Love will Remember

Třetí část

"Jsi krásný, když hraješ." Ani jsem si neuvědomila, jaká stupidní slova ze mě vypadla. Fin se usmál a pokračoval dál.

"To ty jsi tady ta krásná." Promluvil hned, jak dohrál poslední tóny. Cítila jsem, že se začínám červenat. Okamžitě jsem odvrátila od Fina pohled a raději jsem se pokusila schovat obličej tak, že jsem ho sklonila k zemi. "A ještě k tomu roztomilá." Ruku mi položil na tvář a trochu mi zvedl obličej. Stejně jako před školou, si jeho rty vyhledaly ty moje, aby se spojily.
Zavřela jsem oči a užívala jsem si ten pocit, který mnou procházel.
Ale stejně jako všechno musel i tenhle moment skončit.

"Mohli bychom jít zase jinam." "Jak chceš." Pozvedla jsem ramena. Líbilo se mi v tom obchůdku a nechtělo se mi odcházet, ale chtěla jsem, aby mi Fin ukázal další věc, kterou má rád. "Tak půjdeme." Postavil se od piána a přešel za pult, kde zhasl všechna světla, díky čemuž se obchůdek propadl do naprosté tmy. Kvůli zataženým žaluziím v místnosti nebyl ani náznak po světle. "Já nic nevidím!" Začala jsem se smát. "Myslíš si, že já snad ano?"

Za chvíli jsem se ale dostali ven a Fin zamkl. Znovu jsme byli na ulici a já čekala, kam vede naše další cesta. "Neměl jsem v plánu tam jít, ale jestli chceš vědět víc, tak jdeme tam." Nechápala jsem o čem moc mluví, ale následovala jsem ho.

A tak jsem se dostala na další párty. Tentokrát se konala na nějaké mně neznámé ulici. Stáli jsme s Finem před domem a já se prostě neměla k pohybu. On stál a koukal na mě. Nechtěla jsem dovnitř. Vzpomínka na mou poslední návštěvu párty mi připomínala Michaela. Hlavně v tom, co se stalo potom. Jako bych znovu cítila Michaelovy ruce na svém těle.

"Neboj, jsem tu s tebou." Fin mě chytil za ruku. "Nic se ti nestane, ani se tu nemusíme zdržet, jestli nechceš. Je mi jasné, že ty na takové akce nechodíš, ale se mnou se ti nic nestane, slibuji." Zvedla jsem k němu pohled. "Není to poprvé, kdy bych se měla zúčastnit něčeho takového a nemám strach. Jenom jsem se trochu zamyslela. Jdeme." Vzala jsem ho za ruku a táhla jsem ho ke vchodovým dveřím, které byly dokořán otevřeny, jako by ten dům nebyl snad ničí.

Uvnitř bylo hodně lidí a stejně jako tehdy i teď pili, tancovali, kouřili se a ostatní se po sobě plazili, líbali se a možná i něco víc. Raději jsem zrovna tyhle dvojice nesledovala. "Dáš si něco k pití?" Zakřičel Fin dost hlasitě, aby překřikl hudbu a lidi okolo. Vzpomínka na alkohol mě donutila zakroutit hlavou v nesouhlasu.

Zajímalo by mě, jak takovéto pařby snášeli sousedi. Párty vypadala v plném proudu, proto musela začít už před nějakou dobou. Policie nikde nebyla a i přes to, že hlasitá hudba rušila noční klid, který byl v tuto hodinu vyžadován. Nechápala jsem lidi bydlící okolo. Přeci jen pracovní týden ještě neskončil a i tak si to okolí nechávalo líbit. V tu chvíli jsem byla ráda, že nemáme sousedy.

Fin se ujal vedení a ostáhl mě do kuchyně. Šel tak jistě, že jsem dostala přesvědčení, že to není jeho první návštěva tohoto domu. Vlastně jsem ani nevěděla kdo tady bydlí.

"Jsi si jistá?" Vykřikl Fin znovu, když si nalíval něco do plastového kelímku. "Naprosto." Protočil očima. "Kvůli mě." Udělal na mě psí oči a dolil kelímek něčím, co vytáhl ze skříňky. Potom ho natáhl ke mně. "Fine." Zaúpěla jsem. "Prosím." Otráveně jsem si kelímek vzala a lokla si hořkého obsahu. "Spokojen?" Usmál se a přikývl. "Není to špatný ne?" Pozvedla jsem ramena. Byl to džus s něčím, co jsem pochopila. Nebylo to špatné. Vlastně to bylo sladko-hořké. Dalo se to pít, ale asi bych to dlouho nevydržela. Neodpověděla jsem mu a místo toho jsem se začala rozhlížet okolo. I v kuchyni bylo dost lidí, ale většinou to byly ty páry, kterým jsem se chtěla vyhnout.