Love will Remember

Třetí část

Oba jsme se nehýbaly, jenom jsme stály daleko od sebe a přes tu vzdálenost si hleděli do očí. Jako vždy jsem se v jeho očích znovu topila. Obklopovala mě tma a jediné, co jsem v ní viděla byl on.

Byl jiný. Měl větší ramena a pravděpodobně byl pod tou uniformou i mnohem víc vypracovaný, než jakého jsem si ho pamatovala. Vypadal i vyšší a celkově větší. Jeho postoj byl strachnahánějící.

Když jsem k němu došla, okamžitě jsem se mu hodila okolo krku. Cítila jsem, jak mi objetí opětoval a jak si mě přitiskl na svoje tělo.

Nepopsatelný pocit. Cítila jsem se najednou jako někdo jiný. Jako bych to byla zase šťastná já.

"Co tu děláš?" Byla první otázka, na kterou se zeptal hned, jak se ode mě odtáhl. "Přijela jsem za tebou?" Povzdychl si. "Změnila si se." Prohlídl si mě od hlavy k patě. "Jenom trošičku." Naznačila jsem prsty malinkou vzdálenost. "Hodně. Cítím to cigarety?" Rychle jsem zamrkala. "To ty si mě to naučil." Zamračil se na mě. "Bohužel." Protočila jsem očima. "Budeš mi kázat, jak se chovat jako správný člen společnosti?" "Myslím, že na to už je pozdě." Přikývla jsem.

Trapná chvíle ticha padla mezi mě, Michaela a toho vojáka co tu stál. "Tony, já ji vezmu k nám, ať si s ní můžu v klidu promluvit." Otočil se na muže, se kterým před chvílí odcházel pryč. Potom mě vzal za ruku a táhl někam.

Nakonec jsme došli do místnosti, kde bylo pět postelí s něčím, čemu se dalo říkat noční stolky. "Ne, vážně co tady děláš Wallo?" Posadila jsem se na první palandu a koukala jsem na Michaela, který postával u dveří. "Už jsem ti to řekla, přijela jsem za tebou." "Ví o tom, že jsi tady, tvoje matka?" Sakra. "Proč mě tady tak moc nechceš?!" Pocit štěstí, z toho, že ho zase konečně vidím, byl pryč. "Takže neví. Co sis myslela, že se stane až přijdeš?" "Sama nevím, jenom jsem doufala, že budeš třeba rád." Sklopila jsem hlavu k zemi.

"Wallo, jeď domů." Zněl zlomeně. Cítila jsem z toho hlasu, že ho to bolí stejně, jako mě. "Proč si šel sem? Proč si nezůstal s námi? Proč jsi nezůstal semnou?" Podívala jsem se mu do tváře. Jeho obličej byl plný lítosti. "Wall, zlato, ten den, kdy jsi mě viděla před mou školou a pak si zmizela, řekl jsem všechno tvé matce. Jediné, co mi na to řekla bylo to, že musím odjet než to někdo zjistí a měla pravdu. Rozhodl jsem se svobodně a nechci, abys jí to vyčítala, udělala to jen pro tvé dobro." Moje matka mi zlomila srdce pro mé dobro? "Odjel si na přání mé matky?!" Přikývl. "Ale jak si to mohl dovolit?!" Sedl si vedle mě. "Wallo, musel jsem. Měla pravdu. A navíc jak dlouho už jsme spolu ani nepromluvili...?" Hlavu jsem si opřela o jeho rameno. "Takže opravdu chceš, abych na tebe zapomněla? Chceš ty zapomenout na mě?" Dal mi ruku okolo ramen. "I kdybych sebevíc chtěl, nejsem schopný na tebe zapomenout. Nikdy. Ale chci, abys ty zapomněla na mne." Odtáhla jsem se od něj a podívala jsem se mu do obličeje. "Ale jak na tebe mám zapomenout?!" Trochu se pousmál. "Fin." Zamračila jsem se. "Co? Nejdřív ho mlátíš, vyhrožuješ mu, aby se ke mně ani nepřibližoval a pak mi ho dokonce nabízíš?" Trochu se zasmál a pokrčil rameny. "Už to tak bude."

