Love will Remember

Třetí část

Další ráno jsem vypadala příšerně. No ráno... Byla jedna odpoledne. Neměla jsem náladu někam chodit. Bohužel jak znám Julii, vytáhla by mě do toho kina, i kdybych byla nemocná.

Opláchla jsem si obličej a rozčesala jsem si vlasy. Nevypadala jsem vůbec líp.

Pořád na mě v zrcadle koukaly zarudlé oteklé oči s nenávistným pohledem. I tváře jsem měla zarudlé a napuchlé. Bohužel jsem neměla co s tím dělat. Proto jsem vylezla z koupelny, i přes svůj vzhled.

V kuchyni jsem bohužel potkala Michaela.

Měl na sobě jen kalhoty. Ihned, jak jsem ho spatřila, odvrátila jsem pohled. Nechtěla jsem se na něj dívat. Vážně mi ublížil. Ale musím uznat, že jsem něco takového očekávala.

K jídlu jsem si vzala pouze sklenici mléka. Tak nějak jsem neměla hlad a navíc jsem si připadala, že kdybych něco snědla, nebudu to v sobě schopná udržet.

"Včera si to přehnala." Otočila jsem se k němu. "Co prosím?" Hleděla jsem na něj. "Že si to včera přehnala." Opřela jsem se o linku za mnou. "Já nic nepřehnala. To ty jsi mi lhal, že jdeš na trénink a pak sis sem přivedl nějakou děvku!" Postupně mi hlas nabíral na síle. "Tak mám svoje potřeby." Jenom pozvedl ramena a pak je zase spustil. "A k tomu potřebuješ zrovna děvky?" Zakroutila jsem hlavou.

Je očividné, že pro něj nic neznamenám.

Sklenku jsem postavila za sebe a odebrala jsem se pryč. V pokoji jsem se převlékla z tepláků do legin. Převlékla bych si i triko, kdyby se domem neozval zvonek a hned na to se mi nerozvonil telefon.

"Ahoj Wallo. Jsem před domem." Povzdychla jsem si. "Můžeš jít prosím nahoru? Když ještě zazvoníš, Michael ti otevře." Sedla jsem si na kraj postele a čekala na Julii.

Nelíbil se mi můj plán a věděla jsem, že nebude tak úplně podle mě, jestli si řeknu Julii.

Znovu dům zaplnil zvuk zvonku. Slyšela jsem dole nějaké rány a pak kroky na chodbě. Dokud někdo nezaklepal na můj pokoj. "Pojď dál."

Dveře se otevřely, ale já ani nezvedla pohled od země. Byla jsem nervózní.

"Wal, děje se něco?" Povzdychla jsem si. "Ano. Děje." Moje oči se opět zaplnily slzami. "Jsem naprosto bezradná. Nevím co mám dělat. Do někoho jsem se asi zamilovala, ale on to tak prostě nebere... Nejspíš. Cítím se naprosto na nic. Chci, aby si mě všímal! Chci jeho pozornost a netuším, jak to mám udělat." Julie se objevila vedle mě. "Kolik mu je?" Podívala jsem se na zavřené dveře. "Sedmnáct." Objala mě okolo ramen. "Tak to místo kina půjdeme na nákupy." Zamračila jsem se.

"Nechci jít na nákupy, chci se jenom uklidnit a zapomenout na všechno." Objala mě. "No tak. Všechno bude v pořádku."

"V té době jsem toho chtěla hodně. Ještě jsem si neuvědomovala, jaké následky by to mohlo mít. Vlastně mi byly naprosto jedno. I později." Znovu jsem se pustila do kašle.

"Jak dlouhá ta kniha musí být?" Zvedla rameny. "Minimální možnost je sto stran." Přikývla jsem. "A máš ji mít do dvanácti dnů?" Poposedla jsem si. "Ano." Povzdech se vydral z mých úst. "To máme co dělat."

