Přeci jen podle místních zákonů je člen rodiny i adoptované dítě a je bráno za vlastní, tudíž by to bylo bráno za incest. Velice nesmyslný zákon.

Byly jsme téměř u Michaelovi školy, když jsem ho zahlédla. Ale nelíbilo se mi, jak jsem ho zahlédla. Ruce obmotané kolem pasu nějaké zrzky a rty přilepené na těch jejích. Prudce jsem se zastavila a to zastavilo i kluky. Věděli přesně kam se dívám. "Wallo, třeba je to jinak, jenom-" "Sklapni!" Chudák Logan, nechtěla jsem na něj být taková, ale stalo se.

Mé tělo zachvátil vztek. Věděla jsem, že bych se měla otočit a odejít, kvůli lidem okolo, přeci jen je divné sestra žárlící na holku, se kterou se líbá její bratr, ale já odejít nemohla. V tu chvíli jsem ho spíš chtěla zabít.

Vydala bych se za ním, kdyby mě Logan nedržel. "Wallo, mysli na následky. Třeba ti to vysvětlí, jenom ne tady." Stála jsem a koukala tím směrem.

Proč jsme mu chodili naproti? Nemuselo se to stát. Nemusela jsem ho takhle vidět.
Copak jsem ho už omrzela? Nebo tohle dělal celou dobu našeho vztahu? Radši jsem nechtěla znát odpověď.

Vzlykla jsem a objala jsme ho. "Jak by mi tohle mohl vysvětlit?!" Ohlédla jsem se na něj a viděla jsem ho, jak překvapeně stojí a hledí na nás. "Jdu domů. Nebo někam." "Doprovodím tě." Nathan okamžitě odpověděl. Nemělo smysl se s ním hádat, i když jsem chtěla být sama, stejně by hádku vyhrál.

Raději jsem se hodně rychlým krokem vydala pryč a Nathan šel samozdřejmě se mnou. Nechtěla jsem nic říkat ani slyšet a tak jsme oba celou cestu mlčeli. Nathan se mnou jel i autobusem do půlky kopce a potom mě doprovodil až ke dveřím od domu.

"Je mi to líto." Promluvil, až když jsem otevřela vchodové dveře. "To nejsi sám." Zabouchla jsem za sebou a šla jsem do svého pokoje. Tašku s učením jsem odhodila do rohu a místo té jsem si vzala batoh, do kterého jsem si začala házet oblečení, kosmetiku a vlastně téměř všechno co mi přišlo pod ruku a připadalo mi, že by se mi mohlo hodit.

Okamžitě, když jsem měla všechno, co jsem potřebovala, popadla jsem batoh a namířila jsem si to do kůlny.

Na zdi visel obraz s Michaelem, který jsem okamžitě ztrhla a hodila na zem. Na knihovně stálo několik fotek nás dvou. Všechny jsem je shodila na zem, čímž se rámečky i skla rozbily. Moje oči už se déle nezvládaly bránit a povolily slzám, aby se kutálely po mých tvářích. Brečela jsem. Měla jsem zlomené srdce.

Dva roky, jsem s ním byla. Dva roky a 9 měsíců. Čas, kdy mi tvrdil jak mě miluje. Kdy jsem mu bezmezně věřila, ale on mě jen zničil.

Bezmocně jsem se tam zamknula a zničeně jsem se zhroutila na matraci. Na matraci, na které jsem tolikrát s Michaelem ležela, na které jsem se mu tolikrát poddala...

Pláč, smutek, vzpomínky a vztek. To všechno naplňovalo místnost. To všechno mě obklopovalo.

Ani nevím jak, ale z toho všeho jsem nakonec usnula, i když jsem nemohla spát dlouho, protože bušení na dveře mě probudilo. Poznala jsem, že je to Michael, ale ani jsem necekla, nedala jsem jakoukoli známku své přítomnosti najevo. "Wallo, jsi tam?" Nic jsem neřekla. Až když jsem usoudila, že odešel, uvědomila jsem si, že celou tu dobu zadežuji dech.

Znova jsem si přehrávala situaci, ve které jsem ho viděla s tou dívkou.
Třeba jsem se spletla. Špatně odhadla situaci. Třeba šlo jen o sázku a nebo třeba se to stalo náhodou. Chtěl ji obejmou a omylem se jeho rty dostaly k jejím.
Čím více jsem přemýšlela o těchto náhodách, tím hůř mi bylo.
Ani jedna z nich nemohla být pravdivá.
Líbal se s ní, jako se líbal se mnou. Jeho rty doslova obklopovaly ty její. Hýbaly se v určitém tempu. Bylo to jasné a očividné. Podvedl mě, tedy podle toho, co berete jako podvod ve vztahu.

Mně stačilo i tohle. Chtěla jsem prince na bílém koni, ale místo toho tu byl Michael. Neskrotitelný princ s černým koněm v lesklém brnění, které přitahovalo tolik holek.

Před dvěma lety a devíti měsíci jsem byla zamilovaná až po uši do Michaela, do nepolepšitelného kluka s divokou duší, místo toho, abych byla zamilovaná do Fina.

V nemocnici strávil týden a já za ním ani nepřišla. Neměla jsem odvahu čelit tomu, co jsem způsobila.
Proč se to stalo? Kdo za to může? Já. Jediným důvodem jsem byla já.

První den, co se ukázal ve škole měl několik náplastí na tváři a spoustu, už témeř vyléčených, modřin. Bylo mi do breku a nenáviděla jsem za to Michaela, ale ten to vždycky házel jen a pouze na mě.

Naštěstí mě Fin pochopil. Lhala jsem mu, že si Michael myslel, že mě obtěžuje a že nechtěl udělat to, co udělal, i když je vůči mně velmi ochranářský.
Fin to všechno pochopil. Nechal to za sebou a z nás se stali přátelé. Chodila jsem s ním občas do toho obchůdku, kam mě vzal na naše rande, když tedy měl pracovní dobu, nebyl to zrovna nejnavštěvovanější obchod a tak mi jen hrál na klavír.

Proč jsem si nemohla vybrat jeho? Proč jsem nemohla být s Michaelem?

Matrace, na které jsem seděla mi připomínala včerejší noc, kterou jsem tu trávila s Michaelem a bylo mi z toho nepříjemně.

Najednou jako by mě popadl nějaký dětský truc a já se rozhodla, že musím jít za Finem, nebo aspoň on za mnou.

A zase tu máme další díl. Snažím se zase vydávat pravidelně, takže zatím mi to jde! : )

V tomhle díle nám téměř končí třetí část jejího života a tím se i přibližuje konec příběhu. Další části jejíhožuvota už nebudou tak podrobné a napsané do detailů.
Nechávám v tomhle příběhu hodně prostor pro fantazie vás, čtenářů, protože já si vždycky, když něco čtu přidávám prostě to svoje a tady je na to dost prostoru. :D

Taky vás chci připravit ne to, že se následující díly budou asi zkracovat. Tenhle má sám o sobě přes 1000 slov a to je taková moje norma, ale vypadá to že třeba čtvrtá část a pátá budou mít nanejvýš 800 slov. Nebím, co bych tam ještě dopsala a nic mě nenapadá... Takže za to se omlouvám.

To bude asi pro dnešek vše a já vám děkuji za přečtení! : )