A jak jsem se mu tak koukala do očí, můj pohled sklouzl níž. Dívala jsem se na jeho popraskané rty. Vzpomněla jsem si na chuť je ochutnat, jakou jsem cítila poprvé, a také na to, jak jsem si jich nevážila, když byly mé.
Prudce jsem se pohnula a znovu, možná naposled, jsem nás spojila v polibku.

No, jak se to vezme naposled. Ten den jsme se líbali naposled, ale ne v tu chvíli.
Bylo to tak o půl hodiny později.

Po tom polibku mě tak nějak shodil na postel, na které seděl a přelehl si na mě. Přišlo líbání, svlékaní, vášnivý sex plný emocí a nakonec mazlení se v posteli. Oba jsme u toho posledního bodu byli potopeni plně ve svých myšlenkách. Já myslela na to, jaké to bez něj bude a on... Kdo ví.

Bohužel následně přišlo hlášení, které oznamovalo posledních dvacet minut, kdy byla základna poskytnuta i civilním návštěvníkům. Poté ji museli všichni opustit.

Oba jsme se zvedli z postele a oblékli se.

Mně to trvalo déle a tak Michael stihl i postel vrátit do původního ustlaného stavu.

Dooblékala jsem se právě v čas. Do místnosti vrazil nějaký mladík černé pleti v uniformě.
Nejdřív se podíval na mě a pak na Michaela. "Ruším?" Zakroutila jsem hlavou. "Reede, sakra to je kus. Taky bych si dal říct." Pohodil ke mně hlavou. "Jsem Walla Reedová. Jsem jeho sestra, ale budu to brát jako kompliment." Ale nevadí, stejně máš pravdu...
Přešla jsem k Michaelovi a dala jsem mu pusu na líčko.

"Miluju tě." Zašeptala jsem, když jsem ho objala. "Už za mnou nechoď." Odpověděl místo slov, která jsem čekala.
V jeho obličeji jsem nenašla jedinou emoci. Ta slova mě tak bolela. Rvala moje, už zlomené srdce, ještě na menší kousky.

"Měj se Michaele." Obešla jsem toho druhého vojáka a ve dveřích jsem se naposled ohlédla po Michaelovi. "Sbohem." Jeho poslední slova, která mi kdy řekl."

"Víš, já ho chtěla ještě vidět. Moc jsem chtěla s ním ještě mluvit. Nikdy jsem nebyla do nikoho jiného už zamilovaná." Karen na mne koukala a možná chtěla něco říct, ale neudělala to.

Se sklenicí v ruce jsem do sebe hodila i zbytek prášků a zapila je zbytkem vody ve sklenici.
Hořká pachuť nahradila sladkou příchuť mého předešlého jídla, které mi přinesla vnučka.

"Víš on... Chybí mi."

Hello!
Oficiálně poslední díl s názvem třetí část. Od příštího dílu přichází část - 1 rok v depresích. A upřímně, teď už se mi to ani moc nelíbí. Půjde to už hodně rychle. Od každé části budou 1-3 díly.

Musím se s vámi podělit o jednu důležitou věc! (Není vůbec důležitá! <- informace No. 1.)
Jsem na Gran Canarii (což je Španělský ostrov a součást Kanárských ostrovů). Ale máme tady obří pláž u které jsou písečné duny (u know, poušť u moře! 😍 ) a prostě já jsem se rozhodla si to celý projít a jak jsem tak šla tak najednou nazí lidi... Já jako dobrý nuda pláž v poho. Projdu to a okay. Ale jqk jsem šla dál, už tam nebyli nazí všichni, ale ta pláž byla prostě Gaynudapláž! 😂😂😂 Nejdřív jsem absolutně nepobírala, ale jako jo gayové fajn, nevadí mi, ale kdybyste viděli, jak jsem se tam začala smát jak dežot... Já ani nvm proč! Bohaa myslím, že mám doživotní následky z takovýhohle trapasu... 😑😑

Děkuji za přečtení, omlouvám se za chyby a prozatím papa! 😂😘