Love will Remember

Třetí část

K mé smůle na mě čekam Michael. Opravdu čekal.

Když jsem vešla do obývacího pokoje, přes který jsem chtěla do kuchyně a potom nahoru do svého pokoje, seděl v křesle a vypadal naštvaně. Svraštila jsem obočí. Tahle situace se mi opravdu nelíbila.

"Kde si byla?" Protočila jsem očima. "Co je ti do toho?!" Zavrčela jsem nepříjemně. Můj smutek se proměnil ve vztek. "Je mi do toho hodně!" Ironicky jsem se zasmála. "A co třeba?" Prudce se postavil. "Jsi malá na to se toulat někde venku sama!" Zhluboka jsem se nadechla. "Nebyla jsem sama." Jeho hruď se začala zvedat rychleji. "S kým?" Zase lžu. Nikdy jsem nelhala! To lžu, abych ho přinutila žárlit? Pro boha, co se to se mnou děje?
"Nech mě být! Nejsi moje matka!" Chytil mě za ruku silou si mě přitáhl k sobě. "Wall, nedělej mi tohle." Vzhlédla jsem k němu. Tvářil se kameně. "Tohle mi nedělej." Svou hlvu položil na mé rameno. Zůstala jsem nehnutě stát, dokud své ruce neobmotal kolem mého pasu. Připadala jsem si zase chtěně, dokud jsem si nevzpomněla na tu dívku, kterou si přivedl včera. "To ty tohle nedělej mě." Pokus oddělat ruce z mého pasu byl neůspěsný. "No tak Wall." Mé oči se zamlžily. "Co?" Své rty položil na mé rameno. Na každém kousku mého těla vyrazila husí kůže. "Copak nevidíš, co se mnou děláš? Nutíš mě dělat věci, které dělat nechci." Zarazila jsem se. "Jo, takže já tě nutím tahat si sem děvky." Celý mým tělem projela ostrá vlna bolesti. Michal mi surově skousl kůži na rameni. "Nejsou to děvky v takovém slova smyslu. Jsou to dvě holky, se kterými mám jednoduchou dohodu. Ale i kdybych chtěl, nemůžu. Nemůžu tě dostat ze své hlavy. Nemůžu se tě zbavit. Pronásleduješ mě, ať už jdu kam chci. Ať už dělám cokoli, jsi pořád se mnou."

Pozastavil svůj monolog, když se mi přisál na krk. Trochu jsem vyjekla, protože jsem nebyla připravená a navíce jsem na to nebyla zvyklá. Nakonec se odtáhl úplně.

"Nedokážu na tebe přestat myslet. Na tvoje tělo. Na to ve tvém pokoji. Nechci na to přestat myslet a nechci už si to jenom představovat." Prstem mi přejel po vlhkém místě na mém krku a já sykla bolestí. "Co to meleš?" Svou ruku z mého krku přesunul na můj zátylek. Nahl se ke mně a zatlačil mi na zátylek.

Mezera mezi námi zmizela. Mé rty se dotkly jeho. Líbal mě s něžností. Uvnitř mého břicha poletovaly motýli. Podlomovala se mi kolena. Chtěla jsem dnes usnout vedle něj a probudit se vedle něj. Nechtěla jsem, aby se někdy odtáhl.

Jenže jeho polibky se začaly zrychlovat. Jeho druhá ruka zajela pod mé triko."

"A tehdy jsem ho odstrčila po druhé." Karen se na mě dívala a usmívala se.
"Poslední dobou se mi o něm zdává. I o tobě a tvé matce. Občas se tam objeví i ta moje." Znovu jsem se zadívala na situaci za průhledným skleněným obdélníkem ve stěně. "Co tím myslíš?" Úsměv z mé tváře opadl. "Myslím tím to, že se něco blíží."
Znovu jsem se rozkašlala.