Nechtěně jsem zakroutila hlavou. "To nebude. Vždycky je všechno proti člověku a já jsem ten, kdo se vzdává." Políbila mě na tvář a natiskla si mě k sobě. "Zlatíčko tak a konec! Takhle to nepůjde a já ti vzdát to nedovolím! Vzchop se!" Pustila mě a donutila mě vstát na nohy. "Miluješ ho? Naprosto vážně?" Zamyslela jsem se.

Její otázka se mi přehrávala pořád dokola. Nalhávám si to, nebo je to pravda? Před rokem jsem ho ani neznala. Před několika měsíci to byl můj bratr a nejlepší přítel. Teď je to osoba, po které toužím. Chci cítit jeho rty na svých. Jeho dlaně na svých bocích. Chci jeho objetí. Jeho přítomnost. Chci cítit jeho vůni. Chci usínat s pocitem, že je vedle mě. Chci ho. Chci jeho a jeho srdce. Chci ho. Miluju ho.

"Miluju ho." Zacukaly jí koutky. "Musíš si věřit. Jestli ho chceš, tak ho dostaneš. Hádám ale, že se ti do toho kina nechce. Takže můžeme zůstat tady, nebo můžu odejít...? Řekni si." Nechtěla jsem ji vyhazovat a někdo poblíž by se mi hodil. "Zůstaneš?" Přikývla. "Tak, co budeme dělat?" Pozvednutím ramen jsem naznačila, že netuším, protože moje chuť dělat nějakou činnost byla na bodu mrazu. "Chceš si povídat, podívat se na něco, pomoct s něčím, nebo něco jinýho?" Usmála jsem se. "Vyber film." Vrhla se k mému stolu s počítačem. "Tak ty přines něco k jídlu, protože bez toho film nelze sledovat!" Zatvářila se vážně. Protočila jsem očima. "Ano pane."

Hledala jsem ve skříni nějaké křupky, nebo něco podobného, co by se hodilo ke sledování filmu, ale nemohla jsem nic najít. K mé smůle jsem v kuchyni narazila na matku.

Vypadala unaveně a ztrhaně. Přesný opak toho, jak vypadala normálně. Byla zničená. Netušila jsem, co bych jí měla říct, nebo co bych měla udělat pro to, aby se cítila lépe, neznala jsem ji natolik, abych to věděla.

Když ale položila papíry, které držela v ruce na kuchyňskou linku, hromadila se ve mě spousta utišujících vět. Slovo rozvod, které bylo vysáno v nadpisu se mě dotklo.

Od odchodu otce jsem si ještě pořádně ani nevšimla, že byl pryč. Stejně jako matka se doma moc nezdržoval a tak jsem nepociťovala žádnou změnu.

"Mami," Podívala se na mě. "mrzí mě to. Nechtěla jsem, aby to skončilo takto." Zhluboka se nadechla. "Ale jinak by to ani skončit nemohlo. Už nějakou dobu mě podvádí a to co provedl tobě." Položila mi dlaň na tvář. "Není to tak zlé. Něco se stát muselo. Už bylo na čase." Ani nevím proč, ale prostě jsem ji objala. "Mám tě ráda."

Dámy a pánové, představuji vám po Jarních prázdninách další díl! :3 : )

Tentokrát jsem na sebe vcelku hrdá! Ke konci máme zase další zvrat, který bude hrát docela velkou roly v dalším dění, jako vždy promýšlím moc a stejně to pak vypadá, jako bych to nepromyslela! :D lolíček

No jak jste se měli o Jarákách? Já je strávila na Katschbergu v Rakousku. Navíc jsem tam poznala velmi fajn lidi z Čech! Dokonce už mám s jednou z nich domluvený i sraz na koncertě Justina! :3 <3
Hodně jsem si ten týden užila a doufám, že vy všichni taky! : )

Zase příště papík!
(Budu se snažit vydávat každý týden díl, i když teď nemám moc času, takže se již předem omlouvám, kdybych vydávala opožděně. Čekají mě příjmačky, ve škole píšeme hodně testů a chodím ještě na přípravku, tudíž je toho hodně.)