Celým pokojem se nesly jen zvuky které jsem vydávala já. Bylo mi to nepříjemné. Šest let jsem téměř proležela v posteli. Od doby, co mi diagnostikovali tu nemoc jsem strávila spoustu času při různých zákrocích, po kterých jsem trávila čas v nemocnici a později doma, ale stejně v posteli. Poslední rok jsem se sama už ani nedokázala zvednout.

Celé moje tělo postrádá pohyb. Tak hrozně moc bych chtěla pryč. Jen ven. Do přírody. Někam, kde bych si připadala volná.

"Jsi v pořádku?" Otočila jsem se na Karen. "Ano. Jistě." Zamračila se na mě. "Ale-"

"Zapřela jsem se o jeho hruď vší silou. Rozpojil naše rty a udělal krok vzad. "Co se děje?" Necítila jsem se z toho dobře. Moje pocity se nedaly popsat. Sama jsem nevěděla, co cítím a jak se vůbec cítím. "Proč tak najednou?" Zvedla jsem obočí. "Nevysvětlil jsem to dostatečně?" Zakroutila jsem hlavou. "Já s tebou nechci spát!" Propalovala jsem ho pohledem.

To je všechno co ode mě chce? Sex? To jsem pro něj jenom další holka do postele? Proč jsou kluci tak komplikovaní?

"Já to zvládnu, jenom zůstaň se mnou." Zvedla jsem obočí. "Co prosím?" Moje koutky se začaly samy od sebe zvedat vzhůru. "Jo, slyšelas dobře." Povzdychla jsem si.

"Ale já chci jít spát." Protočil oči. "Tak půjdeme spát. Ke mně?" Není jít k Michaelovi hrozba? Nevím co od něj můžu čekat. Opravdu do netuším. Ale z jeho pokoje mu budu aspoň moci utéct, zatímco kdyby byl u mě, těžko bych ho dostávala pryč. "Klidně."

A tak jsem ai přesně tak, jak jsem si přála, večer lehla k Michaelovi. Teď jsem si ale nebyla jistá, jestli se mi to tak úplně líbí. Scéna, ve které jsem hrála určitou roli, se mi nelíbila. Ukázal mi, že očekával hlavně pohlavní styk. Tedy aspoň tak jsem to pobrala já. Je pravda, že já jsem chápala spoustu věcí jinak a u jiné věci jsem chápala jinak, než byly myšleny. No ovšem se tak už stalo. Pochopila jsem to tak a dost jsem se toho obávala.

Přece jenom, neměla jsem moc problém o to přijít, abych byla upřímná, ale vždy mi šlo o to jak. Při jaké příležitosti a s kým. Ovšem mohu říct, že Michael mi na tom nevadil. Spíš to, že jsem do něj byla zamilovaná, zatím co on nejspíš cítil něco jiného.

Ležela jsem vedle něj. S každým jeho, nebo mým pohybem jsem cítila jeho nahou hruď, kterou jsem měla natisklou na svých zádech. Nemohla jsem přes tenkou látku cítit jeho kůži na mé, ale energie, která mezi námi probíhala, se dala cítit velmi dobře.

Jednu ruku měl přehozenou přes můj bok, jakoby si mě držel u sebe.

Všechny obavy mě s klesajícími víčky opouštěly. Byl tu se mnou a já byla s ním. Bylo to tak, jak jsem chtěla.

Dnes zase vydávám díl. Po týdnu! ;) Stíhám včas, ale na další díl... No, to si budete muset počkat. Už z několika důvodů a prvním z nich je to, že propadám z těláku! :DD
To víte, když odmítnete skákat do výšky a učitel vám za to dá 2 známky... *protáčení očima* dtejně to udělal jenom protože jsme s kamarádkou odmítly! -_-
Taky se soustředím na PZ a ještě k tomu nemám nic předepsanýho.
Je to pracný! :P
Takže prozatím nějakej ten týden bez dílu, ale já věřím, že si počkáte! ;) LY